blah. Nuncius Sulprizio

Nuntius Sulprizio

5. května, připomínka
Postavení:	laik
Úmrtí:	1836
Patron:	vzor a pomocník pro pracující mládež, postižené a utiskované

ŽIVOTOPIS

Pocházel od Pescary v Itálii. V dětství se stal sirotkem a pak byl do 9 let vychováván zbožnou babičkou. Po její smrti byl vykořisťován dědou a při těžké práci v kovárně byl těžce postižený. Přesto díky prvotní výchově dokázal žít naplno v lásce k Bohu a k bližním, což se nejvíce projevilo v ústavu nevyléčitelně nemocných. V 19 letech odevzdal svou duši ve společnosti Panny Marie Bohu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VÝCHOVA V ÚTLÉM DĚTSTVÍ ZAPUSTILA SILNÉ KOŘENY

Narodil se 13. 4. 1817 v Aprutino Pesculo blízko Pescary v Itálii. Jeho rodiči byli Dominik Sulprizio a Růžena. Jméno, které obdržel, Nuncius, mělo mariánský podtext, připomínalo "Zvěstování P.M."; Nunzio = zvěstuji. Jeho výchova v útlém dětství byla rozhodující pro celý další život a byla jí věnována velká péče. K biřmování podle tehdejšího zvyku přistoupil již ve třech letech a zvláště matka v něm rozvíjela hlubokou zbožnost. Otec brzy zemřel a matka, aby uživila rodinu a udržela i její celistvost, se znovu provdala. Žel i ona brzy nato zemřela a Nuncia si k sobě vzala babička Anna Rozálie. Rady, víra a zbožnost babičky zapustily v Nunciově paměti silné kořeny.

Nunciovi bylo teprve 9 let, když mu zemřela třetí nejbližší osoba - babička. A tak ho roku 1826 vzal k sobě děda Dominik Luciani. U něj se Nuncius setkal s druhou tváří světa. S tou, která myslí na sebe a ne na druhé. Ale kořeny dobré výchovy již byly dostatečně silné, proto u Nuncia vidíme vzorové pokračování křesťanského života.

Dědeček kovář se rozhodl ho maximálně využít. Udělal z něj proto nádenického pomocníka v kovárně, zabraňoval mu ve vzdělání a poskytoval mu minimální stravu. Nadměrně těžká práce při zvedání železa udělala u nedostatečně živeného chlapce brzy své dílo, možná šlo i o úraz. Počátkem těžkého postižení bylo poškození páteře a stehenní kosti, působící velkou bolest a nutící chlapce používat hole. Děda tvrdého srdce však nadále vyžadoval od chlapce těžkou práci a sám se k tomu ještě cítil poškozeným.

Nuncius měl dobré srdce a dědovi nic nezazlíval. Bez pomoci a útěchy dál těžce pracoval, aby přežil. Když neměl na zemi už důvěrné osoby, upnul se k nebeskému Otci a u něj čerpal sílu lásky k životu a k světu. Obraceje se k němu stále více poznával jeho vůli a lásku, která chránila jeho dobré srdce.

Přestože pro své fyzické utrpení se stával terčem posměchu a jedna pradlena po něm dokonce házela kamením, nedeprimovalo ho to. Z dědova domu se rád uchyloval na opuštěné místo Ripa Rupa. Obklady ze studené vody si tam zmírňoval bolest nohy a zpěvem písně Vitat Maria působil radost svému srdci a oslavoval Boží Matku. Tam mohl nerušeně rozjímat a v modlitbě čerpat sílu pro další den, aby byl prožitý v lásce.

Říkával: "To, že trpím, neznamená mnoho, jen když tím mohu dojít spásy své duše." - Možná se v tom zrcadlila i moudrost babičky, rozhodně ale to byl výsledek jeho modlitby a víry. Pro svou lásku a prostotu duše nevnímal to, co bychom na něm v první řadě viděli my - zmrzačeného sirotka, k němuž se dobro obrátilo zády. On se za takového nepovažoval. Dokázal totiž svůj život omezený utrpením přijmout, a proto z něj potom dokázal udělat krásný život vyplněný láskou.

Vzniklý neléčený vřed na jeho noze se stal natolik hlubokým, že bylo vidět holou kost. Nakonec byl odvezen do nemocnice v Akvile, kde bylo konstatováno, že se už jedná o neléčitelné postižení. Nunciův strýc využil pak svého známého, plukovníka Felixe v Neapoli, který měl šlechetné srdce i známosti, aby se o chlapce postaral. Tomu se podařilo umístit Nuncia v neapolské nemocnici. Před odchodem ještě láskyplně za vše dědovi poděkoval, jako by u něj nezažil hořkosti.

Pobyt v nemocnici pro nevyléčitelně nemocné se stal nejkrásnější etapou jeho života. Jak je to možné? - svou láskou byl blízký Bohu i bližním. Zvláště ti nepohybliví a staří v něm viděli strážného anděla. V nemocnici pojmenované po Panně Marii, kterou velmi uctíval, mohl žít plným duchovním životem i láskou k bližním a zároveň i v kajícnosti, kterou považoval za potřebnou. Je o něm uváděno, že trpělivě snášel své utrpení, denně s velkou zbožností tam přistupoval k svatému přijímání a s radostí konal apoštolát. Chodil prý od lůžka k lůžku, láskyplně pomáhal při obsluze nemocných i když se jednalo i o nejšpinavější práce a také vybízel k modlitbě a zejména hříšníky k pokání. Obdržel-li od pěstouna Felixe nějaké dárky, hned se o ně rozdělil s ostatními nemocnými.

Zdravotní postižení ale dál ničilo jeho organizmus. Plukovník Felix ho proto poslal na ostrov Aenaria s léčivými prameny. Avšak ani ty nepomohly. Na ostrově prožil setkání s knězem, který ho učil latinu a přislíbil mu svou podporu, kdyby chtěl do řádu, jako by nemoc nebyla tak vážná. Pak se musel vrátit do Neapole a plukovník zkoušel hledat další pomoc.

V 18 Nunciových letech se lékaři rozhodli nohu mu amputovat. Od zákroku nakonec ustoupili pro velmi špatný zdravotní stav pacienta. Ten v modlitbách neprosil za uzdravení, ale jen vedl rozhovor s Bohem, s jeho Synem i s Matkou. Té pak v 19 letech patřila jeho poslední slova: "Jsi krásná, blahoslavená Panno Maria!" Pohřben byl v neapolském kostele Panny Marie Přímluvkyně (Avvocata).

V roce 1891 ho papež Lev XIII. prohlásil za vzor pracující mládeže a zveřejnil dekret o heroičnosti Nunciových ctností. Jan XXIII. v březnu 1963 schválil dva zázraky potřebné k jeho blahořečení, které pak 1. 12. 1963 uskutečnil papež Pavel VI. Přitom mládež požádal o uzavření přátelství s blah. Nunciem v touze dosáhnout nebeské vlasti následováním příkladu jeho života.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ještě jednou se dnes vracíme k důležitosti dobré výchovy. Tentokrát se zaměřím na sebevýchovu pomocí příkladu Nunciových ctností. A zamyslím se nad jeho slovy: "Trpět neznamená mnoho, jen když tím mohu dojít spásy své duše." A zamyslet se mohu i nad doplňujícím výrokem z evangelia: "Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?" (Mt 16,26) Či jinými slovy: co mi prospěje bohatství, sláva, moc i zdraví, ztratí-li má duše to nejcennější?

Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; blahoslavený Nuncius Sulprizio žil na zemi s Tvou láskou v srdci, prosíme proto o oslavu kanonizací a abys nám na jeho přímluvu pomáhal uspořádat svůj život podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Godehardus (1038); Hilarius, ep. Arelaten (449); Angelus, presb. (1225); Nuntius Sulprizio^♦ (1836); Iovinianus (s. III); Euthymius, m. in (ca.305); Maximus, ep. Hierosolymitan (ca. 350); Nicetius, ep. Viennen (s. V); Geruntius, ep. Mediolanen. (ca. 472); Maurontus, abbas (702); Sacerdos, ep. Lemovicen (s. VIII); Leo, eremita, 5 maii, 11 (ca. s. XII); Avertinus (1189); Benvenutus Mareni^♦ (1289); Catharina Cittadini^♦ (1857); Gregorius Frąckowiak^♦ (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský