sv. Richard Pampuri

Richardus /Herminius Philippus/; Pampuri

1. května, připomínka
Postavení:	lékař a řeholník OH; (FBF)
Úmrtí:	1930

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Trivolzio v Itálii a byl pokřtěn Erminio Filippo. Vystudoval medicínu na univerzitě v Pavii r. 1921. Mezitím za 1. světové války byl sanitářem. Byl apoštolsky aktivní a štědrý k chudým. Jako lékař působil v Morimondo a v pacientech viděl trpícího Krista. V r. 1927 vstoupil v Miláně do řádu Milosrdných bratrů a přijal jméno Richard. Ve 32 letech zemřel na tuberkulózu, kterou onemocněl asi v souvislosti s válkou.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LÉKAŘ, KTERÝ ŠEL ZA BOŽÍM HLASEM

Narodil se 2. 8. 1897 v Trivolzio blízko Pavie v Itálii jako desátý z jedenácti dětí, s původním jménem Erminio Filippo. Brzy ztratil oba rodiče a vyrůstal u dědečka. Byl vychováván v lásce k Bohu a dobře se učil ve škole. Od gymnázia se věnoval apoštolátu mezi mládeží. Na univerzitě v Pavii, kde studoval od r. 1915 medicínu, se zapojil do katolického sdružení »Severinus Boetius«, určeného k vzájemné podpoře věřících studentů, a pro druhé byl velkou posilou ve víře.

V roce 1917 narukoval Erminio jako sanitář. Jeho odvážným činem byla záchrana nedostatkového obvazového materiálu, při které utrpěl závažné onemocnění plic.

Měl již dříve touhu vstoupit do kláštera. Řekl o ní své sestře Marii Longině, která se stala františkánkou a odešla do misií v Egyptě. Erminio později prý alespoň na čas vstoupil do třetího řádu sv. Františka, kde přijal jméno Antonín.

Promoval v roce 1921 a usadil se jako oblastní lékař v Morimondo, kde působil šest let. Svou sestru v dopise prosil, aby se za něj modlila, aby vždy viděl ve svých pacientech trpícího Krista. Byl velmi obětavý a měl velkou lásku k těm, které ošetřoval, zvláště k chudým, kterým účinně pomáhal, nešetře svými penězi.

Spojoval modlitbu s prací. Myšlenkový svět fašismu byl pro něj nepřijatelný, proto vystoupil z organizace úředních lékařů s odůvodněním, že svou věrnost k vlasti může osvědčit jiným způsobem, který lépe odpovídá jeho mravním zásadám. Z jeho slov si můžeme připomenout výzvu: "Neboj se pravdy, neboť kde je pravda, tam je Bůh. Bůh nás volá k pravdě, ke světlu a k dobru i ke štěstí a k pokoji v tomto životě, pokud se svěříme jeho milosrdné prozřetelnosti. Jeho slovo neklame."

Jeho duchovním vůdcem byl P. Riccard Beretta. V červnu 1927 vstoupil v Miláně k milosrdným bratrům, kde přijal jméno Richard. Jeho vstup do řádu vyvolal nepochopení a zabýval se jím i tisk. Při následování Krista nepovažoval za pokořující ani ty nejnižší služby a byl při nich šťastný. Někdy se na přání ošetřujících lékařů podílel na stanovení diagnózy pacientů. Lékařské nadání pak více využil, když mu byla předaná ambulance pro chudé.

Velký počet nemocných vyčerpával jeho síly, ale on se nešetřil, nic neřekl a byly na něho přenášeny stále nové úkoly včetně vzdělávání spolubratrů. Asi v roce 1929 začal chrlit krev, ale on prý pak ještě několik měsíců před smrtí vedl zubní ambulanci. Šťastný a pod ochranou Matky Boží zemřel na tuberkulózu.

Rozloučit se s ním přišlo velké množství lidí. Na jeho náhrobku je nápis: "Ve světě i v klášteře byl andělsky čistý, obětavě zbožný a apoštolsky činný." Papež Jan Pavel II. ho blahořečil r. 1981 a kanonizoval 1. 11. 1989.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V životě Richarda Pampuriho hrála roli jeho touha po svatosti, po pravdě, po dobru a usiloval konat skutky milosrdenství. V tom všem ho dnes budu následovat a zamyslím se nad důležitostí těchto ctností připomínaných i v evangeliu. Některé citace si mohu najít, např.: Mt 20,26-28; Jan 5,29; Mt 5,44; Jan 8,32; 3,21; Mt 5,7 aj.

Bože, Tys povolal svatého Richarda Pampuriho, aby sloužil bližním i Tobě a nám, aby byl vzorem lásky, která je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako on ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečných modliteb breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

opifex Ioseph, sponsus beatæ Virginis Mariæ ; Sigismundus, rex Burgundi (524); Ieremias, propheta (po r. 587 př. Kr.); Marculphus (asi 558); Vivaldus de Sancto Geminiano^♦ (asi 1320); Peregrinus Laziosi (1345); Richardus /Herminius Philippus/; Pampuri (1930); Torquatus, Ctesiphon, Secundus, Indaletius, C (s. III/IV); Amator, ep. Antissiodoren (418); Orientius (ca. 440); Briocus (ca. 500); Asaphus (s. VI ex.); Arigius (604); Theodardus, ep. Vapincen (893); Aldebrandus^♦ (1170); Maphalda^♦ (1257); Iulianus Cesarello^♦ (ca. 1349); Petronilla, virgo et abbatissa^♦ (1355); Clemens Šeptyckyj^♦ (1951)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský