Simeon bar Sabas
| 17. dubna, připomínka | |
| Postavení: | arcibiskup, mučedník |
| Úmrtí: | 341 |
ŽIVOTOPIS
Pochází z Persie, kde se rozmohlo za krále Sapora II. kruté pronásledování křesťanů. Simeon byl arcibiskupem v Seleukii a mágové se židy ho obvinili u krále, že je zrádcem perské říše a spolčen s římským císařem. Současně se Sapor II., který byl vyznavačem kultu ohně a slunce se dozvěděl, že jeho božstva Simeon neuznává. Vydal pak pokyny k likvidaci katolické Církve.Ze zajatých se mohl zachránit jen ten, kdo se začal klanět slunci, a tak zapřel Stvořitele. Svázaný Simeon byl s kněžími předveden mezi prvními. Král stál o to, aby se zřekl víry a přestoupil k zoroastrismu, ale nepodařilo se mu toho dosáhnout. Simeon stál před ním hrdě a prý mu řekl, že se neklaní ani jemu, který je víc než slunce, protože má rozum a svobodnou vůli. A připomněl, že se slunce při umírání Pána Ježíše zatmělo. Král se rozhodl za ta slova znetvořit mu ranami tvář a dal ho zavřít do vězení.
Dalšího dne Simeon opět směle obhajoval křesťanskou víru a byl za to odsouzen k smrti. Nejdříve musel přihlížet popravám zajatých křesťanů, které do poslední chvíle povzbuzoval. Hned po nich byl mučen a usmrcen i on. Údajně to bylo na velký pátek v Ktésifontu-Seleukii.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Robertus, abbas Casadeen (1067); Robertus, abbas Molismen (1111); Innocentius, ep. Derthone (s. IV.); Simeon bar Sabas (341); Catharina Tekakwitha (1680); Petrus et Hermogenes, m. in Armenia (ca. s. IV); martyres in Perside sub Sapore cum Usthazade (341); Acacius, ep. Melitinen (ca. 435); Pantagathus (540); Donnanus et LII socii (617); Elias, Paulus et Isidorus (856); Iacobus de Cerqueto♦ (1367); Clara Gambacorti♦ (1419); Maria Anna a Iesu Navarro de Guevara♦ (1624); Henricus Heath♦ (1643)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský