Ægidius de Asisio
| 23. dubna, připomínka | |
| Postavení: | řeholník OFM |
| Úmrtí: | 1262 |
ŽIVOTOPIS
Patřil mezi první žáky sv. Františka, bývá udáván jako jeho třetí společník. Byl prostý a měl mírnou povahu. Rád navštěvoval různé svatyně a cestou pomáhal rolníkům v jejich práci. Vedl též poustevnický život a mimořádně dbal o dobro duší. Mnoho lidí u něj našlo povzbuzení k obrácení. Poslední roky svého života strávil v Perugii a horlivě se věnoval kontemplaci a askezi.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
EVANGELIUM SE SNAŽIL ŽÍT DO PÍSMENE
Přišel za svým rodákem Františkem z Asisi v době, kdy jeho "bratrstvo kajícníků z Assisi" bylo v počátcích a nebylo ještě uznaným řádem. Poklekl před ním a prosil o přijetí za žáka ve chvíli, kdy je míjela žebračka. František prý nejprve Jiljího vyzval, aby jí dal svůj plášť. Což ochotně udělal a byl přijat.
Druhého dne ho František vzal na misii do Jakyně, kde vyzýval k pokání a napomínal. Jiljí ve své prostotě jen dokládal: "Velmi dobře vám to povídá, jen mu věřte."
Byl-li skutečně mezi prvními žáky, jak se uvádí, žili zprvu společně v údolí u Rivotorto nedaleko Perugie. Denně se účastnili mše svaté, a protože neměli breviář, místo každé z církevních hodinek se pomodlili 3x Otčenáš a Zdrávas Maria. Takto se připojit ke společné modlitbě Církve může každý křesťan.
František od samého začátku kladl důraz na absolutní chudobu a evangelium bral doslova. Když sepsal řeholní pravidla, bylo v nich uvedeno, že bratři, ani když vykonávají řemeslo, nesmí brát za práci žádné peníze, jenom pokrm, a to "jen pro dnešek". Žebrání bylo dovoleno jen z opravdové nouze. Bratři měli žít životem práce v radosti z chudoby, tak evangelizovat a modlit se.
Životopis Jiljího je plný příběhů o nádenické a jiné nejobyčejnější práci, kterou rád lidem pomáhal a byl ochoten za ni vzít třeba jen polovinu domluveného. Jednou pomáhal při sklizní ořechů. Vzal ořechy, které mu byly nabídnuty a s velkou radostí je všechny ve městě rozdal chudým. Tak žil podle Františkova ideálu.
Životopis obsahuje i množství prostých poučení k zamyšlení. V jednom formou dotazů poukazuje na to, co bychom byli ochotni za jednotlivé končetiny a zrak dát i udělat, a vzápětí připomíná, že je máme od Boha, a přitom se nám nechce mu za ně sloužit.
Jednoho světského člověka prosícího o modlitbu odbyl, že se má modlit sám. Řekl mu: "Proč posíláš místo sebe jiného, když sám umíš chodit?" Dotyčný se podivil, že sám je hříšník od Boha vzdálený, zatímco Jiljí je Božím přítelem. Ale Jiljí odpověděl: "Kdyby všechny ulice města byly pokryty zlatem a stříbrem a bylo vyhlášeno, že každý si může vzít kolik chce, poslal bys místo sebe někoho jiného?" - "To ne! Nespoléhal bych se na nikoho ať by byl sebespolehlivější," zněla odpověď. A Jiljí pokračoval: "Stejné je to s Bohem. Je jím naplněn celý svět a každý ho může najít. Proto jdi sám a neposílej jiného."
O modlitbu ho také prosil jeden bratr, aby poznal, jakým způsobem by se mu nejvíce líbil. A on mu to řekl radostným divadelním projevem, doplněným slovy: "Jednu svou duši musíme bez přestání zasvěcovat jenom jednomu Bohu." Z dalších ho o modlitbu prosili dva kardinálové, kteří zároveň chtěli povzbuzení ve víře. Těm řekl: "Pánové, proč mám za vás u Boha prosit? Vždyť vy máte větší víru i naději než já! Doufáte totiž, že svým bohatstvím a poctami i statky tohoto světa dojdete spasení. A já při tolika protivenstvích a bolestech se ještě obávám, že zahynu." Ta slova jim byla připomenutím, aby pamatovali na spásu své duše.
Jiljí byl vzor pokory, chudoby a horlivosti a konal i zázraky. Stalo se prý, že k němu přišel učený dominikán s pochybností o tom, byla-li Matka Boží vždy pannou. Jiljí osvícen od Boha věděl, co ho trápí. Zapíchl před ním svou hůl do země a řekl: "Bratře kazateli, Maria je pannou před porodem." A v tu chvíli vyrazila ze země lilie. Po druhém zapíchnutí řekl: "Maria je pannou při porodu." Opět vyrazila lilie. A znovu promluvil: "Maria je pannou i po porodu." A z třetího vpichu opět lilie na důkaz pravdy, takže učenec už nepochyboval. Jeho návštěva bývá vyobrazovaná a lilie je proto atributem Jiljího. Vyobrazován bývá i při návštěvě papeže Řehoře IX., který prohlásil Františka za svatého již dva roky po jeho smrti.
Otec František své žáky rozesílal hlásat evangelium a výzvu k pokání do světa. Proto byl Jiljí ve Španělsku, potom putoval do Říma, pak i do Jeruzaléma. Kázal mohamedánům i na území Tunisu. Když se vrátil od mohamedánů, kázal v různých městech Itálie a ke konci života se zdržoval ve Fabriano v hrabství Perosa.
Když Jiljí mluvil o sobě, řekl: „Raději bych chtěl mít méně Boží milosti v řádu než mnoho ve světě, protože v něm je mnoho nebezpečí a málo pomoci v porovnání s řádem. Hříšný člověk se však více bojí svého dobra než svého zla, protože se více děsí konat pokání a vstoupit do řádu, než ležet v hříchu a zůstat ve světě."
Také říkal, že jejich řád byl dán světu k velkému užitku lidí. "A běda nám, když nebudeme takovými lidmi, jakými být máme. Řád menších bratří se mi jeví chudší i bohatší než tento svět a zdá se to i naší vinou, protože chceme kráčet příliš vysoko. Bohatý je ten, kdo napodobuje bohatého, moudrý, kdo napodobuje moudrého, a dobrý je ten, kdo napodobením dobro vytváří. Ten je krásný, kdo napodobuje krásu, a ten vznešený, kdo napodobuje vznešeného, totiž našeho Pána Ježíše Krista".
Jiljí zemřel v Perugii po 53 letech svého františkánského života. Jeho trvalou úctu schválil Pius VI. roku 1777.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Vyberu si z Jiljího slov to, co má pro můj život asi největší význam a zapamatuji si to. Dále se připojím k modlitbě církve alespoň třemi modlitbami Otčenáš a Zdrávas a i ve všední den se budu snažit účastnit mše svaté, vždyť je ze všeho nejcennější.Bože, Tys povolal blahoslaveného Jiljí de Asisio, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře. S prosbou o jeho oslavu kanonizací Tě také prosíme, pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Adalbertus (Vojtech); ep. Pragen. (997); Gerardus, ep. Tullen (994); Ægidius de Asisio♦ (1262); Teresia Maria a Cruce Manetti♦ (1910); Georgius, m. in Palæstina (s. IV.); Eulogius, ep. Edessen (387); Marolus (s. V); Georgius, ep. Suellen (1117); Helena Valentini♦ (1458); Teresia Maria a Cruce Manetti♦ (1910); Maria Gabriela Sagheddu (1939)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský