Lidvina
| 14. dubna, připomínka | |
| Postavení: | laik, mystička |
| Úmrtí: | 1433 |
| Patron: | nemocných a apoštolátu u nemocných |
| Atributy: | růže, růžová větvička |
ŽIVOTOPIS
Pochází z Rotterdamského kraje v Holandsku. Ve 12 letech učinila slib panenské čistoty a rozhodla se patřit jen Bohu. V 15 letech se jí na ledě přihodil těžký úraz a zůstala ochrnutá až do své smrti ve věku 53 let. Své značné utrpení se naučila přijímat a obětovat za druhé pomocí rozjímání o utrpení Páně. Její svědectví je aktuální zejména pro všechny dlouhodobě nemocné a trpící.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
S BOLESTMI U NÍ ROSTLA APOŠTOLSKÁ HORLIVOST
Narodila se 18. 3. 1380 v holandském Schiedamu. Otec Petr byl městským ponocným, matka se jmenovala Petronila. Byli chudou, zbožnou a početnou rodinou. Lidvína měla 8 rodných bratrů. Do školy jim nosívala svačiny a cestou zpět se vždy stavovala v kostele a modlila se před obrazem Panny Marie, k níž měla vřelý vztah. Vyrůstala v milou a krásnou dívku, za níž se otáčeli bohatí synové a jejímu otci nabízeli peníze na její vzdělání s nadějí, že by jednou mohla být jejich ženou. Ve 12 letech kdy již měla více nápadníků a otec se netajil svým úmyslem ji brzo provdat, učinila slib panenské čistoty, aby oslabila nátlak na ni. Otce prosila, aby nebyla k žádnému sňatku nucena, protože chce patřit jen Bohu. Dokonce se modlila, aby jí Bůh raději odňal tělesnou krásu, než by připustil, aby se zpronevěřila svému slibu.
V 15 letech se jí na ledě přihodil těžký úraz. Někdo do ní vrazil a spadla tak nešťastně, že si zlomila žebro a možná poškodila i páteř. Od té doby - 38 let - až do své smrti nemohla už chodit, konečným důsledkem bylo její celkové ochrnutí. Podle ošetřujících lékařů byla v neustálém nebezpečí smrti.
Po prvních třech letech se lékaři definitivně vyjádřili, že její uzdravení není možné a nadosmrti byla odsouzena žít jen na lůžku. Takový život ve stálých bolestech byl zpočátku těžko snesitelný. Je o ní psáno, že se svíjela jako červ v prachu. Musela se teprve učit trpělivému přijetí bolestí, ale nebyla toho zprvu schopna. Toužila po brzkém uzdravení a snad i záviděla kamarádkám. Stěžovala si a reptala, plakávala a žalostně vzdychala. Výrazného pokroku v přijímání utrpení dosáhla až s pomocí kněze a duchovního rádce Jana Poty. Ten ji začal vést k rozjímání o utrpení Páně a pak ji dokázal přesvědčit, že každý má v životě své povolání. Přivedl ji k pochopení, že když se zaslíbila Kristu a její cestou se najednou stalo utrpení, je jejím povoláním trpět nejen za své hříchy, ale zvláště za hříchy jiných, jak trpěl její milovaný Ježíš.
Lidvína od doby, kdy pochopila a přijala utrpení za své povolání, začala s ním žít jinak. Utrpení jí nebylo jen způsobem odevzdávání se Bohu, ale stalo se i stálým prožíváním jeho přítomnosti, takže vítězila nad opuštěností i sama nad sebou. Je uváděno, že zaměnila hořkost svého zoufalství za mystické sjednocení s Bohem a staré prameny mluví u ní i o duchovních stigmatech.
O jejím zdravotním stavu je psáno, že pro své ochrnutí musela ležet na zádech. Sedm let po nehodě mohla pohnout jen hlavou a levou paží. Dostavila se vodnatelnost, na jedno oko oslepla a druhé se stalo tak citlivé, že nesneslo denní světlo. Na čele se vytvořila hnisající rána, na těle hrozivé vředy a proleženiny. Trpěla i ostrou bolestí hlavy a bolestí zubů. Bolesti jí bránily i po více dní ve spánku. Z nosu a z úst jí vytékala krev a také se přidávaly záchvaty zimnice. S polykáním mívala potíže snad od úrazu. Od svého dvacátého roku žila prý jen ze svatého přijímání.
S bolestmi u ní rostla apoštolská horlivost o spásu duší i její heroické ctnosti. Její odevzdanost Kristu s mimořádně snášeným utrpením a kontemplativní život nezůstaly světu neznámy. Přicházeli prý za ní poutníci až z Finska, Německa i z Anglie.
Ne všichni její návštěvníci byli hluboce věřící. Jeden lehkomyslný člověk se prý před ní honosil svými hanebnostmi. Ona ho vyzvala, aby celou noc ležel jen na jednom boku. Vyzkoušel to a přitom ho napadla myšlenka, je-li jen takové poležení tolik obtížné, co potom věčnost v pekle? A ta myšlenka byla počátkem jeho obrácení.
Za Lidvínou přicházelo mnoho štědrých dárců i mnoho chudých a potřebných. Z toho, co dostávala, opět rozdávala a nechala rozdat i svůj podíl po mamince. S nadšením obdivovala moc a dobrotivost Boží, radujíce se z toho, že i ona díky Boží milosti může druhým pomáhat.
Je o ní psáno, že ve vytržení mysli dostávala od Boha různá zjevení, že viděla do budoucnosti, mívala zjevení strážného anděla a bylo jí dáno i nahlédnout radosti nebe, tresty očistce i muky pekla, což velmi posílilo její trpělivost. Dostalo se jí i vidění Ježíše, Marie a některých světců. V legendě je uváděna i poněkud divná andělova předpověď její smrti: k ní dojde, až na růžové větvičce, kterou jí podával, rozkvetou všechna poupata. S touto legendou souvisí i některá vyobrazení, např. rytina Ludvíka Seitze.
Lidvínina trpělivost byla jednu dobu podrobena tvrdé zkoušce opuštěnosti, jak ji asi prožíval pán Ježíš na kříži. I ona, když byla na čas zbavena vnitřní útěchy, vzdychala: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil!" Posílením její naděje a mysli však bylo přijímání Nejsvětější svátosti.
Svůj objev hodnoty utrpení a obětování bolesti vyjádřila ve větě: "Kdybych se mohla uzdravit jediným zdrávasem, jediným Ave Maria, tak bych se ho nepomodlila."
V roce své smrti měla Lidvína takovou touhu po odpykávání očistcových muk a přinášení oběti za druhé, že na konci svatého týdne prosila Ježíše o zvětšení bolestí, které s láskou prožívala. Zemřela v úterý po Velikonocích. Mnozí nemocní u jejího hrobu byli náhle uzdraveni a po roce byla nad hrobem vystavěna kaple. Její ostatky byly později přeneseny do dvou chrámů v Bruselu.
Papež Lev XIII. v roce 1890 potvrdil její kult a o dva roky později bylo schválené breviářové oficium k její poctě.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Oběť Lidvíny připomíná odpověď na pozdější lurdský a fatimský odkaz, kterým je v podstatě výzva „smiřováním zachraňovat svět“. Proto budu dnes obětovat vyrovnaně všechny své těžkosti a pomodlím se za obrácení hříšníků.Všemohoucí, věčný Bože, Ty přebýváš v těch, kdo mají čisté srdce, působíš v těch, kdož jsou slabí, a svatou Lidvínu jsi povolal, aby cestou přijímání utrpení ukazovala Tvé církvi cestu ke spáse; pro její zásluhu nás nauč poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Lambertus, ep. Lugdunen. (asi 688); Tiburtius, Valerianus et Maximus (neznámé století); Bernardus, abbas Tironien. (1117); Lidvina (1433); Petrus González Telmi♦ (1246); Bernica, Prosdoca et Domnina (s. IV); Fronto, abbas in Ægypto (ca. s. IV); Asacus (s. V); Thomais (476); Pretextatus (586); Ioannes, ep. Montis Marani (s. XI/XII); Benedictus, pastor (1184); Isabella Calduch Rovira♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský