blah. Ivan Merz

Ioannes Merz

10. května, připomínka
Postavení:	laik
Úmrtí:	1928

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze zámožné rodiny v Banja Luce. Studoval na vojenské akademii, odkud přešel na vídeňskou univerzitu. Povolán k vojenské službě a na frontu, poznal zlo války. Po ní dál studoval ve Vídni, pak dva roky v Paříži. V Záhřebu udělal doktorát a jako profesor francouzštiny učil na tamním arcibiskupském gymnáziu až do smrti. Jeho na pohled obyčejný život byl životem pro Boha ve službě bližním. Žil v síle svátostí jako spravedlivý, přijímal božské světlo a svítil druhým. Svůj život dovršil v 31 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OBĚŤ - EUCHARISTIE - APOŠTOLÁT

Narodil se v chorvatské Banja Luce 16. 12. 1896 do zámožné rodiny, v níž náboženství nehrálo velkou roli. Po skončení gymnázia se v 16 letech zamiloval do Grety Tešnerové, ale ona mu utekla s podvodníkem a milostné dobrodružství skončilo tím, že si vzala život. Ivana se to hluboce dotklo.

Měl velký zájem o literaturu, o umění a vědu, zvláště přírodní, kde mu vyvstávaly otázky o věčném určení lidského života. Ivan chtěl studovat zaměření, o které měl zájem, ale kvůli nesouhlasu rodičů se nakonec zapsal ve Vídni do vojenské akademie. Počátkem roku 1915 rodiče změnili názor a dovolili mu studium na vídeňské univerzitě. Ivan si také rozšířil duchovní rozhled a začal v něm růst zájem o víru a touha po křesťanské dokonalosti.

V té době byl povolán k vojenské službě a pocítil svou slabost a bezmocnost. Začal hledat pomoc u Boha. V roce 1915, o svátku Neposkvrněného početí P.M., složil slib čistoty až do uzavření manželství. V únoru 1916 byl poslán na frontu a silně se mu protivilo zabíjení lidí, jak vyplývá z jeho deníku, do kterého si napsal i to, že vždy snil o bratrství a lásce.

Po válce pokračoval ve studiu ve Vídni. Na filozofické fakultě studoval literaturu, romanistiku a germanistiku. Jeho rodiče se přestěhovali do Záhřebu. Významným duchovním zážitkem byly pro Ivana exercicie u sv. Gabriela v Mödlingu. Na podzim 1920 odešel se dvěma spolužáky do Paříže. Dva roky tam studoval na Sorbonně a na Katolickém institutu. Za dizertační téma si vybral "Vliv liturgie na francouzské spisovatele od Chateaubrianda do dneška". Po skočení studia se vrátil do Záhřebu, kde se stal profesorem francouzštiny. Liturgie ho stále více přitahovala a v různých časopisech o ní publikoval více článků. Mládeži zprostředkovával mnohé z toho, co přinesl až Druhý vatikánský koncil. Své úvahy věnoval také otázkám rodiny.

Jan Pavel II. při blahořečení o něm řekl: "Ve škole liturgie, prameni a vrcholu života Církve, vyrostl Ivan do plné křesťanské zralosti a stal se jedním z šiřitelů liturgické obnovy ve své vlasti. Tím, že se účastnil mše svaté a živil Kristovým Tělem a Božím slovem, čerpal podnět k tomu, aby se stal apoštolem mladých. Ne náhodou si zvolil za své motto: ,Oběť - Eucharistie - apoštolát´. Byl si vědom povolání přijatého při křtu a udělal ze svého života běh ke svatosti, vysoké měřítko křesťanského života... Důležitou oporou v životě blahoslaveného Ivana Merze byla spolu s eucharistií něžná úcta k Matce Páně."

Každý den se účastnil mše svaté, často se na cestě modlil růženec a vždy jednou týdně zašel do baziliky Božského Srdce pomodlit se křížovou cestu. Navenek vedl jen docela obyčejný život, rozmnožoval své přirozené dary, dosahoval četných lidských úspěchů, ale co bylo v jeho životě podstatné, byl jeho úspěch před Bohem. Snažil se na Něj stále pamatovat a stále se s Ním spojovat. Při každé své činnosti hledal "nesmírně cenné poznání Ježíše Krista" a dal se "jím uchvátit" (Fil 3, 8-12).

Od dětství měl slabší zrak a hodně se ho pak natrápily bolesti zubů. V roce 1927 začal být stále nemocen. Nejprve šlo o zánět krku, pak zánět žeber a plicních hrotů. V následujícím roce se dostavil akutní zánět čelistních dutin a situace se ukázala být vážná, operace nevyhnutelná. V záhřebské nemocnici ve věku 31 let zemřel. Na jeho pohřeb se s ním přišlo rozloučit 5000 lidí.

Jan Pavel II. při své druhé návštěvě v Bosně a Hercegovině 22. 6. 2003 tohoto chorvatského laika blahořečil a pro aktuálnost jeho poselství o apoštolátu laiků ho dal za vzor zvláště mládeži.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ivanovo motto: "Oběť - Eucharistie - apoštolát" přijmu jako výzvu i námět k rozjímání. Jedná se o praktický křesťanský život.

Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; pomáhej nám na přímluvu blahoslaveného Ivana Merze, ať svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen

(použita závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Avila (1569); Iob (století neznámé); Comgallus (622); Cataldus (asi s. VII.); Solongia (asi s. IX.); Nicolaus Albergati^♦ (1443); Ioannes Merz^♦ (1928); Dioscorides (s. inc.); Alphius, Philadelphius et Cyrinius (s. III.); Gordianus, m. Rom (ca. 300); Quartus et Quintus (ca. s. IV); Gulielmus, presb. prope Parisios (1195); Beatrix Estensis, virgo,^♦ (1226); Henricus Rebuschini^♦ (1938);

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský