sv. Jiří

Georgius, m. in Palæstina

24. dubna, nezávazná památka
Postavení:	mučedník
Úmrtí:	s. IV.
Patron:	především rytířských řádů a skautů, dále Anglie, Benátek, Německa, Janova, Portugalska, Katalánie, Řecka a Ruska. Hlásí se k němu i vojáci, jezdci, zbrojíři, řezníci, rolníci, horníci, sedláři, kováři, bednáři, artisté, pocestní a chovanci chudobince
Atributy:	drak, kolo, korouhev, kůň, rytíř

ŽIVOTOPIS

Zprávy o jeho životě nejsou dost věrohodné. Z historických pramenů je uznávána jen zpráva o jeho mučednické smrti na začátku IV. století, kterou podstoupil v palestinském městě Lyddě blízko dnešního Tel Avivu. Nad jeho hrobem byla postavena bazilika. Jeho úcta byla šířena na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEOHROŽENÝ BOJOVNÍK ZA VÍRU

Co o něm víme nejpravděpodobnějšího? Jeho původ se klade do Kappadokie na území dnešního Turecka. Někteří se ale domnívají, že by zemí jeho původu mohla být Gruzie, jež má spojitost s jeho jménem Georgius. Staré životopisy uvádí matku z Kappadokie a otce z Persie. Matka s Jiřím se přestěhovala do Palestiny a tam se stal vojákem. Podle legendárních životopisů mohl dosáhnout hodnosti plukovníka v Diokleciánově vojsku. Když začalo pronásledování křesťanů, rozdal prý své jmění chudým a pak vystoupil jako neohrožený vyznavač Kristův na obranu křesťanů. Jazykem bojoval proti starému pohanství a ďábelskému napadání církve. Odtud jeho symbolické vyobrazení - boj s drakem, o kterém píše velká většina legend o sv. Jiří. Dívku, kterou na obrázcích zachraňuje, někteří považují za symbol jeho duše či za křesťanství. Pravděpodobně se jedná o manželku Diokleciánovu, z níž se stala křesťanka díky statečnosti, s jakou vyznával Jiří víru a snášel muka. Ještě téhož roku byla sťata. Vítězí ten, kdo se nevzdává a neustupuje, když přijdou těžkosti. To je jádro legendárních vyprávění o sv. Jiří, různě přepracovávaných.

O konci jeho života bývá uváděno, že císař ho chtěl mučením přimět k modloslužbě, a proto mu ve vězení dali nejdříve nohy do klády a ležícímu na zádech položili na prsa těžký kámen. Pro svou pevnost v přesvědčení byl Jiří další den mučen kolem s hřeby, které otáčením kola drásaly jeho tělo. Pak byl prý hozen do nehašeného vápna a nato bičován. To vše přivedlo prý k víře Diokleciánovu manželku Alexandru a Jiřímu byla pak useknuta hlava. Sťata byla i Alexandra.

Dle nejznámější smyšlené pověsti z "Legendy aurea" začíná jeho život v Kappadokii, kde se stal vojákem a pak tribunem římského vojska za Diokleciána. V oné době trápil zemi Silena svým dechem drak žijící v jezeře, jemuž byly předkládány denně dvě ovce a později lidské oběti vybírané losem. Když los padl na princeznu, byla mu přivedena jako nevěsta, ale dřív, než se jí drak mohl dotknout, Jiří do něj vbodl své kopí a pak ho na princeznině pásu dovedl do města před lid a krále, aby ho před jejich očima zabil. Za odměnu žádal křest 15.000 osob. Pak pokračoval v cestě. V roce 305 byl pronásledovateli křesťanství zajat a umučen, jak již psáno.

Pohřben byl v Lyddě a jeho hrob se stal cílem poutníků a místem zázračných uzdravení. Již před rokem 337 vznikla při jeho hrobu hřbitovní bazilika a uvádí se, že její zbytky jsou ještě vidět. Nejstarší řecký nápis o sv. Jiřím je dle archeologů z roku 368. Ve IV. a V. století se jeho uctívání rozšířilo mimo Palestinu i v Sýrii, Gruzii, Arménii, Egyptě a v Etiopii. Úctu k sv. Jiří rozšířili po Evropě nejvíc křižáci. V Anglii mu bylo zasvěceno 160 kostelů. Některé na Západě jsou prokazatelně již ze VI. století a na mnoha místech Evropy jsou domnělé ostatky sv. Jiří.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Překonávat některé těžkosti někdy vyžaduje odvahu jako symbolický boj s drakem. Stejně tak vyžaduje někdy odvahu podávat svědectví o své víře. Pomodlím se desátek za tuto odvahu a abych byl vždy připraven ke službě Bohu a bližním.

Bože, Tys posiloval svatého Jiří, aby následoval Tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

V Česku je na dnešní den jeho památka (uváděná v martyrologiu 23. 4.) přesunutá z důvodu významnějšího svátku národního patrona sv. Vojtěcha.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Georgius, m. in Palæstina (s. IV.); Fidelis de Sigmaringen (1622); Maria Cleophæ et Salome (s. I.); Alexander, m. Lugduni (178); Mellitus (624); Wilfridus (709); Gulielmus Firmati (1103); Maria a Sancta Euphrasia (Rosa Virginia) Pelletier (1868); Maria Elisabeth Hesselblad (1957); Anthimus, ep. Nicomedien (303); Gregorius, ep. Illiberitan (s. IV); Deodatus, abbas (s. VI); Egbertus (729); Benedictus (Angelus); Menni (1914)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský