Petrus Franciscus Jamet
| 12. ledna, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | 1845 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 13. 9. 1762 pravděpodobně v Les Fresnes poblíž Tinchebray na území Normandie ve Francii. Pocházel z osmi dětí. (Za místo narození některé biografie uvádějí Fresnes v departementu Aisne, ale neodpovídá to dalšímu údaji.) Po studiu na gymnáziu ve Vire začal filozoficko-teologické studium na univerzitě v Caen. Velmi krátce před vypuknutím francouzské revoluce přijal 22. 9. 1787 kněžské svěcení. V roce 1790 byl ustanoven kaplanem pro klášter sester Dobrého Spasitele v Caen. Tento klášter, jako i mnoho jiných, pak revoluční vláda zrušila a sestry byly rozptýleny po celé zemi. Otec Petr Jamet se s nimi snažil udržet kontakt a posiloval jejich víru, že nastalé zlo je přechodné. Zároveň se musel ukrývat pro zásadní odmítání protináboženské přísahy věrnosti občanské ústavě.V roce 1805 došlo ke ztišení revoluční bouře a biskup Charles Braultov ustanovil Petra Jameta, s dalším jménem František, za superiora sester Dobrého Spasitele, které přežily pronásledování a čtyř novicek. Petr Jamet dojednal smlouvu se státem, aby sestry mohly vykonávat svou činnost v bývalém kapucínském klášteře. Zahájily zde rozsáhlou práci s hluchoněmými lidmi a Petr Jamet, který se pokoušel o získání potřebného odborného materiálu, nakonec sám napsal několik příruček pro výuku znakové řeči. Petr Jamet se tak zasloužil o základ této výuky ve Francii. Od 14. 11. 1822 se stal rektorem univerzity v Caen, kterým byl 8 let. Věnoval se zároveň Kongregaci sester Dobrého Spasitele. Napsal meditace o Nejsvětější Trojici vydané tiskem a zanechal po sobě také speciální pedagogické spisy i mnoho překladů z italštiny a španělštiny.
Zemřel s pověstí svatosti v řeholním středisku v Caen. V té době mělo přes dvě stě sester a asi osm set svěřenců. Blahořečený byl 10. 5. 1987 papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Arcadius, m. in Mauretania (asi 304); Probus (asi po 236); Tigrius et Eutropius (406); Cæsaria♦ (asi 529); Ferreolus, Gratianopolitan (asi 659); Benedictus Biscop (ca 690); Elredus (asi 1166); Martinus de Sancta Cruce (1203); Bernardus de Corleone♦ (1667); Margarita Bourgeoys (1700); Antonius Foumier♦ (1794); Petrus Franciscus Jamet♦ (1845); Antonius Maria Pucci (1892); Nicolaus Bunkerd Kitbamrung♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský