Gregorius Pp X
| 10. ledna, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 1276 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Piacenze v severní Itálii r. 1210 a jeho původní jméno bylo Tedaldo Visconti. Byl jáhnem v Lutychu. V době volby papeže se zúčastnil křižácké výpravy do Svaté země a byl v pevnosti Akkon. Svatý stolec byl po Klementu IV. třetím rokem prázdný a kardinálové shromáždění ve Viterbu se nemohli dohodnout. K úspěšnému postupu ve volbě přispěl sv. Bonaventura. Dle jeho rady se v konkláve domluvili na třech Francouzích a třech Italech, z nichž byl 1. 9. 1271 zvolen lutyšský arcijáhen Tedaldo tč. v Akkonu. Poslové se za ním sice hned vypravili, ale až na Nový rok se dostal do Brindisi. Vzhledem k potřebnému kněžskému a biskupskému svěcení došlo na papežskou korunovaci až 27. 3. 1272 v Římě a papežská první mše sv. byla zároveň jeho primicí.Jeho pontifikát nebyl moc dlouhý, přesto hodně významný a dle kronik byl tento papež energickým a vynikajícím mužem, který se nerozptyloval drobnými záležitostmi. Vzhledem k tomu, že znal problematiku ve Svaté zemi, snažil se jí pomoci. Chtěl využít zájmu byzantského císaře Michala Palaiologa o sjednocení. Do Lyonu svolal na květen 1274 všeobecný koncil, na němž plánoval vyjednání smíru západního a východního křesťanství. V Itálii dosáhl uklidnění uznáním nároků Anjou. V Německu odstraněné dvojvládí nástupem krále Rudolfa Habsburského bez souhlasu Přemysla Otakara II. bylo příčinou hořkosti i ve vztahu k papeži, o jejíž odstranění usiloval. Na sněmu, kterého se zúčastnilo kolem 500 biskupů, prelátů a kde bylo i dost hlav států, vedl jednání s Tatary a s Řeky (Byzantinci). Z vnitřních církevních věcí je významné rozhodnutí týkající se konkláve, aby se volba papežů neprotahovala. Dle ustanovení z tohoto sněmu se kardinálové musí sejít do deseti dnů od smrti papeže. Musí zůstat izolovaní od okolního světa, jídlo se smí podávat jen zvláštním oknem a při nezvolení do pěti dnů se smí podávat jen chléb, víno a voda. A konkláve měli hlídat občané města. V poslední den zasedání se Řehoř X. vydal do Itálie přes města, v nichž usmiřoval rozvaděné strany. Jeho životní cesta skončila v Arezzu.
V roce 1625 byl blahořečen.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Miltiades, Pp (314); Paulus, eremita (s. IV.); Gregorius, ep. Nyssen (před r. 400); Ioannes, ep. Hierosolymitan (417); Petronius, ep. Dien (po roce 463); Marcianus, presb. Cpoli (471); Valerius, solitarius (s. VI.); Domitianus, ep. Melitenen (asi 602); Agatho, Pp (681); Arcontius (asi 740-745); Petrus Urseoli (asi 987/988); Benincasa♦ (1194); Gulielmus, ep. Bituricen (1209); Gundisalvus♦, presb. Ord. Prćdicat (1259); Gregorius Pp X♦ (1276); Ægidius♦, religiosus (1518); Anna ab Angelis Monteagudo♦ (1686); Adalheidis Maria ab Immaculata Conceptione♦ (1828); Mamerto Esquiú♦ (1883); Francisca Salesia (Leonia) Aviat (1914); Maria a Doloribus Rodríguez Sapeña♦, virgo (1918)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský