Isaias, propheta
| 9. května, připomínka | |
| Postavení: | prorok |
| Úmrtí: | s. VIII. před n.l. |
ŽIVOTOPIS
Kolem roku 738 před n.l. ho Bůh povolal za proroka a nařídil mu zvěstovat základní údaje týkající se prvního příchodu Mesiáše, včetně jeho utrpení a smrti pro naši spásu. Počeštěné jméno Izajáš v původním znění je vyjádřením "Hospodin je spása".ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
HOSPODIN JE SPÁSA
Pocházel z Jeruzaléma a tam i působil. Stal se prvním ze čtyř velkých proroků. Bůh si ho vyvolil jako mladého, ve zvláštním vidění toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, viz Iz 6. kapitola. V ní popisuje mohutné vidění nekonečného Boha jako krále a své povolání za proroka.
Izajášův prožitek byl velmi silný. Nepovažoval za možné setkat se s Bohem a nezemřít. Scéna dál ukazuje na souvislost s příchodem k soudu před Božského Krále. Tento Král však ukazuje svou moc tím, že odpouští a slitovává se. I proroka, který si byl před Bohem vědom své hříšnosti, očistil od hříchu. Viz scéna, při níž jeden ze serafů žhavým uhlíkem z oltáře očistil Izajášovy rty a oznámil mu odnětí viny.
Jen dokonale čistý je schopen přijmout mimořádný úkol vyžadující spojení s Bohem, v Izajášově případě hlásat vznešené Boží slovo týkající se naší spásy. Na Panovníkův dotaz: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" Izajáš po očistění odpověděl: "Hle, zde jsem, pošli mne!" (Iz 6,8) Podobně souhlas s Boží vůlí, jen snad s větší pokorou, dala po sedmi stoletích Panna Maria, o které tento prorok předpověděl, že jako "Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel (tj. Bůh s námi)" (Iz 7,14).
Boží vůle je něco, co si zaslouží absolutní přednost. Jen tak, zbaveni hříchu, jsme schopni Bohu dokonale sloužit s radostnou ochotou. Jako druhá myšlenka nás může ze zkušenosti těch, kdo řekli Bohu "Ano", provázet ujištění, že když Bůh volá, netřeba se bát.
Izajáš předpověděl, že: "Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo... Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově..." (viz Iz 9. kap.). Dále hovoří o Kristu jako o novém spravedlivém panovníku, na němž spočine Duch Hospodinův, jenž vzejde jako výhonek z kořenů pařezu Jišajova, v 11. kapitole.
Izajáš jako prorok neměl snadný úkol, neboť v Božím jménu musel mluvit většinou nevhod, napomínat, mluvit o dobru i o trestu, a to ho zřejmě stálo život jako mnohé jiné proroky. Pravděpodobně zemřel mučednickou smrtí.
"Izajáš"- tak je po tomto prorokovi nazvána kniha, která je součástí Bible a představuje vlastní slova proroka Izajáše, celý soubor prorockých výroků i z jiné doby, pro které je příznačný název "Hospodin je spása". Izajáš od 40 kap. přináší dál obraz Mesiáše ať jako dobrého pastýře, nebo ve 42. kap. jako toho, který nekřičí, nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí doutnající knot; povede slepé, tmu před nimi změní ve světlo. V ní pokračuje i výzva: "Slyšte hluší, prohlédněte slepí!" O splnění proroctví hovoří evangelia. V 52. a 53. kapitole Izajáše se mluví o Mesiáši jako o služebníkovi, který se stal nejpohrdanějším z lidí, je popisováno jeho utrpení za nás a nakonec jeho vítězství nad smrtí.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Chci se zbavovat hříchu co nejdříve od doby, kdy do něj upadnu, a s čistým srdcem naslouchat Bohu. Chci být připraven na jeho výzvu odpovědět: „Zde jsem, abych splnil Tvou vůli!“ Budu prosit za to, abych to dokázal.
Všemohoucí Bože, Tys poslal svatého proroka Izajáše, aby svůj lid i nás povzbuzoval k lepšímu životu, posiloval naději a ohlašoval Tvůj příchod; veď nás, abychom ho nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Domenica Resurrectionis Domini; Hermas (asi s. I.); Isaias, propheta (s. VIII. před n.l.); Pachomius, abbas in Thebaide (347/348); Beatus, eremita (asi s. VII.); Maria Teresia a Iesu /Carolina/; Gerhardinger♦ (1879); martyres in Perside CCCX (ca. s. IV); Dionysius, ep. Viennen¨. (s. IV); Geruntius, ep. Ficulen. (ca. 501); Fortis Gabrielli♦ (1040); Thomas Pickering♦ (1679); Benincasa de Monte Politiano, religiosus (1426); Stephanus Grelewski♦ (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský