Seraphinus Sarovski
| 15. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mnich, mystik, vizionář a prorok (ekumenický světec) |
| Úmrtí: | 1833 |
| Patron: | komunity Blahoslavenství, založené bratrem Efrémem, a ruského lidu |
| Atributy: | Znázorňován jako shrbený pravoslavný mnich s modlitební šňůrou. |
ŽIVOTOPIS
Narodil se roku 1759 v Kursku, 450 km jižně od Moskvy. Ve dvaceti letech vstoupil do kláštera v Sarově, kde obdržel jméno Serafim. Začal žít asketicky. Kněžské svěcení přijal v r. 1793 a pak žil poustevnickým životem. Tři roky prožil v modlitbě na skále jako stylita. Byl zbit lupiči a po pětiměsíčním léčení se vrátil do samoty. Od r. 1810 žil opět v klášteře. Zprvu v samotě, později pro poskytování pomoci věřícím, kteří za ním docházeli.Obdržel velmi mnoho milostí. Měl mimořádné mystické zážitky. Vedle zjevení Panny Marie i jiných světců, dar uzdravování, dar nahlížení do duše, dar proroctví o událostech, které se vyplnily a právě vyplňují.
Oficiálně byl kanonizován ruskou pravoslavnou církví roku 1903, a proto není v římském martyrologiu. Jan Pavel II. jej však označil za rovného západním mystikům katolické církve a mezi jejími světci se v životopisech vyskytuje. Byl označen za významného ekumenického světce a jeho první památka u nás vychází na 15. ledna. Podle současných informací z koleje Russicum v Římě se slaví jeho památka na Východě dvakrát a data jsou stanovená v Juliánském kalendáři, který je oproti našemu o dva týdny posunut. V něm památka slavená 2. 1. vychází u nás na 15. 1. a je u data jeho úmrtí. (Druhá jeho památka 19. 7. by u nás vycházela na 1. 8.)
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Mariin prorok z Východu
Pocházel z Kurska v Rusku a jeho občanské jméno bylo Prochor Mochin. Rodiče Agáta a Izidor byli zbožní obchodníci, kteří vedle svých tří dětí se starali ještě o několik sirotků. Prochorovi byly teprve tři roky, když tatínek zemřel.
V sedmi letech mamince spadl z novostavby jedné zvonice mezi kamení a stavební materiál a snad zázrakem se mu nic nestalo. Za pár let jej postihlo vážné onemocnění bez naděje na uzdravení. V té době ve snu obdržel příslib Panny Marie, že přijde a uzdraví ho. Potom, když šlo ulicí procesí s milostným obrazem "Znamení Matky Boží", zastihla je bouře, proto se poutníci s obrazem uchýlili k nim do domu. Maminka ho tehdy donesla k obrazu a on ve chvíli, kdy jej políbil, byl uzdraven.
Povyrostl a pomáhal bratrovi v novém velkoobchodu domácích potřeb. Toužil však stále více po duchovním životě a brzy si vyžádal matčin souhlas ke vstupu do kláštera. Na doporučení mnicha v kijevské Pečerské lávře vstoupil v roce 1779 do kláštera v Sarově, ležícího asi 500 km východně od Moskvy. V noviciátě pracoval jako dřevorubec, pekař, stolař i zvoník. Tři roky prožíval utrpení s vodnatelností, až se zhroutil a všichni se modlili za jeho život. Tehdy k němu přišla Panna Maria v doprovodu apoštolů Petra a Jana, kterým prý řekla: "On je jedním z nás" a položením ruky na jeho čelo a dotekem jeho boku ho uzdravila.
V roce 1789 přijal mnišská svěcení, stal se jáhnem a obdržel jméno Serafim (ohnivě planoucí). Již dříve u něj byly pozorovány asketické sklony, když noci trávil v kostele s tváří u podlahy. Po kněžském svěcení v r. 1793 dostal dovolení žít jako poustevník v lesní chýši 6 km od kláštera. Zde byl přepaden lupiči, kteří jej zbili tak, že ho potom po pět měsíců léčili v klášteře a v důsledku zranění zůstal už trvale shrbený.
Léta od r. 1804 prožíval v ustavičné modlitbě. První tři léta strávil na skále jako stylita (připodobněn Simeonům V. a VI. stol., kteří trávili život na sloupu). Další tři léta prožil v naprosté mlčenlivosti. Na žádost opata Nifonta se vrátil do kláštera a dalších 15 let strávil v modlitbách při dokonalé klauzuře, v jediné cele.
Osobních setkání s Pannou Marií měl asi 12. O slavnosti jejího nanebevzetí v roce 1825 jej požádala, aby ukončil klauzuru a byl k dispozici lidem jako lékař, těšitel a rádce. Při jednom ze zjevení byl vyzván, aby po kolenou prošel příkop obklopující klášter a 150x se přitom pomodlil mariánskou modlitbu, čímž vytvořil prostor chráněný před zlým duchem. Nejspíš použil modlitební šňůru kovošini, na které se modlíval k Pánu Ježíši, protože růženec u nich nebyl praktikován. Zde je však naznačena ochranná moc jeho modlitby. Při jedné z posledních návštěv Panny Marie (25. 3. 1831) měl sv. Serafim pozvanou mnišku Eupraxii Jefremovou z kláštera v Divjevu. Ta podala svědectví o setkání, při němž i ona spatřila Matku Boží s výrazně zářící královskou korunou na hlavě.
Serafim od svých 66 let byl pro mnohé těšitelem a pomocníkem konajícím denně zázraky na těle či na duši. Vynikajíc charismaty s nekonečnou dobrotou a pokorou vedl lidi nejrůznějšího postavení. Tento duchovní a asketický učitel i zpovědník mladých mnichů zemřel kleče před svou ikonou Matky Boží zvanou "Radosti všech radostí," dle Juliánského kalendáře 2. 1. a dle našeho 15. 1. na počátku nového dne. V předvečer bylo slyšet, jak ve své cele zpíval velikonoční zpěvy zmrtvýchvstání.
Sv. Serafim byl pohřben r. 1833 na vlastní přání asi 10 km severozápadně od Sarova v Divjevo, kde stával ženský klášter asi se 400 řeholnicemi. Později na místě jeho kláštera vznikl uzavřený prostor s největším sovětským atomovým centrem a výrobou zbraní. Divjevo se stalo přitažlivým poutním místem, proto byly ostatky sv. Serafima přemístěny do moskevského muzea a pak uloženy jako bezcenný předmět v depozitáři muzea ateismu v Leningradě, jenž bylo zřízeno v bývalé katedrále Panny Marie Kasanské. Po převratu byly ostatky objeveny patriarchou a přes Moskvu vráceny slavnostně do Divjeva. To sv. Serafim přesně předpověděl i s tím, že až se jeho ostatky vrátí, bude národ vědět, že začíná zmrtvýchvstání Ruska.
Viděl budoucnost Ruska a jeho klíčové postavení pro mír mezi národy, na které později ve Fatimě poukázala Panna Maria. Mnohé z jeho proroctví se již vyplnilo a pro mnohé je nazýván prorokem pro naši dobu.
V jeho předpovědích bylo, že zanikne carství vyvražděním poslední carské rodiny a ruský lid bude krutě utlačován, církev zle pronásledována. Přirovnal to k babylonskému zajetí. A obojí trvalo 70 let, od Říjnové revoluce r. 1917 do r. 1989. Předpověděl, že na začátku útisku oněmí zvon moskevského Kremlu a opět se rozezní, až nastane čas obrození. Ač to bylo tehdy nepředstavitelné, stalo se. Komunisté zakázali tím zvonem zvonit. Až o Velikonocích 1991 směl opět zaznít a dle předpovědi oznamoval, že vzcházejí pro Rusko nové červánky.
Ještě zbývá slíbené duchovní znovuzrození Ruska, které se má podle předpovědí začít uskutečňovat za našich dnů.
Dodatek
Léčivý pramen v Sarově prý připomíná mariánská zjevení v Lurdech. Panna Maria Serafimovi darovala u Sarova pramen v místě, kde do té doby žádný nebyl. On ho požehnal a již za jeho života se u něj událo mnoho zázraků.
Předseda Komsomolu v Sarově a budoucí Jelcinův spolupracovník ho nechal zabetonovat. Stráže vojenského prostoru později pozorovaly shrbeného muže opakovaně procházejícího lesem. Na volání nereagoval, objevil se a zmizel, ale jednou oznámil znovu vytrysknutí sarovského pramene, který převezme požehnání starého. Na úpatí pahorku se pak vytvořilo jezírko, které se vylilo do nedaleké říčky. Vojáci nevěděli, co s tajemnou postavou, až jeden z nich ji poznal v kostele v obrazu sv. Serafima. Původní pramen zůstal kalný a nový je křišťálově čistý, snad celoročně se stejnou teplotou. Věřící sem přicházejí i za největších mrazů.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Ať nás dnes inspirují slova sv. Serafima Sarovského:"Bůh je hřející oheň a rozpalující srdce i nitro. A pakliže pociťujeme ve svých srdcích chlad, vzývejme Pána, on přijde a ohřeje naše srdce dokonalou láskou, nejen k němu, ale i k bližnímu. Před jejím teplem ustoupí i chlad nešlechetného člověka."
Bože, Tys naplnil svatého Serafima Sarovského mnohým poznáním a svou láskou, která přemáhá zlobu světa. Připojil jsi ho k zástupům svatých z různých církví; na jeho přímluvu přiveď nás všechny k jednotě, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána, jenž s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Arnoldus Janssen (1909); Secundina (století neznámé); Ioannes Calybita (s. V.); Ita (577); Probus, ep. Reatin (asi 570); Maurus, abbas (s. VI-VII.); Tarsicia (s. VI./VII.); Ablebertus seu Emebertus (asi 645); Malardus (asi 650); Romedius♦ (asi s. VIII.); Bonitus (asi 710); Arsenius, eremita (904); Petru s de Castronovo♦ (1208); Iacobus Eleemosynarius♦ (asi s. XIII.); Angelus de Valido♦ (1325); Franciscus Fernández de Capillas (1648); Seraphinus Sarovski (1833); Valentinus Palencia Marquin et IV socii♦ (1937); Nicolaus Gross♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský