sv. Fidel ze Sigmaringenu

Fidelis de Sigmaringen

24. dubna, připomínka
Postavení:	řeholní kněz a mučedník OFMCap
Úmrtí:	1622
Patron:	právníků, pomocník v soudních záležitostech a při šíření víry
Atributy:	kapucín, kyj nebo palcát a meč

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze Sigmaringenu, ze Švábska v dnešním Německu. Se jménem Marek Roy vystudoval práva ve Freiburgu a pak vykonával úřad advokáta. V roce 1612 se stal knězem a při vstupu do řádu kapucínů dostal jméno Fidel. Z pověření vznikající Kongregace pro šíření víry bojoval proti herezím, rozmáhajícím se v jižní oblasti dnešního Německa a ve Švýcarsku. Nakonec byl zadržen bludaři, a zavražděn, protože se odmítl zříci katolické víry.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VĚRNOST ADVOKÁTA CHUDÝCH

Začátkem října roku 1578 se narodil v Sigmaringenu u Dunaje na jihozápadě Německa. Křestní jméno dostal Marek. Měl čtyři sourozence. Jeho otec, Jan Roy, byl starostou a sudím, ale zřejmě ještě za Markova útlého mládí zemřel. Matka se jmenovala Jenovéfa a o sirotky prý pečovala s poručníkem.

Marek jako nejnadanější byl poslán do Freiburgu, kde v roce 1601 dosáhl doktorátu filosofie. Pak pokračoval ve studiu občanského a církevního práva, které v r. 1604 přerušil a asi až do roku 1610 cestoval s mladými německými šlechtici po Francii, Španělsku a Itálii jako jejich vedoucí. Po návratu ukončil studium doktorátem v květnu 1611 a pak vykonával úřad advokáta a soudního rady v Ensisheimu v Alsasku. Na rozdíl od kolegů nekompromisně obhajoval právo těch, kdo to potřebovali, zastával se v první řadě nemajetných a byl proto nazýván advokátem chudých. Jednou mu jeho kolega advokát řekl: "Pane doktore, prosím vás, abyste nebyl příliš spravedlivý. Jen trochu od svých zásad odbočte a budete z toho mít veliký zisk." Snad to byla ta poslední kapka, která způsobila změnu povolání - nástup na duchovní cestu.

Rozhodl se pro vstup do kapucínské řehole, ale nejprve toužil po kněžském svěcení. Část studií měl hotových z dřívějška, ostatní si doplnil a již koncem září 1612 se stal knězem. O několik dnů později, 4. října, vstoupil do kapucínského noviciátu v německém Freiburgu. Tam s řeholním hábitem přijal i nové jméno Fidel (lat. Fidelis), vyjadřující věrnost víře a kvadrián mu při té příležitosti připomněl i slova z knihy Zjevení: "Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života" (Zj 2,10). A ta slova se mu stala heslem.

Po noviciátu, který skončil r. 1613 získával ještě další teologické vzdělání v Kostnici a Frauenfeldě. V roce 1617 kázal v Altsdorfu a pak asi pět let zastával funkce kvadriána, představeného ve více kapucínských klášterech. Kázáními také pozvedal mravní úroveň věřících. Byl vyhledávaným zpovědníkem, rádcem a bylo-li třeba, i v hábitu šel chudákům k soudu pomoci vymáhat jejich práva. Sám vedl velmi prostý život s častými posty a jinými sebezápory. Žil věrnost Panně Marii, protože kráčet s ní znamenalo pro něj i cestu věrnosti Kristu, k němuž ona každého směruje. Vlastní zápisky o jeho duchovním životě vyšly tiskem s názvem Duchovní cvičení (Exercitia spiritualita). V pozdějších vydáních byl název upraven na: Cvičení serafínské zbožnosti.

Fidel kromě Alsaska působil také ve Švýcarsku a ve Vorarlbergu. Od konce roku 1621 pracoval v rétské misii, jejímž úkolem bylo zamezovat šíření kalvinismu a utvrzovat v katolické víře ve východním Švýcarsku. Římská komise (pozdější kongregace) pro šíření víry ho 19. 4. 1622 jmenovala představeným misie. To však již bylo ke konci života. Pod svůj text se podepisoval bratr Fidelis, zakrátko potrava červů.

Poslední jeho působení bylo v Seewiesu v době, kdy náboženské nepřátelství zejména kalvínských, rozdmýchané politickými spory, vedlo častěji ke krvavým výtržnostem. Proto byl Fidelisovi na jeho misijní cestu do Seewiesu nabízen ozbrojený doprovod, který odmítl. Jeho bratr Jan se ho pak ptal, co by dělali, kdyby byli přepadeni. Odpověděl mu: "Co jiného než Boží mučedníci, podstoupili bychom rádi pro Boha smrt. V kázání pak zdůrazňoval a vysvětloval posluchačům slova: "Jeden Bůh, jedna víra, jeden křest." Přitom jeden z kalvínských začal po něm střílet. Fidelis nebyl zasažen a rychle vyšel ven, protože nechtěl, aby vraždou došlo k znesvěcení kostela. Vykročil směrem k sousední vesnici, ale byl zadržen kalvínskými, kteří chtěli, aby přešel k jejich víře. Odpověděl jim: "Milí bratři, vždyť jsem k vám nepřišel, abych přijal znetvořenou, ale abych vám hlásal víru pravou." Po těch slovech na něho zaútočili meči a ostnatým kyjem a zavraždili ho.

Stal se prvomučedníkem Kongregace pro šíření víry. Za svatého byl prohlášen Benediktem XIV. v roce 1746.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ve formě střelné modlitby si po celý den budu připomínat slova určená Fidelovi: "Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života." Ať už jako myšlenku, heslo, prosbu o pomoc být věrný nebo mohu opakovat slova předsevzetí: "Pane, chci být věrným až do smrti, abych od Tebe obdržel korunu života."

Bože, Tys naplnil sv. Fidela svou láskou, takže horlivě hlásal Tvé učení a neváhal pro víru položit svůj život; prosíme Tě, dej, ať jsme i my zakořeněni a upevněni v lásce, a když máme účast na utrpení Tvého Syna, ať poznáme také moc jeho zmrtvýchvstání. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Georgius, m. in Palæstina (s. IV.); Fidelis de Sigmaringen (1622); Maria Cleophæ et Salome (s. I.); Alexander, m. Lugduni (178); Mellitus (624); Wilfridus (709); Gulielmus Firmati (1103); Maria a Sancta Euphrasia (Rosa Virginia) Pelletier (1868); Maria Elisabeth Hesselblad (1957); Anthimus, ep. Nicomedien (303); Gregorius, ep. Illiberitan (s. IV); Deodatus, abbas (s. VI); Egbertus (729); Benedictus (Angelus); Menni (1914)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský