sv. Arnold Janssen

Arnoldus Janssen

15. ledna, připomínka
Postavení:	zakladatel tří řeholních společenství a kongregace SVD
Úmrtí:	1909
Patron:	steylských misijních kongregací
Atributy:	symbol Nejsvětější Trojice

ŽIVOTOPIS

Narodil se 5. 11. 1837 v Gochu v Německu. Stal se knězem diecéze münsterské ve Vestfálsku a zabýval se dále studiem přírodních věd. Situace v Německu ho přiměla k pobytu v Holandsku a tam z jedné hospůdky vytvořil první misijní dům. Stal se zakladatelem Společnosti Božího slova - kongregace SVD - verbistů (ti mají centrální misijní dům Matky Boží i na Slovensku, v Nitře na Kalvárii). Dále založil Misijní společnost Služebnic Ducha Svatého (SSpS) a klauzurní Společnost Služebnic Ducha svatého od věčného (překl. i slovem ustavičného) klanění (SSpSAP). Založil mnoho misijních domů a své steylské misionáře posílal ještě na více míst daleko do světa. Zemřel ve Steylu. V roce 1975 jej papež Pavel VI. blahořečil a 5. 10. 2003 byl na náměstí svatého Petra svatořečen papežem Janem Pavlem II..

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

S Matkou Marií k nejsvětější Trojici

Pocházel z Gochu na Dolním Rýnu z rodiny malého rolníka s jedenácti dětmi. Celá rodina byla výborně fungující a žijící zbožně. Rodiče byli prostí vesničané, kteří své děti vedli slovem Božím. Denně se u nich četlo evangelium. Z úst tatínka děti často slyšely slova: "Vše s pomocí Pána!" V rodině byl také často připomínán Duch svatý a zejména každé pondělí chodili její členové na mši sv. k jeho cti. V takovém prostředí a duchu Arnold vyrůstal. Byl slabší postavy a jeho zdraví nebylo zrovna uspokojivé. Náročnost studia zvládl s těžkostmi a jen díky své pevné vůli. Byl vysvěcen na kněze a pak ještě pokračoval ve zvláštních studiích přírodních věd, až z něj byl i gymnazijní profesor matematiky.

Snad z důvodu kulturního boje v Německu nebo spíše pod vedením Ducha svatého, o které usiloval, odešel ve věku 38 let do Holandska.

Byl mužem vnitřní modlitby, který pochopil podstatu tajemství milosti ve svém nitru a vnímal v něm lásku Nejsvětější Trojice. To vše se stalo motorem jeho života a tu lásku vyzařoval do svého okolí. Přitom vynikal pokorou a vše, co dělal, bylo neseno důvěrou v Boží pomoc.

Nad tímto úsekem životopisu je vhodné se více zamyslet a znova si jej i přečíst. Nejde tak o srovnání našich rodin s rodinou Janssenových, to by bylo k ničemu. Jde o náš vnitřní život a jeho vylaďování do souladu s Boží vůlí. Jde o pochopení, že Bůh, který nás nesmírně miluje, chce s námi žít již zde na zemi a ze své strany udělal pro to všechno. Záleží na naší ochotě žít s ním, v něm a pro něj. I když je to náročné, je to nesmírně oblažujícím prožitkem. Každý z nás může mít sílu vycházející z Boha. Jako se nenapijeme z pevně uzavřené lahve bez jejího otevření, tak ani nic nepocítíme z Boha, jemuž se uzavíráme neustálou orientací na nabídky světa podporované jinými "Pány". Evangelium varuje: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť ...k jednomu se přidá a druhým pohrdne."(Mt 6,24) Člověk žije tím, čeho je plný, a to také předává.

Arnold, šťastný z prožívání Boha, chtěl ke stejnému prožívání přivádět i ostatní, ač byl od přirozenosti člověkem velmi uzavřeným. Již dříve byl aktivním v apoštolátu modlitby a v šíření úcty k Božskému Srdci. V Holandsku se ale změnil v organizátora velkého misijního díla.

Začal tím, že 8. 9. 1875, o svátku Narození Panny Marie si v Steylu koupil malou hospůdku. Z ní vytvořil první misijní dům a konal v něm exercicie pro kněze i laiky. Zde vzniklo první sídlo steylské misijní kongregace, kterou založil: "Společnosti Božího slova" (Societas Verbi Diviny). Sídlo se během jeho života rozrostlo v osadu se 620 obyvateli. Bylo v ní první misijní gymnázium, moderní tiskárna a potřebné dílny.

V roce 1889 společně s řádovými matkami Marií Stollenwerkovou a Josefou Štenmansovou založil kongregaci Misijních sester Služebnic Ducha svatého (SSpS) a zasvětil ji Duchu svatému. Jejich rozmanitá činnost směřuje k misijnímu poslání Církve s vytyčeným cílem, formulovaným heslem: "Ať žije svatý Trojjediný Bůh v našich srdcích a v srdcích všech lidí!"

V roce 1896 založil třetí kongregaci, klauzurní společnost Služebnic Ducha svatého od věčného klanění (SSpSAP). Uvědomoval si potřebu prosit o pomoc a požehnání celému nově zřízenému misijnímu dílu, protože bez požehnání by byla marná každá lidská námaha. A proto k hlavní náplni života těchto sester patří vyprošování Božího požehnání. Tyto sestry si na životní potřeby samy vydělávají pečením hostií, literární činností a vyšíváním.

Bůh dílu Arnolda Janssena žehnal a působil všude, kam Arnold poslal své misionáře: až v Nové Guineji, v Japonsku, v Jižní Americe, v Brazílii, v Chile i na Filipínách. O potřebné prostředky k takto rozsáhlé misijní činnosti se přičiňovala steylská misijní tiskárna. Z Arnoldovy činnosti si můžeme připomenout i ústřední teologický misijní seminář St. Gabriel nedaleko Vídně a v samotné Vídni jím osobně založený misijní dům, stejně jako i v St. Wendelu u Salzburgu a u Techny u Chicaga.

Arnold byl také nazýván apoštolem trojího slova: Otcova v Synu, Synova v evangeliu a Ducha svatého skrze Bibli. V těchto třech slovech je naznačena i jeho spiritualita, jejíž počátky s hlubokou úctou k Nejsvětější Trojici pocházely z jeho domova.

S Matkou Boží o jejích narozeninách velké dílo začínal, ji uctíval jako nevěstu Ducha svatého, skrze niž přišlo od Otce Slovo na svět a připomínal, že i my máme v ní cestu ke spojení s věčným Slovem Otce. S ní vroucně miloval Církev a v ní viděl příklad ustavičného klaněni se Nejsvětější Trojici, celým srdcem, v duchu a v pravdě. S ní a v ní je tedy otevřená cesta i pro nás.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu chtít dosáhnout života s Nejsvětější Trojicí ve svém nitru. Nesmím proto zůstat lhostejný k její lásce.

"Ať všichni lidé poznají, milují a chválí Nejsvětější Trojici: všemohoucnost Boha Otce, moudrost Božího Syna a lásku Ducha svatého. Amen" (- modlitba Arnolda Janssena, zakladatele SVD)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Arnoldus Janssen (1909); Secundina (století neznámé); Ioannes Calybita (s. V.); Ita (577); Probus, ep. Reatin (asi 570); Maurus, abbas (s. VI-VII.); Tarsicia (s. VI./VII.); Ablebertus seu Emebertus (asi 645); Malardus (asi 650); Romedius^♦ (asi s. VIII.); Bonitus (asi 710); Arsenius, eremita (904); Petru s de Castronovo^♦ (1208); Iacobus Eleemosynarius^♦ (asi s. XIII.); Angelus de Valido^♦ (1325); Franciscus Fernández de Capillas (1648); Seraphinus Sarovski (1833); Valentinus Palencia Marquin et IV socii^♦ (1937); Nicolaus Gross^♦ (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský