Caius, Pp
| 22. dubna, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 296 |
ŽIVOTOPIS
Byl římským občanem pocházejícím z Dalmácie a příbuzným císaře Diokleciána. Roku 283 nastoupil na stolec sv. Petra. Bylo mu ukládáno o život a po určitou dobu se musel skrývat v římských katakombách. Dioklecián po čase rozpoutal postupné pronásledování křesťanů, které se ze šikanování změnilo v krvavé orgie. Těchto konců se starostlivý papež již nedožil. Zemřel roku 296.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŘÍMSKÝM BISKUPEM ZA DOBY OSLABENÍ KŘESŤANSKÝCH ZÁSAD
Na dnešní den připadají památky tří papežů. Papežové prvních staletí bývali voleni tak jako jinde biskupové. Biskupy z okolí svolali do Říma, kde se sešli s dalším římským duchovenstvem a zároveň se sešel také lid. S návrhem kandidáta mohla prakticky přijít kterákoliv skupina a ostatní se k návrhu vyjádřili. Tak jako vzešel někdy návrh z biskupů, tak jindy navrhovalo jednoho až tři kandidáty duchovenstvo s lidem a biskupové z navržených zvolili papeže. Shromáždění mohlo také provolat papežem oblíbeného muže a biskupové dali svůj souhlas a posvětili ho. Kandidáta zvoleného biskupy s duchovenstvem mohl lid zamítnout. Zde se počítalo s jeho citlivým svědomím a právem pro spravedlnost. Biskupové zase mohli nejlépe posoudit dostatečnou vzdělanost kandidáta, a tak se za působení Ducha svatého ve volbě doplňovali, aby vždy zvolili nejsprávnějšího muže k řízení rozrůstající se Církve, která zvláště v prvních staletích byla hodně pronásledovaná. Dnes je lid z přímé volby vyřazen a papeže volí kardinálové, ale i dnes má, a to dokonce veškerý lid, možnost přispět k té nejlepší volbě papeže svými modlitbami.
Gaius byl římským občanem pocházejícím z Dalmácie a dle některých zpráv patřil do příbuzenstva císaře Diokleciána. Před Vánocemi v roce 283 byl povolán na svatopeterský stolec jako 27. papež po Petrovi. Nejvyššího úřadu se ujal v době, kdy už ochabovala vlna křesťanského zanícení, v němž první křesťané přizpůsobovali volbu svého povolání obsahu své víry. Někteří křesťané se podíleli na povoláních, která se nesrovnávala s křesťanskými zásadami a sloužila především pohanství. Byla to zejména vojenská služba, učitelství, herectví, sochařství a malířství. Ještě více na pováženou bylo, když biskupové, místo aby se plně věnovali pastýřskému poslání, tedy vedení svých oveček, pásli sami sebe v úřadech správců, finančníků i šéfů továren, a tak se obohacovali. Papež se důsledně s vykořeňováním těchto a dalších zlozvyků potýkal. Vyskytli se i křesťané, kteří se nechali jmenovat pohanskými kněžími do úřadu flamina s prominutím konání pohanských obřadů nebo kteří se sami rozhodli být gladiátory.
Zde vidíme, jak důležitý je život z víry, ale už méně si to uvědomujeme, když se v naší rodině vyskytne povolání, které vede k přestupování Božího zákona: třeba nedělní a sváteční vyčerpávající práce v obchodech, nekřesťanské obohacování se na úkor druhých ať na trhu práce, volném trhu či při finančních transakcích, podílení se na dodávání škodlivých věcí, podílení se na potratech, na filmových produkcích a jiných hříšně ziskových činnostech.
Pán různě léčí rány hříchů ve své církvi. Někdy je to pronásledování a přivolaná trápení, jindy vlna povolaných světců, kteří probouzí k životu z víry. Za císaře Diokleciána se začala zvedat vlna pronásledování, jako po etapách. Různými způsoby, snad z popudu dalších pohanů, začala být omezována svoboda křesťanů. Objevovala se opatření občanského rázu, že např. křesťané nesměli být v římském vojsku.
Papež Gaius viděl stahování mračen nad církví. Je otázkou, čeho se přesně dožil a do jaké míry byl obětí pronásledování. Bylo mu ukládáno o život a po určitou dobu se prý musel skrývat v římských katakombách. Nejhorších konců, v nichž se šikanování změnilo v krvavé orgie se starostlivý papež již zřejmě nedožil. Nejstarší vydání papežské kroniky ho nazývá vyznavačem, takže podle ní zemřel přirozenou smrtí 22. 4. 296 po vedení církve 12 let, 4 měsíce a 7 dní. Údajně je posledním papežem pohřbeným v papežské kryptě cemeteria Kallistova, která pak byla kvůli pronásledování zasypaná. Náhrobní Gaiův nápis se také našel v kryptě Eusebiově a z toho se usoudilo, že mohl být původně pochován tam a do papežské krypty přenesen později.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Rozhodnutí pro Krista znamená také podle toho žít. V tom pohledu budu zpytovat svědomí a pomodlím se alespoň desátek růžence za papeže a za to, aby se křesťané více stávali světlem pohanům.Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Gaia do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Caius, Pp (296); Soter, Pp (175); Agapitus, Pp I (536); Epipodius (178); Leonides, m. Alexandriæ (204); Theodorus Syceota (613); Opportuna (asi 770); Leo, ep. Senonen (s. VI); Senorina (ca. 980); Franciscus Venimbeni♦ (1322)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský