sv. Petr de Betancurt

Petrus de Betancur

25. dubna, připomínka
Postavení:	misionář TOR a zakladatel řehole
Úmrtí:	1667

ŽIVOTOPIS

Narodil se 19. 3. 1626 v Chasna de Vilafor na ostrově Tenerife jako syn jednoho z dobyvatelů Kanárských ostrovů. Rodiče byli normanského původu, chudí, ale s křesťanskou vírou. V ní vychovávali Petra, jehož dětství bylo ve značné míře vyplněno pasením ovcí. Již na pastvě se prý naučil kontemplativní modlitbě.

V dospívání se Petr dozvěděl o ubohých životních podmínkách lidí na americkém kontinentě a pocítil touhu nést do těchto zemí evangelium. Touha se měnila v povolání a ve 23 letech se vypravil na cestu ke guatemalským břehům. Při cestě mu došly peníze, a tak z Havany do Hondurasu cestoval na lodi jako pomocný dělník. Odtud pokračoval do Guatemaly. Tam se musel zařadit mezi chudé před františkánským klášterem, aby získal kousek chleba. Přitom se seznámil s misionářem Fernandem Espinem, který se stal jeho duchovním rádcem a pomohl mu najít zaměstnání v textilní továrně.

V roce 1653 vstoupil Petr do jezuitského řádu s touhou stát se knězem. Nestačil však na studia a po návrhu na přechod do františkánského řádu a vnitřním poznání, že jeho místo má být mezi žijícími ve světě, se stal v roce 1655 členem třetího řádu sv. Františka. Začal se naplno věnovat chudým a opuštěným. Hlásal evangelium afroamerickým otrokům, Indiánům žijícím v nelidských podmínkách, utečencům i opuštěným dětem. Chatrč, kterou r. 1658 získal, přeměnil v domov následné péče pro propuštěné z městské nemocnice, kteří neměli potřebné podmínky pro rekonvalescenci. Snažil se druhým dávat co nejvíc lásky a po vzoru apoštola Pavla stávat se pro všechny vším (srov. 1 Kor 9,22). Jako on vše dělal pro evangelium.

Ubytovnu zasvětil Matce Boží z Betléma. Za čas zřídil ubytovnu pro bezdomovce, školu pro chudé děti i oratorium. Z vyžebraných peněz podporoval i chudé kněze. Získal pomocníky a následovníky mezi muži i ženami a dal vznik dvěma větvím betlémské řehole, kterým dal řádová pravidla obsahující aktivní apoštolát skrze práci pro chudé, nemocné a nešťastné. Tato činnost se měla zakládat jen na hluboké modlitbě. Vyčerpán úsilím překypujícím láskou zemřel v 41 letech. V Guatemale se stal prvním světcem této sopečné středoamerické země. Kanonizován byl 30. 7. 2002 papežem Janem Pavlem II. v Římě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcus, Evangelista (s. I.-II.); Franca (1218); Petrus de Betancur (1667); Anianus, ep. Alexandrin (ca.67); Pasicrates et Valentio (ca. 302); Phœbadius (ca. 393); Stephanus, ep. Antiochen (479); Clarentius (s. VII); Erminus (737); Bonifatius Valperga^♦ (1243); Robertus Anderton et Gulielmus Marsden^♦ (1586); Ioannes Piamarta (1913)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský