Anicetus, Pp
| 20. dubna, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | asi 166 |
ŽIVOTOPIS
Papežem se stal pravděpodobně roku 155. Za jeho pontifikátu věhlasné osobnosti křesťanského světa pomáhaly vlévat do církve svěží duch proti gnosticismu a pohanství. Nepřátelé usilovali o snížení počtu věřících odvoláváním se na rozum, císař se pak rozhodl řešit otázku křesťanství hrubým násilím.V posledním roce pontifikátu Aniceta začalo za Marka Aurelia pronásledování křesťanů, jemuž podlehl i papež.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
UPROSTŘED NEPŘÁTEL KŘESŤANSTVÍ
Pocházel ze syrské Emesy. Stal se knězem a později biskupem v Římě. Hlavou Církve byl od roku 155. Asi v roce 156 přišel do Říma smyrnecký biskup Polykarp (pam. 23.2.) a neúspěšně spolu jednali o slavení Velikonoc. Asiaté na východě je slavili 14. nisanu a nechtěli se přizpůsobit římskému zvyku.
V té době byli v Římě ještě bludaři zvaní gnostici (duchovní osvětáři), šířící směs východních náboženských názorů s okultismem, spiritismem a kouzelnictvím a podporující jasnovidectví, nabízející literaturu o divech apod. Na obrácení jejich přívrženců měla dobrý vliv osobnost Polykarpa, který byl žákem apoštola Jana.
Vedle této osobnosti připutovali za papeže Aniceta do Říma další křesťané, jimž se rovněž přičítá podíl na vanutí svěžího ducha. Učenec Hegespin, sbírající prameny k církevním dějinám, filosof Justin, vystupující s velkým zápalem na obranu církve, i filosof Tatián z Asýrie.
Císař Markus Aurelius jako přívrženec stoické filosofie si umínil převychovat křesťany s pomocí filosofa Celsa, řečníka Kornelia Fronto a cynika Cerintha. V křesťanech viděl císař vykřičené nepřátele státního pohanského náboženství, a tudíž i státu, a věděl, že jich je mnoho. Na pomoc proti nim si vzal se svými pomocníky stoickou vědu. Vědecky se snažili dokázat nemožnost křesťanského náboženství. Celsus vydal protikřesťanskou knihu "Pravdivá řeč" a popíral pravdivost Bible. Vybízel k opuštění náboženské a politické jedinečnosti a přidání se k náboženství prospěšnému pro blaho státu, který se náboženským rozdělením oslabuje. V senátě Kornelius Fronto tvrdil, že křesťany odsuzují jejich vlastní věroučné články, mravní zásady, bohoslužba i život. Dále říkal, že když touží po smrti a záhrobním životě, měli by si vlastně sami brát život a ušetřit Římany práce se soudy a popravami. Jejich Bůh, jak ukazují dějiny, jim nepomáhá, a tak je nepochopitelné, proč se ho drží. Kdyby byl, museli by být Římané už dávno potrestáni. Není Bůh, trest ani odměna, vše se děje podle nezměnitelných zákonů přírody. A dál kladl důraz na vzdělanost a rozumnost, pro které se lidé, vyznávající tyto hodnoty, nemohou stát křesťany. Zmíněné Celsovy myšlenky zapsal Origenes a Frontovu řeč Minucius. Takovými frázemi se stupňovala protikřesťanská nenávist, živená dalšími pomluvami za pontifikátu Aniceta.
O převýchovu křesťanů se na římském fóru snažil i cynik Cerinth, nad kterým v hádce vítězil sv. Justin. Převýchova se nikterak nedařila, a tak císař chtěje zbavit stát křesťanství, začal používat násilí. V rozkazu z konce roku 165 hrozí smrtí a výše postaveným osobám event. vyhnanstvím všem, kdo by dále šířili náboženství nepoznatelné rozumem či se dopustili něčeho takového, že by prostý lid byl z toho naplněn pověrečnou bázní před božstvem. Pak začalo krvavé pronásledování téměř v celé říši. A tak ve Smyrně na hranici zemřel sv. Polykarp, v Římě byl mezi prvními za smělost popraven sv. Justin a s ním další. Rovněž Anicet skončil mučednickou smrtí a byl pohřben ve Vatikánu.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Z nedávné doby víme, jak se útoky proti Církvi opakují. Různé snahy o převýchovu, zesměšňování až po násilí. Bůh je Láska a očekává naši lásku; s ním, v něm a pro něho máme láskou získávat svět. To je naše povolání, i při nejrůznější činnosti. Zamyslím se nad ním a začnu se snažit být v něm věrnější.Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Aniceta do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň své pastýře i svůj lid před současnými nebezpečnými svody i útoky a pomáhej mu k věrnosti na cestě k věčné spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Anicetus, Pp (asi 166); Agnes, abbatissa in Monte Politiano (1317); Marcellinus, ep. Ebrodunen (asi 374); Clara (Dina); Bosatta♦ (1887); Sulpicius et Servitianus (s. inc.); Secundinus, m. Cordubæ (s. IV); Marcianus, monachus (ca. 488); Theodorus Trichinas (s. V); Anastasius, ep. Antiochen (609); Viho (804); Simon Rinalducci de Tuderto♦ (1322); obus Bell et Ioannes Finch♦ (1584); Richardus Sargeant et Gulielmus Thomson♦ (1584); Mauritius MacKenraghty♦ (1585); Antonius Page♦ (1593); Franciscus Page et Robertus Watkinson♦ (1602); Anastasius Pankiewicz♦ (1942); Heliena, virgo (s. VII); Robertus Watkinson♦ (1602)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský