Pollio
| 27. dubna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | asi 303 |
ŽIVOTOPIS
Byl lektorem v Cibalae v Panonii. Za pronásledování císařem Diokleciánem byl zajat a předveden před prefekta k výslechu. Před ním neohroženě obhajoval křesťanskou víru.Prefekt Probus uváděl v obžalobě, že křesťanští lektoři pletou lehkověrným ženám hlavy, nesouhlasí s jejich vdáváním a přemlouvají je k zachovávání panenství. Polio řekl, že křesťanská víra vede panny k čistotě, manželky k cudnosti a věrnosti, učí k úctě rodičům, k odpouštění nepřátelům, milosrdenství k trpícím a že přikázání zakazují křivdu bližním.
Probus se zeptal: A co z toho má, když stejně umře a majetku pozbude? - "Jenže jde o to, co pomíjí a co nepomíjí. Druhé ceníme nad první," odpověděl Polio.
Prefekt Probus odmítl dále poslouchat a když Polio odmítl obětovat, rozhodl o jeho smrti upálením.
Zastavme se ještě u Probusovy otázky "co z toho má?"
Tak se i dnes ptají ti, co nevěří ve vzkříšení. Naše evangelizace proto musí vést k tomu, aby oni poznali, že Kristus žije! - A měli by poznat, že je v nás přítomen. A On to od nás chce! Jinak je jejich otázka odůvodněná a sám Pavel píše do Korinta o smyslu víry bez faktu vzkříšení (zamysleme se nad těmito skutečnostmi):
"A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1 Kor 13, 14-19)
Avšak Kristus byl vzkříšen, dosvědčovaly to i životy světců a měl bych to dosvědčit i já.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Simeon, ep. Hierosolymitan (107); Pollio (asi 303); Zita♦ (1278); Petrus Armengol♦ (1304); Theodorus, abbas in Thebaide (s. IV); Liberalis, eremita (ca. 400); Mauganus (Macaldus) (s. VI); Ioannes, hegumenus in Propontide (s. IX); Iacobus Varinguer de Iadere (ca. 1485); Catharina de Monte Nigro♦ (1565); Nicolaus Roland♦ (1678); Antonia Bandrés y Elósegui♦ (1919)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský