Pachomius, abbas in Thebaide
| 9. května, připomínka | |
| Postavení: | opat a zakladatel klášterního života |
| Úmrtí: | 347/348 |
| Atributy: | anděl, berla, kožešina, pokoušení ďáblem, mnich nebo poustevník, tabulka |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z chudé hornoegyptské rodiny. Jako rekrut se setkal s křesťany, k nimž se po propuštění z armády vrátil. Přijal křest, stal se mnichem a později zakladatelem cenobitského mnišství, které na konci jeho života mělo prý kolem osmi tisíc bratrů. Také byly zbudovány dva ženské kláštery. Pachomius se stal uznávaným otcem egyptského mnišství a byl obdařen i dary zázraků a proroctví.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
BUDOVATEL PRVNÍCH KLÁŠTERŮ V EGYPTĚ
Narodil se asi kolem r. 290 do pohanské rodiny v Horním Egyptě. V prvních letech dospělosti byl, ač nerad, naverbován do císařské armády. Všichni nováčci byli naloženi na loď a začala jim tuhá kázeň. Velitelé se k pochytaným adeptům armády chovali značně hrubě a necitelně. Pak jejich loď, plující po Nilu, zastavila u města, kterým snad byly Théby. Obyvatelé je přivítali s nezvyklou laskavostí a stali se jejich hostiteli. Zastávka se protáhla a Pachomius je mohl poznat trochu blíž. Byli to křesťané a projevovali obětavou lásku ke všem potřebným, zejména k těm, kdo byli z jakýchkoli důvodů v tíživé situaci. Mezi potřebné zahrnuli i cestující rekruty. Pachomius se začal seznamovat s jejich učením, protože byl jimi dojat a v srdci k nim pocítil náklonnost. Rád by se stal jedním z nich, ale museli pokračovat v cestě.
Vojna nebyla prý dlouhá, u Drinopole nad nimi zvítězilo Liciniovo vojsko a oni byli rozpuštěni. Pachomius se vrátil do Théb, vyučil se v křesťanské nauce a přijal tam křest.
Při všem rozhodování hledal Pachomius rady a světlo u Boha, ke kterému se obracel s vroucí modlitbou. Legenda vypráví, že se mu zdálo, jak z nebe padá rosa a na jeho dlaních se proměňuje v sladký med. Pak začal vnímat hlas, který mu vysvětloval, že v med proměněná rosa značí Boží milost, kterou přijal při křtu, a že je třeba dát značný pozor, aby tohoto sladkého medu nepozbyl. Po probuzení Pachomius přemýšlel o snu i o tom, jak si nejlépe milost uchovat, a po modlitbě došel k rozhodnutí, že dá výhost světu a vypraví se sloužit Bohu mezi mnichy do pouště.
V poušti se setkal s poustevníkem Palamonem, kterého poprosil, aby byl jeho učitelem mnišského života. Ten mu zdůraznil obtíže takového života, aby pak nelitoval, co začal. V létě žil jen o chlebu a zelenině, přitom jedl jen jednou za den, v zimě dokonce obden, do západu slunce pracoval, pak věnoval čas modlitbě a četbě svatých knih. Pachomia to ale neodrazovalo a s nadějí, že si u Boha vyprosí milost k vytrvalosti, začal u něho žít.
Údajně v roce 325 se dostal do míst dřívější osady Tebennisi a v modlitbě dostal pokyn, aby tam založil klášter, budovu, v níž by bydleli bratři pospolu, i když by měli své cely. Až do té doby egyptští poustevníci žili jednotlivě (tzv. anachoretským způsobem) bez společných pravidel a více vystaveni nebezpečím, jaká takový život přinášel. Pachomius začal se stavbou dřevěné budovy a brzy se kolem něj shromáždilo prý na sto poustevníků, z velké části nových zájemců o strohý asketický život. Postavili velký dům a klášter obehnali hradbami. Nazváni byli cenobité - společně žijící. Pachomius sestavil pro společný život pravidla, jakousi klášterní reguli, která se stala vzorem pozdějším klášterům. Hlavní myšlenkou bylo chránit jednotlivce před hříchem a vytvořit větší příležitost ke cvičením se ve ctnostech, zejména v lásce. Mezi pravidly byl také dvakrát do týdne (středy a pátky) přísný půst. Při výchově svých mnichů kladl Pachomius důraz na poslušnost a pokoru. Některé káral za úsilí vypadat lépe před ostatními, ale s výzvou k soucitu s nimi, protože za jejich snahou viděl službu Božímu nepříteli.
S nárůstem zájemců vznikala potřeba budování dalších klášterů a Pachomius je udáván jako opat. Mnichové pracovali na poli, vyráběli rohožky, tkali koberce a pletli koše. Opatřovali si tak potřebnou výživu i prostředky k dobročinnosti.
Styk se ženami měli zakázaný. Když jednou Pachomius obdržel prosbu vyléčit posedlou ženu, nechal si poslat její šaty a nad nimi se modlil. Později přišla ke klášteru jeho sestra, ale Pachomius se jí neukázal, dal jí jen vědět, že chce-li žít jako on, ať si to rozmyslí, že nedaleko lze postavit příbytek, kolem kterého by se sdružily i jiné ženy. Tak se i stalo. Pachomius jim prý sepsal pravidla a svou sestru jim doporučil za představenou.
Pachomius dostal mimořádné Boží milosti, ale žil velmi pokorně. Vyznal se dobře v lidských povahách a kde bylo třeba péče pevné ruky, tam ji uplatnil k ochraně společenství. Jednou byl křivě nařčen u biskupa v Latopoli. Pokorně se k němu dostavil a již svým zjevem vyvrátil žalobu. Biskup se pak k němu choval s velkou úctou.
Asi koncem roku 347 vypukla morová nákaza, která zasáhla i některé mnichy. Mezi nimi onemocněl i Pachomius a asi po čtyřiceti dnech zemřel. Zanechal devět hodně velkých klášterů.
Před smrtí nařídil Teodorovi, aby jeho tělo pohřbil na neznámém místě, proto jeho hrob není znám.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu rozjímat o ctnosti pokory, o jejím významu na ochranu proti velmi nebezpečné pýše a zaměřím se na nápravu svých chyb, které mohu ctností pokory přemáhat.Bože, Tys vedl svatého Pachomia na poušť, aby Ti tam sloužil postem a modlitbou a ukazoval, jak žít podle evangelia; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Domenica Resurrectionis Domini; Hermas (asi s. I.); Isaias, propheta (s. VIII. před n.l.); Pachomius, abbas in Thebaide (347/348); Beatus, eremita (asi s. VII.); Maria Teresia a Iesu /Carolina/; Gerhardinger♦ (1879); martyres in Perside CCCX (ca. s. IV); Dionysius, ep. Viennen¨. (s. IV); Geruntius, ep. Ficulen. (ca. 501); Fortis Gabrielli♦ (1040); Thomas Pickering♦ (1679); Benincasa de Monte Politiano, religiosus (1426); Stephanus Grelewski♦ (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský