Apollonius, philosophus
| 21. dubna, připomínka | |
| Postavení: | filosof, mučedník |
| Úmrtí: | 185 |
ŽIVOTOPIS
Byl členem římského senátu a věhlasný učeností. Stal se křesťanem a svým slovem a příkladem obrátil na víru mnohé pohany. Udán otrokem za praktikování křesťanství, předstoupil před senát a se skvělou obhajobou podal krásné svědectví víry, které dovršil ochotou prolít za ni svou krev. Byl sťat.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SVÁ SLOVA POTVRDIL SKUTKEM
Byl vznešeným Římanem, stal se členem senátu a byl věhlasný svou učeností a výmluvností. Papežem Eleuterem byl obrácen na víru a svým slovem a příkladem obrátil ke Kristu hodně pohanů.
Po smrti císaře Marka Aurelia v roce 180 nastoupil vládu jeho syn Kommodus. Nebyl dobrým panovníkem, ale protože si za manželku vybral křesťanku, dopřával věřícím volnosti, i když nezrušil zákony proti nim. Protože nebyl aktivním pronásledovatelem, ani pohanští soudci po křesťanech nepátrali. Pokud je někdo záměrně udal a obžaloval, nakládali s ním podle dosud platného římského zákona.
To se stalo i Apolonovi, kterému sloužil podlý otrok Severa. Ten ho z nenávisti ke křesťanské víře udal u městského prefekta Perennia. Perennius dal udavače za zradu svého pána popravit, ale Apolona pohnal před soud, domlouvaje mu, aby se zřekl víry a nevydával v šanc svůj život.
Apolon jako vážený člen senátu musel před něj předstoupit a zodpovídat se ze své víry, kterou přestoupil zákon a proč. Rád podával svědectví a pronesl svou obhajobu. Ukazoval na nicotu pohanské modloslužby a věrohodné pravdy Kristova náboženství. Vyvracel pomluvy vedené proti křesťanům z nenávisti a rozšiřované nevědomostí, takže mu nikdo ze senátu nebyl schopen odporovat.
Prefekt na závěr řekl, že řečník dle zákona nemůže býti propuštěn, nevrátí-li se k platnému římskému náboženství tím, že bude obětovat bohům. Apolon mu odpověděl: "Je divné, že jsi slyšel má slova, a ještě mi domlouváš, abych odložil svou křesťanskou víru. Věz, že mým přáním je svá slova potvrdit skutkem a prolít za víru i svou krev." Apolon dál všem radil, aby se po jeho příkladu vzdali pošetilého modlářství a dali se cestou k věčné spáse. I když senátory řeč dojímala a jeho statečnost obdivovali, nikdo další proti zákonu nevystoupil. A tak Perennius nad Apolonem vyřkl ortel smrti. Byl sťat s radostným srdcem a touhou po setkání s Kristem.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Odpovím si na následující tři otázky: Jsem schopen zodpovídat se ze své víry? Jaké svědectví o víře podávám svým životem? Jak zlepším svou víru, na níž stojí má věčnost? Podle Janova evangelia přijímáme spásu vírou, vírou v Otcův dar lásky (viz Jan 3,16,18 a 1 Jan 4,16: "uvěřili jsme v lásku").Bože, Ty dáváš mučedníkům sílu, aby svým svědectvím přispěli k slávě Tvé církve; prosíme Tě, jako jsi svým Duchem vedl svatého Apolona, veď i nás, ať v jeho stopách následujeme Tvého Syna v utrpení a dojdeme do věčné radosti. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Anselmus, ep. Cantuarien. et doctor Eccl. (1109); Apollonius, philosophus (185); Conradus de Parzham (1891); Aristus (s. inc.); Anastasius, hegumenus (ca. 700); M (722); Ioannes Saziari♦, religiosus (1371); Bartholom♦ (1466)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský