blah. Klára Bosatta

Clara (Dina); Bosatta

20. dubna, připomínka
Postavení:	řeholnice
Úmrtí:	1887

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Pianello Lario v Itálii a její jméno bylo Diana. Od 13 let sloužila v koleji kanosiánek (nazývaných také Dcery křesťanské lásky) v Gravedoně a přitom se účastnila i výuky. V 19 letech začala noviciát a během roku přešla k Dcerám Panny Marie Boží prozřetelnosti, kde přijala jméno Klára, vyučovala katechismus, pečovala o staré a nemocné. Byla velkou usmiřovatelkou v rodinách. Po vybudování centra kongregací v Comu s pobočku pianelské ošetřovny se tam stala ředitelkou. Prošla mnohými obtížemi a po onemocnění tuberkulózou zemřela.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VŠECHNO DĚLALA PRO JEŽÍŠE

Narodila se 27. 3. 1858 v Pianello Lario v severní Itálii. Byla pokřtěná Diana a vyrůstala pod dobrým vlivem své sestry Marcelliny. V deseti letech byla biřmována a o rok později již u prvního svatého přijímání; tenkrát bývalo ještě později. Vynikala v úctě k eucharistii, ráda adorovala a chodila na mši svatou. Byla velmi citlivá, tělesně slabá a bojácná, proto ji jako dítě nazývali uplakanou.

Po otcově smrti do 13 let pomáhala doma s navíjením hedvábí a pak nastoupila do koleje kanosiánek v 7 km vzdálené Gravedoně jako služebná. Odměnou jí bylo, že se několik hodin denně mohla zúčastnit školního vyučování, které bylo jinak jen pro dívky ze zámožných rodin. Diana pak konala práce v kuchyni a v sakristii. Vynikala v poslušnosti i v laskavém vystupování a brzy se stala všemi oblíbenou. Všechno, co dělala, dělala pro Ježíše, z lásky k němu.

V 19 letech byla přijata její žádost o noviciát a začala zkušební rok v Comu, ale brzy byla povolána jinam. Dostala se do nemocnice dona Guanella, zakladatele Dcer Panny Marie Boží prozřetelnosti, a do této kongregace pak vstoupila. Dostala jméno Klára a velmi horlivě začala apoštolát. Výukou katechismu připravovala děti k prvnímu svatému přijímání a pečovala o nemocné i staré osoby. Její charisma se projevovalo v usmiřování rodin.

Poněkud obtížným úkolem byla pro ni práce výpomocné učitelky na soukromé škole ve dva a půl km vzdáleném Dongo, kam musela pěšky docházet po celý rok. Jak řekla později, bylo to pro ni velkou zkouškou poslušnosti.

V roce 1886 se donu Guanellovi podařilo za účasti Klářiných spolusester zřídit v Comu pobočku pianelské ošetřovny, která se stala středem kongregací založených donem Guanellou. Druhou kongregací byli Služebníci Boží lásky. Ač nerada, byla Klára jmenována ředitelkou v Comu. Jako snad většina světců i ona, ponořena do Boží lásky, se cítila velkou hříšnicí. Z jejích důvěrných dopisů duchovním vysvítá bolest jejího prožívání duchovní temnoty v posledních letech života. Procházela úzkostnými mystickými zkouškami. Podle dona Guanella velmi silně trpěla, aniž si stěžovala.

Po šesti měsících v Comu onemocněla zánětem průdušek, který pokračoval zápalem plic a tuberkulózou. Protože jí záleželo na ubytování chudých babiček a místa nebylo nadbytek, spala s novickami na půdě ošetřovny, kterou profukovalo. Když se při její nemoci spolusestry modlily za její zdraví, vybízela je, aby se smířily s Boží vůlí, do níž se sama odevzdala připravujíce se na smrt. Často myslela na ukřižovaného Spasitele a jeho matku pod křížem. Její agonie trvala přes Velikonoce. Mezi její poslední slova patřilo: "Pojďme do ráje, já už tu nevydržím!" Tak jak předpověděla, odcházela na věčnost za přítomnosti dona Guanella se zcela čistou duší ve věku 29 let.

Blahořečena byla Janem Pavlem II. 21. 4. 1991.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes také já budu dělat vše pro Ježíše.

Bože, Tys povolal blahoslavenou Kláru Bosatta k následování Tvého Syna v chudobě, pokoře a prokazování milosrdenství; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Anicetus, Pp (asi 166); Agnes, abbatissa in Monte Politiano (1317); Marcellinus, ep. Ebrodunen (asi 374); Clara (Dina); Bosatta^♦ (1887); Sulpicius et Servitianus (s. inc.); Secundinus, m. Cordubæ (s. IV); Marcianus, monachus (ca. 488); Theodorus Trichinas (s. V); Anastasius, ep. Antiochen (609); Viho (804); Simon Rinalducci de Tuderto^♦ (1322); obus Bell et Ioannes Finch^♦ (1584); Richardus Sargeant et Gulielmus Thomson^♦ (1584); Mauritius MacKenraghty^♦ (1585); Antonius Page^♦ (1593); Franciscus Page et Robertus Watkinson^♦ (1602); Anastasius Pankiewicz^♦ (1942); Heliena, virgo (s. VII); Robertus Watkinson^♦ (1602)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský