sv. Ivo Hélory

Ivo, presb.

19. května, připomínka
Postavení:	kněz, advokát
Úmrtí:	1303
Patron:	soudců, advokátů, notářů, farářů, soustružníků, chudých, zejména sirotků a opuštěných dětí; Bretaně
Atributy:	soudce v taláru se svitkem, provaz, chudí

ŽIVOTOPIS

Původem byl z Bretaně a v Paříži vystudoval teologii a práva. Stal se advokátem chudých a utiskovaných. Nejpřísnějším soudcem byl sám k sobě, žil asketicky a s touhou po svatosti, jak ho v dětství naučila maminka. Pomohl nespočetným a potřebným lidem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIJ TAK, ABY SES STAL SVATÝM!

Narodil se 17. 10. 1253 v Minihy-Tréguieru ve Francii z urozeného rodu. Byla to zvláště matka, která ho vedla k ctnostnému životu a její slova: "Buď živ tak, aby ses stal svatým!" měl za své heslo po celý život. Ve 14 letech byl poslán na vysokou školu do Paříže, kde 10 let studoval bohosloví a církevní právo. Stranil se nevhodné společnosti, horlivě se modlil a cvičil se ve skutcích křesťanské lásky. Ve studiích občanského práva pokračoval v Orleansu a i tam si uchovával nevinnost a zbožnost častým přijímáním sv. svátostí a bojem proti všem pokušením.

Po všech studiích byl vysvěcen na kněze. Zároveň se rozhodl k asketickému způsobu života a byl také ustanoven správcem či oficiálem diecézního soudu. Působil jako soudce, obhájce, zástupce a prostředník v různých případech i občanského života. Vystupoval spravedlivě, ale první jeho snahou bývalo usmíření znesvářených stran. Nejprve se snažil každý spor urovnat po dobrém. Autoritativní byl až nakonec, zároveň byl vždy nestranný a nabízené dary a úplatky zásadně odmítal. Předně se ujímal nevinně pronásledovaných a opuštěných, kterým bohatí a mocní ubližovali. Chudí a zejména sirotci se k němu utíkali jako k otci. Prostí lidé jej milovali, jen násilníci a podvodníci ho neměli v lásce. Při každém vynášení rozsudku cítil smutek až úzkost, protože měl na mysli budoucí Boží soud.

Pokud se ho dotklo pokušení pýchy, snažil si rozjímavou modlitbou připomínat, že jeho vědomosti a vlastnosti jsou nezaslouženým Božím darem. Jako soudce měl na paměti, že vystupuje na místě nejvýš spravedlivého Boha, kterému jedinému přísluší soud a podle toho, jak sám soudí druhé, bude jednou souzen i Bohem.

Své jmění hodně užíval ve prospěch chudých a na potřeby chrámů. Štědrostí bojoval proti lakotě a čistotou proti náklonnostem těla. Později zastával i úřad správce duchovního soudu v diecézi treguirské a 8 let byl farářem v Trezdreku a pak v Losaneku. Vytrvale se modlil za své svěřence a stranil se zbytečných a neužitečných schůzek. Jeho zbožnost zvláště dojemně vynikala při bohoslužbě a slovo Boží hlásal s neodolatelnou výmluvností. Znal všechny své osadníky, navštěvoval je a svým jednáním dovedl každého získat. Vyučoval děti, tišil nesváry v rodinách, napomínal a za zbloudilé sloužil mše svaté. Stále si odpíral pohodlí a šetřil na chudé. Vyhledával nejpotřebnější, krmil je, šatil, mnohým převazoval i rány a ošetřoval je. V obci vystavěl špitální dům, který prý sám i spravoval. Chodil pěšky a po žních si nenechal více než sám nutně potřeboval. Jednou v době hladu nařídil rozdělit poslední bochník chleba, ale kaplan to odmítl. Rozkrojil jej tedy sám, polovinu dal kaplanovi a druhou poslal žebrákům, sám si nenechal nic. Z přílišného postu v roce 1303 onemocněl, ale ani pak nechtěl žádné výhody a úlevy. Po přípravě ke svaté smrti skonal v Kermartinu ve věku 50 let a byl pohřben v Tréguieru. Za svatého ho prohlásil Klement VI. roku 1347.

Jeho sochu najdeme na Karlově mostu v Praze díky právnické fakultě Univerzity Karlovy, jež ho má za patrona. Na své náklady nechala sousoší s ním zhotovit v roce 1711 od Matyáše Bernarda Brauna, (kopii v roce 1908 udělal František Hergesel). Svatý Ivo je zpodoben jako duchovní soudce s knihou v pravici, soustrastně sklánějící hlavu k sociálně slabým, aby se jich ujal proti nespravedlnosti ze strany mocných. Za postavou svatého Iva stojí po levé ruce postavy starce a vdovy s dítětem a z druhé strany pak postava Spravedlnosti se zavázanýma očima.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nezáleží na způsobu života, ale na tom, směřuji-li při něm ke svatosti. Mým konečným povoláním je být svatý, opačný případ by znamenal peklo. Budu si raději nyní sám přísným soudcem, abych jednou nemusel být odsouzen. Začnu denním zpytováním svědomí, skutky pokání a dobrými předsevzetími.

Bože, Tys naplnil svatého Ivo Hélory duchem pravdy, lásky a citem pro spravedlnost, aby byl dobrým soudcem i pastýřem Tvého lidu; veď nás, abychom i my podle jeho příkladu rostli ve víře, lásce a spravedlnosti a na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominica Pentecostes; Petrus Cælestinus (1296); Urbanus Pp I (230); Dunstanus (988); Ivo, presb. (1303); Theophilus de Curte (1740); Crispinus de Viterbio (1750); Humiliana^♦ (1246); Petrus Wright^♦ (1651); Maria Bernarda /Verena/ Bütler (1924); Pina Suriano^♦ (1950); Parthenius et Calogerus (304); Hadulphus (728); Augustinus Novellus^♦ (1310); Ioannes de Cetina, presbyter (1397); Ioannes a Sancto Dominico Martínez^♦ (1619); Ioannes Baptista Xaverius (Ioannes Ludovicus); Loir^♦ (1794); Maria Bernarda (Verena); Iosephus Czempiel^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský