sv. Petr Chanel

Petrus Chanel

28. dubna, nezávazná památka
Postavení:	kněz, misionář a mučedník SM
Úmrtí:	1841
Patron:	Oceánie

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Cuetu ve francouzské diecézi Belley. Stal se knězem a toužil po misijní činnosti. Vstoupil do družiny P. Marie - kongregace maristů. Vyučoval v malém semináři. Misijním působištěm se mu stala Oceánie, ostrov Futuna, kde svědomitě plnil přes tři roky své poslání. Nakonec byl primitivními zbraněmi zabit a stal se prvním světcem tohoto světadílu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

JEHO KREV ZÚRODNILA TVRDÉ MISIJNÍ POLE

Narodil se 12. 7. 1803 v Cuetu u Bourg-en-Bresse ve východní Francii. K jeho zájmu o kněžské povolání přispěl P. Petr Trompiera. Seminář začal již v 16 letech s dobrým prospěchem a od r. 1824 pokračoval ve velkém semináři v Bourgu a 15. 7. 1827 přijal kněžské svěcení. Toužil po působení v zámořských misiích, ale pro nedostatek kněží v jeho diecézi v Belley ho biskup nepustil. Působil tedy v různých farnostech jako kaplan. Cvičil se ve skromnosti a v pracovitosti, snažil se umět si vše sám udělat. Po dvou letech vyzýval papež k podporám misiím a když Petr znovu vznesl svou prosbu, dostal od biskupa souhlas, avšak téměř vzápětí do jeho plánů zasáhla liberální revoluce v roce 1830. Tehdy byla v začátcích, po předběžném schválení, řeholní Mariina společnost založená Jeanem Claude Colinem. Členové této kongregace, zvaní maristé, měli v programu úsilí o větší osobní dokonalost podle vzoru Panny Marie a pod její ochranou. Na programu měli i výchovu mládeže a misie. K nim se v r. 1831 Petr Chanel připojil. Protože kongregace měla na starosti i vedení malého semináře, biskup se rozhodl udělat v něm Petra profesorem. Později ho jmenoval i ředitelem.

Svatá stolice začala organizovat misie v Oceánii a z jejího pověření se ujala tohoto poslání Kongregace svatých Srdcí. V jižním Tichomoří se k nim měla připojit i Mariina společnost, potvrzená v září r. 1836 Řehořem XVI. Petr brzy po potvrzení, s 19 společníky, složil řeholní sliby do rukou zakladatele a generálního představeného a v prosinci téhož roku vyplul kolem Jižní Ameriky. Za misijní působiště jemu a jednomu řeholnímu bratrovi byl určen ostrov Futuna ze souostroví Západní Samoy. Původní plány misionářského působení na ostrovech Tahiti a Tonga jim prý překazili evangeličtí misionáři. K Futuně dopluli až po mnoha zastávkách a některých změnách v původním plánu 12. 11. 1837.

Po dlouhé cestě stanul Petr na ostrově rozděleném na dva nepřátelské tábory. Domorodé válčení se často opakovalo a další obtíže působilo podnebí, neznalost řeči a kultury. Petr začal hlásat evangelium příkladem svého života s obětavou službou. Současně se učil domorodému jazyku. Úspěchy přes všechnu snahu byly malé, i když Petrovi přezdívali "muž s nejlepším srdcem". Šlo o první setbu do velmi tvrdé půdy nevraživých srdcí. Křesťanství nakonec začali vážně přijímat mladí domorodci, a když se Petrovým žákem stal i syn kmenového náčelníka Niulikiho, pobouření starších vyvrcholilo. Největšími nepřáteli se stala náčelníkova rodina. Když byl jeho spolubratr v jiné části ostrova a Petr byl zrovna sám, přepadli ho, kyji srazili k zemi a sekerou mu rozsekli hlavu.

Jeho krev však zúrodnila tvrdé misijní pole a ostrované Futuny, stejně jako domorodci sousedního ostrova Wallise, kde zprvu úspěšněji působil marián Bataillon, se stali vzorným křesťanským společenstvím. Dostalo se jim později povýšení na samostatné biskupství, i když se jednalo o malý počet obyvatel. Od roku 1972 mají i svého domorodého biskupa.

Petr Chanel se stal prvním mučedníkem Oceánie i jejím patronem od kanonizace. V roce 1889 byl papežem Lvem XIII. blahořečen a v červnu 1954 Piem XII. kanonizován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Petr Chanel začal hlásání evangelia příkladem života a obětavou službou. To je motivace pro mé dnešní předsevzetí, v němž chci pokračovat i další dny. Jde o věrnost víře, laskavost, ochotnou službu podle evangelia. Na tento úmysl se pomodlím hymnus (nebo jinou modlitbu) k Duchu svatému.

Bože, Tys oslavil svatého Petra Chanela tím, že se jeho krev prolitá při hlásání evangelia stala semenem nových křesťanů; dej, ať prožíváme velikonoční tajemství smrti a vzkříšení Tvého Syna s takovou opravdovostí, abychom mu stále nově vydávali svědectví. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ludovicus Maria Grignion de Montfort (1716); Ioanna Molla (1962); Petrus Chanel (1841); Luchesius^♦ (1260); Aphrodisius (s. inc.); Eusebius, Charalampus et socii (s. inc.); Vitalis, m. Ravenn (s. inc.); Agapius, ep. Cirthen (ca. 259); Maximus, Dadas et Quintilianus (s. IV in.); Prudentius, ep. Turiasonen (s. V/VI); Pamphilus, ep. Corfinien (ca. 700); Ludovica a Iesu Trichet^♦ (1759); Iosephus Cebula^♦ (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský