Angelus, presb.
| 5. května, připomínka | |
| Postavení: | kněz, řeholník a mučedník OCarm |
| Úmrtí: | 1225 |
| Patron: | Sicílie a karmelitánů; vzývaný v nesnázích |
| Atributy: | anděl, dýka, karmelitán, kniha, lilie, meč, palmová větev s třemi korunami, růže, strom |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Jeruzaléma. V 18 letech se s bratrem rozhodli připojit k poustevníkům na hoře Karmel. Angel se stal knězem a asi kolem r. 1220 donesl do Říma ke schválení řádová pravidla. Pak působil na Sicílii v městě Licata, kde se stal obětí zvůle jednoho šlechtice působícího veřejné pohoršení. Usmrcen byl ve 40 letech.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OBĚŤ SNAHY O OBRÁCENÍ HŘÍŠNÍKŮ
Narodil se roku 1185 v Jeruzalémě jako židovské dvojče. Jeho matka se pak stala křesťankou a oba své syny začala vychovávat ve víře a dala pokřtít. Stali se z nich zbožní mladí muži, žili prý u Jordánu a po smrti svých rodičů, v 18 letech, se rozhodli přidat k poustevníkům, kteří žili na hoře Karmel v Palestině. Byla to komunita utvořená blah. Bertoldem, která tam asi kolem roku 1160 zbudovala malou kapli. Angel tam přišel asi po r. 1203, tedy 15 let po smrti Bertolda.
Angel se stal knězem pravděpodobně v Jeruzalémě a legendy mluví o tom, že procházel Palestinou a konal zázraky. Některé se vztahují k jeho atributům (lilie a růže). Byl podle všech známek velmi dobrým kazatelem. Po návratu na horu Karmel se podílel na budování kláštera a byl jedním z těch, kdo od jeruzalémského patriarchy Alberta převzali napsaná řádová pravidla. Spolubratři ho s nimi vyslali do Říma k papeži Honoriovi III. (pontifikát 1216-1227), kterému záleželo na tom, aby nové řády nevznikaly bez papežského souhlasu. Ten je schválil a působnost řádu podpořil. Nešlo však o definitivní potvrzení řádu, k tomu došlo až po úpravě řehole Inocencem IV. v roce 1247. Životem Angela prorůstají tendence jak původního poustevnického života - v samotě a přísnosti, tak tendence k životu duchovní služby - věnování se potřebám církve a evangelizaci světa.
Angel je uváděn jako jeden z prvních karmelitánů, který z hory Karmel přišel na Sicílii. Byl poslán svým představeným, aby na Sicílii hlásal evangelium a přispěl k rozšíření nového řádu bratří blahoslavené Panny Marie z hory Karmelu. Tehdy byli na Sicílii bludaři, kterým se říkalo "Patarini". Ti se prý považovali za duchovně soběstačné a zbožnější.
Angel kázal neohroženě jako Jan Křtitel. Také odsuzoval nemorální chování jednoho šlechtice, jehož život byl příčinou veřejného pohoršení. Jednalo se o pokárání jeho pyšné domýšlivosti a mravní nevázanosti. Dle některých snad šlo o krvesmilstvo. Šlechtic mu za napomenutí přísahal hroznou pomstu. V sicilském městě Licata prý na něj poslal několik vrahů, kteří ho dle legendy usmrtili pěti ranami při cestě z kostela sv. Jakuba. Někde je za hlavního vraha označován Berengarius.
Postavit se před mocné tohoto světa s pravdou evangelia předpokládá bezúhonnost. Druhým poučením je, že hlasateli nemůže záležet na názoru a přízni světa, ale jedině na pravdě a Boží cti, tak jako Angelovi. Jsou to dvě z vlastností, pro které je nám příkladem. Jejich náročnost může být pro nás výzvou, abychom se za hlasatele pravd evangelia modlili.
Angelovo tělo bylo brzo uloženo do kaple u místa jeho smrti. Veřejné uznání jeho svatosti ohlásil papež Pius II. roku 1459. K přenesení ostatků do kostela karmelitánů v městě Licata došlo až v roce 1622. Jeho kult se pak rozšířil v celém řádu a mezi lidem. Spolu s Albertem z Trapani byli považováni za "otce" řádu a často zobrazováni ve středověké ikonografii vedle Panny Marie.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Za hlasatele evangelia se pomodlím růženec a ponesu trpělivě všechny těžkosti dnešního dne.Bože, Tys povolal svatého Angela, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; svým kázáním i příkladem sloužil Tvé církvi a svá slova dosvědčil obětí svého života; prosíme Tě dej i nám sílu, abychom životem vydávali svědectví Tvé pravdě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Godehardus (1038); Hilarius, ep. Arelaten (449); Angelus, presb. (1225); Nuntius Sulprizio♦ (1836); Iovinianus (s. III); Euthymius, m. in (ca.305); Maximus, ep. Hierosolymitan (ca. 350); Nicetius, ep. Viennen (s. V); Geruntius, ep. Mediolanen. (ca. 472); Maurontus, abbas (702); Sacerdos, ep. Lemovicen (s. VIII); Leo, eremita, 5 maii, 11 (ca. s. XII); Avertinus (1189); Benvenutus Mareni♦ (1289); Catharina Cittadini♦ (1857); Gregorius Frąckowiak♦ (1943)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský