Mellitus
24. dubna, připomínka | |
Postavení: | biskup OSB |
Úmrtí: | 624 |
ŽIVOTOPIS
Stal se mnichem a opatem kláštera sv. Ondřeje v Římě. Papežem Řehořem Velikým byl pak vyslán do Anglie s druhou skupinou řeholníků. Na biskupa byl vysvěcen sv. Augustinem z Canterbury a roku 604 se stal prvním biskupem východních Sasů se sídlem v Londýně. Saského krále Saberta obrátil na víru, kterou s ním ale nebyli ochotni sdílet jeho synové, přidržujíce se pohanství. Proto také po Sabertově smrti došlo ke konfliktu a Melita vyhnali. Udává se, že to bylo potom, co jim jako nepokřtěným pohanům odmítl podat eucharistii.
S Justem z Rochesteru, který se stal rovněž světcem, působil rok v Galii. Brzy po návratu v roce 619 se stal arcibiskupem canterburským a v sídelním městě postavil chrám Panny Marie. V Canterbury po mnoha utrpeních také zemřel.
Georgius, m. in Palæstina (s. IV.); Fidelis de Sigmaringen (1622); Maria Cleophæ et Salome (s. I.); Alexander, m. Lugduni (178); Mellitus (624); Wilfridus (709); Gulielmus Firmati (1103); Maria a Sancta Euphrasia (Rosa Virginia) Pelletier (1868); Maria Elisabeth Hesselblad (1957); Anthimus, ep. Nicomedien (303); Gregorius, ep. Illiberitan (s. IV); Deodatus, abbas (s. VI); Egbertus (729); Benedictus (Angelus); Menni (1914)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský