sv. Antonín [Eustach] Pucci

Antonius Maria Pucci

12. ledna, připomínka
Postavení:	kněz OSM
Úmrtí:	1892
Patron:	manažerů

ŽIVOTOPIS

Narodil se 16. 4. 1818 v Poggiole patřící k Vernio, která se nacházela na návrší Mercatale-San Quirico, v italské provincii Prato. V rolnické rodině Augustina a Marie Pucci byl druhým z osmi jejich dětí a při křtu dostal jméno Eustachius.

V 18 letech, dne 10. 7. 1837, vstoupil do řádu Služebníků Panny Marie neboli servitů (o jejich založení viz pam. 17. 2.). Zde přijal jméno Antonín Maria a 24. 9. 1843 byl vysvěcen na kněze. Asi po roce se stal kaplanem v kostele sv. Ondřeje ve Viareggio a od roku 1847 až do své smrti zde byl farářem.

Zakládal řeholní spolky, pečoval o chudé, zvláště o nemocné. V roce 1853 zřídil ve Viareggiu první přímořskou léčebnu pro děti s tuberkulózou napadající lymfatický systém. V témže roce založil i instituci pro vzdělávání dětí. Otec Antonín Pucci byl velmi vytrvalý a k lidem něžně laskavý. Vynikal organizačními schopnostmi, zakládal různá sdružení pro jednotlivé kategorie farníků. Pro jeho malou postavu byl přezdíván Curatino.

Jeho činnost byla propojena s mariánskou úctou a jeho aktivní pomoc nejpotřebnějším se mimořádně projevovala za morových epidemií v letech 1854 a 1866.

V roce 1859 byl zvolen za superiora řeholního domu ve Viareggio a v letech 1883-1890 zastával funkci provinciálního představeného Toskánska. Zemřel ve věku 73 let. Jeho tělo bylo uloženo do chrámu sv. Ondřeje ve Viareggiu a neporušené je vystaveno ve skleněné rakvi.

Papež Pius XII. ho blahořečil 12. 6. 1952 a papežem Janem XXIII. byl 9. 12. 1962 kanonizován.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Arcadius, m. in Mauretania (asi 304); Probus (asi po 236); Tigrius et Eutropius (406); Cæsaria^♦ (asi 529); Ferreolus, Gratianopolitan (asi 659); Benedictus Biscop (ca 690); Elredus (asi 1166); Martinus de Sancta Cruce (1203); Bernardus de Corleone^♦ (1667); Margarita Bourgeoys (1700); Antonius Foumier^♦ (1794); Petrus Franciscus Jamet^♦ (1845); Antonius Maria Pucci (1892); Nicolaus Bunkerd Kitbamrung^♦ (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský