Benedictus Biscop
12. ledna, připomínka | |
Postavení: | mnich OSB |
Úmrtí: | ca 690 |
Patron: | benediktinů v Anglii, hudebníků a malířů |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Notrhumbie, kde jeho rodina zastávala významné společenské místo. Na dvoře krále Oswyho se stal významným hodnostářem, ale asi ve 25 letech tuto dobrou službu opustil a odešel do Říma, poklonit se u hrobů svatých apoštolů. Putoval asi se svatým Wilfridem. Při druhé pouti se rozhodl vstoupit do kláštera na ostrově Lerins u Cannes, v dnešní Francii. Tam v monastýru sv. Honoráta se stal mnichem a dostal nové jméno Benedikt.Roku 669 přišel s Teodorem z Canterbury zpět do Anglie a spolupracoval s ním na reformě anglické církve. Dva roky byl opatem v klášteře sv. Petra a Pavla, pak přišel do rodné Notrhumbie a po třech letech založil klášter ve Wearmouthu. Sestavil i řádová pravidla, založená na regulích sv. Benedikta a zvycích v Lerins, a v roce 682 dceřiný dům Jarrow.
Za svůj život podnikl do Říma celkem šest cest a do Anglie odtud přivezl svaté ostatky, obrazy sv. apoštolů i Panny Marie a liturgické knihy. Mnohé významné předměty přivezl také z Galie. Přivedl také kameníky, sklenáře i předzpěváka, který pak mnichy učil zpívat podle pravidel zavedených v Římě. V obou klášterech zbudoval knihovny. Pomocí podpory panovníků zakládal ještě i další kláštery, které se staly rovněž centry duchovnosti a vzdělanosti. V jeho skriptoriu byla přepsána Bible, jejíž rukopis Ceolfrid v roce 716 daroval Řehoři II. a je uložen v Bibliothece Laurentiána ve Florencii jako Codex Amiatinus.
Poslední tři roky svého života Benedikt snášel utrpení na lůžku s velkou trpělivostí a vírou. Před svou smrtí uložil bratrům dál dbát o ručně psané knihy, napomínal je k větší zbožnosti a varoval před vměšováním se do politiky.
Arcadius, m. in Mauretania (asi 304); Probus (asi po 236); Tigrius et Eutropius (406); Cæsaria♦ (asi 529); Ferreolus, Gratianopolitan (asi 659); Benedictus Biscop (ca 690); Elredus (asi 1166); Martinus de Sancta Cruce (1203); Bernardus de Corleone♦ (1667); Margarita Bourgeoys (1700); Antonius Foumier♦ (1794); Petrus Franciscus Jamet♦ (1845); Antonius Maria Pucci (1892); Nicolaus Bunkerd Kitbamrung♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský