Benedictus Pp II.
8. května, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | 685 |
ŽIVOTOPIS
Byl rozený Říman, uváděný jako syn Janův. Jako hoch se stal chrámovým zpěvákem. Později jako kněz byl velmi zběhlý v Písmu svatém, sloužil Bohu s vynikající důstojností, jsa trpělivý, skromný a štědrý.Když byl ke konci svého zbožného života zvolen papežem, musel čekat 11 měsíců a 23 dní na císařské potvrzení, tedy déle než trval potom jeho pontifikát. S horlivostí jemu vlastní vyvíjel aktivitu patřící k úřadu již od zvolení. Před vysvěcením psal notáři Petrovi, který byl poslán do Španělska, aby se u tamních biskupů postaral o podpis šestého všeobecného sněmu, a svědomitě splnil, co mu bylo uloženo Lvem II. Podepsal se: "Benedikt, kněz a ve jménu Božím na svatý apoštolský Stolec zvolený."
K jeho posvěcení za římského biskupa a k uvedení v papežský úřad došlo 26. 6. 684. Dlouhé tzv. mezivládí, které se předtím v papežském úřadě opakovalo, stávalo se příčinou různých nepořádků, což císař Konstantin pochopil a poslal Benediktovi II. list, v němž duchovenstvu a vojsku římského města dovoluje, aby nově zvolený papež byl bez průtahů za velekněze posvěcen. Od té doby stačilo, aby i volbu papeže potvrdil exarcha.
Do poselství císař přiložil část vlasů svých synů se žádostí, aby tito synové byli přijati jako adoptivní do ochrany římského papeže, duchovenstva a vojska. Byla v tom jasná politika. Základy císařského trůnu, jenž býval ohrožován vzpourou, byly vratké. Císařským synům bylo zase uloženo ctít papeže jako otce.
Benedikt II. dal provést opravy některých římských kostelů. O Velikonocích vydal úpravy hierarchického řádu mezi římským duchovenstvem a vyznamenal duchovenstvo povýšeními. Duchovenstvu a klášterům také odkázal 30 zlatých liber, které měli obdržet po jeho smrti. K té došlo po onemocnění 8. 5. roku následujícího po započetí pontifikátu.
Maria Virgo; Acacius, m. Byzantii (s. IV.); Arsenius, diaconus (s. IV./V.); Desideratus, ep. Bituricen. (550); Bonifatius Pp IV. (615); Benedictus Pp II. (685); Aloysius Rabata♦ (1490); Ulrica (Francisca); Nisch♦ (1913); Victor, m. Mediolani (ca. 304); Helladius, ep. Autissiodoren. (s. IV); Gibrianus (ca. 515); Metro (ca. s. VIII); Wiro (ca. 700); Amatus Ronconi♦ (s. XIII ex.); Angelus de Massatio♦ (ca. 1458); Maria Catharina a Sancto Augustino (Catharina); Symon de Longprey♦ (1668)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský