Agatho, Pp
| 10. ledna, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 681 |
ŽIVOTOPIS
O místě jeho narození vznikl spor, zda na ostrově Sicílii nebo v jižní Itálii. Oženil se, ale po smrti svých rodičů rozdal zděděný majetek chudým, s manželkou se rozloučil a odešel do kláštera sv. Hermy v Palermu. Žil tam v pověsti svatosti a byl vyhledáván jako duchovní rádce a pomocník nuzných. Pro nejednu zázračně poskytnutou pomoc mu přezdívali "divotvůrce". Teprve po povolání do Říma se stal knězem. Dva a půl měsíce po Donově smrti roku 678 byl jednomyslně zvolen římským biskupem, přestože mu bylo již více než 100 let.Ukázalo se, že věk pro působení Ducha svatého není rozhodující. S jeho pomocí Agatho zvládl mnohé těžké problémy. Po svém předchůdci Donovi převzal starost o odpověď císaři a potýkal se s šířenými monotheletskými bludy. Nařídil pořádat jednotlivé synody a po jejich skončení svolal účastníky na velkou synodu do Říma, na níž se sešlo 125 biskupů. Synoda i papež připravili listy pro třetí konstantinopolský koncil, v nichž byla náležitě vysvětlena víra Církve. Za papežské vyslance byli vybráni z kněží Teodor a Jiří, jáhen Jan a podjáhen Konstantin. Synodními zástupci byli biskupové Abundancius z Paterna, Jan z Porta a Jan z Reggia.
V témže roce, po dvou letech od zvolení Agathona, zažil on a celý Řím i Pavie morovou ránu. Za řádění moru, který od července do září zkosil více lidí než za kteréhokoliv jiného papeže, vykonal Agathon mnoho dobrého pro postižené.
Vyslanci papeže byli v Konstantinopoli přijati v císařském paláci s velkou úctou a všeobecný sněm byl zahájen 7. 11. v kopulovém sále zvaném "trullus", od něhož pak odvozen název sněmu - Trullský. Přítomných biskupů ze všech patriarchátů bylo nakonec 174. Sněm trvající 10 měsíců měl 18 hlavních společných sezení. Při čtení listu papeže se s nadšením ozývalo: "Svatý Petr mluví ústy Agathovými!"
Psal s odvoláním na pět církevních sněmů: "...Výroky Otců uznávané římskou Církví, legáti dostatečně dosvědčí víru své duchovní matky Církve římské, a to nikoliv světskou výmluvností, nýbrž prostotou apoštolské víry..." Agatho popsal vyznání víry, učení o vůli Ježíše Krista a se slzami prosil císaře, aby víru chránil. Uvedl: "Od té doby, kdy biskupové v Konstantinopoli začali učit bludy, papežové je neustále napomínali, aby se bludů zřekli, třeba jen mlčením. Patriarchové konstantinopolští Sergius, Pyrrhus, Pavel a Petr však často odporovali jak sobě navzájem, tak i každý sám sobě. Církev je zapotřebí od těch bludů očistit a vyznávat pravou víru, založenou na pevné skále Církve knížete apoštolského, která pod jeho ochranou zůstává čistá od každého bludu. Papežové neúnavně vyzývali k zanecháni bludů nikoliv z pýchy, jak se předstírá, ani ne z opovržení bratří či ze svévole, nýbrž jedině z lásky k čistotě víry..."
Agatho se konce sněmu nedočkal, protože 10. 1. 681 ve věku 107 let zemřel, a to mezi pátým až šestým hlavním sezením. Teprve při třináctém sezení bylo nad všemi původci a přívrženci monotheletských bludů vysloveno zavržení (anathema).
Papež Agatho, o němž kronikář napsal, že byl vždy veselý a ke všem přívětivý, byl pohřben u sv. Petra a na náhrobní kámen mu napsali: "Sám činil, k čemu jiné napomínal; čemu slovy učil, skutky konal."
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Miltiades, Pp (314); Paulus, eremita (s. IV.); Gregorius, ep. Nyssen (před r. 400); Ioannes, ep. Hierosolymitan (417); Petronius, ep. Dien (po roce 463); Marcianus, presb. Cpoli (471); Valerius, solitarius (s. VI.); Domitianus, ep. Melitenen (asi 602); Agatho, Pp (681); Arcontius (asi 740-745); Petrus Urseoli (asi 987/988); Benincasa♦ (1194); Gulielmus, ep. Bituricen (1209); Gundisalvus♦, presb. Ord. Prćdicat (1259); Gregorius Pp X♦ (1276); Ægidius♦, religiosus (1518); Anna ab Angelis Monteagudo♦ (1686); Adalheidis Maria ab Immaculata Conceptione♦ (1828); Mamerto Esquiú♦ (1883); Francisca Salesia (Leonia) Aviat (1914); Maria a Doloribus Rodríguez Sapeña♦, virgo (1918)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský