sv. František (Askanius) Caracciolo

Franciscus Caracciolo

4. června, připomínka
Postavení:	zakladatel řádu CCRRMM
Úmrtí:	1608

ŽIVOTOPIS

Kněžský život začal v družině, která kromě prohlubování duchovního života připravovala odsouzence na kající smrt. Askanius se svým příbuzným kanovníkem Caracciolem a Janem Adorno založili u Neapole řád nazvaný "Menší řeholní duchovní". Pravidla obsahovala závazek, že nebudou toužit po hodnostech. František s bratry zavedl ustavičnou adoraci Svátosti oltářní. Slovem i příkladem zdůrazňoval neustálou potřebu modlitby, oběti a pokání jako lék na různé bolesti duše.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POSEL BOŽÍ LÁSKY

Narodil se 13.10 1563 ve Villa Santa Maria v abruzzském území severovýchodního kraje bývalého Neapolského království v Itálii. Při křtu dostal jméno Askanius. Vynikal zbožností a když v mládí vážně onemocněl, zavázal se slibem, že pokud se uzdraví, zasvětí svůj život službě Bohu a bližním. Po uzdravení vystudoval v Neapoli teologii, stal se knězem a vstoupil do družiny, jejíž členové se zaměřovali na rozjímavou modlitbu a péči o spásu duší zejména trestanců, k níž patřila příprava odsouzenců na kající smrt.

V té době se Askaniu Caracciolovi dostal omylem do rukou dopis od Jana Augustina Adorna z Janova posílaný jeho příbuznému kanovníku Caracciolovi. V něm byla prosba o radu a pomoc ohledně založení nového řádu. Obsah vyvolal Askaniův zájem, viděl, že by mohlo jít i o podporu činnosti jejich družiny a spojil se s oběma muži. Společně se pak sešli v Kamaldulenském klášteře u Neapole, kde se postem a modlitbami připravovali na zvolený úkol. Sepsali tam také pravidla, která poslali do Říma papeži Sixtu V. Ten 1. 7. 1588 potvrdil jejich řeholi "Menších řeholních duchovních." V následujícím roce 9. 4. tito tři zakladatelé vykonali slavné řeholní sliby. Vedle tří obvyklých slibů učinili čtvrtý slib, že nebudou toužit po duchovních hodnostech. Askanius při slibech převzal jméno Františka Serafínského. Prvním představeným se stal Adorno. Po dvou letech zemřel a jeho nástupcem byl zvolen František Caracciolo. Tou dobou se řád šířil po Itálii.

František vynikal v příkladné zbožnosti, čistotě, pokoře, sebezapírání, trpělivosti a vytrvalosti. Za účelem šíření řádu třikrát navštívil Španělsko. Chodil pěšky jako chudý poutník, byl živ z almužen a překonával různé obtíže. Získal si přízeň Filipa II. i Filipa III., s jejichž pomocí založil ve Španělsku více klášterů svého řádu. Se samozřejmostí odmítl hodnost nabízenou mu papežem Pavlem V. Při návštěvě Říma ošetřoval také jednoho malomocného a obrátil jednu ženu, která marně usilovala o porušení jeho čistoty.

Byl velkým ctitelem eucharistie a dá se říci, že ustavičným adorantem. Pokud se neklaněl Kristu v eucharistii před svatostánkem, pak se mu klaněl v živém svatostánku ve svém srdci, kam ho denně přijímal. Při adoraci často proléval slzy útěchy a radosti. Duchovní bratry pověřil střídat se v ustavičném klanění svátostnému Ježíši. Snad nemenší lásku choval k nebeské Matce, Panně Marii.

Při mši svaté a adoraci byl naplňován Boží láskou a pak ji rozdával svým bližním. Získal si dokonce přezdívku "Posel Boží lásky". Na ochranu před hříchem konal asketické skutky a byl pak od Boha obdařen darem proroctví a hlubokou znalostí lidských srdcí.

Při jedné cestě do Španělska zachránil prý za velké bouře loď, na níž se modlil. Ve 44 letech se vydal na pouť do Lorety, kde poznal, že se blíží konec jeho života. Při zpáteční cestě onemocněl a v Agnoně se zastavil v klášteře Oratoriánů. Tam přijal svátosti k cestě na věčnost a v předvečer svátku Božího Těla zemřel.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu více pamatovat na potřebu adorace a jak mi to bude možné zajdu za svátostným Ježíšem.

Bože, Tys naplnil svatého Františka Caracciola duchem pravdy, lásky a touhy rozmnožit řady Tvých služebníků a služebnic; veď nás, abychom i my podle příkladu tohoto dobrého pastýře rostli ve víře a lásce; na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Franciscus Caracciolo (1608); Quirinus, ep. Sisciacen (309); Petrocus Cambriensis (s. VI.); Metrophanes (ca. 325); Optatus, ep. Milevitan. (s. IV); Gualterius, abbas (s. VIII); Nicolaus et Tranus (ante s. XII); Pacificus Ramati^♦ (1482); Philippus Smaldone (1923); Antonius Zawistowski et Stanislaus Starowieyski^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský