Clemens Maria Hofbauer
| 20. května, památka | |
| Postavení: | kněz, lidový misionář CSsR |
| Úmrtí: | 1820 |
| Patron: | pekařů, Vídně, Varšavy |
| Atributy: | růženec |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Tasovic od Znojma. Původně se vyučil pekařem. Pro chudobu a touhu po studiu odešel do ciziny. Po různých cestách přijal v Římě svátost kněžství a vstoupil do řádu redemptoristů, který pak uvedl do Varšavy. Po požehnaném působení byl vypovězen a ve svém apoštolském působení pokračoval ve Vídni. Sledován policií jako odpůrce upadávajícího osvícenství a jansenismu proslul jako skvělý apoštol ve všech společenských vrstvách.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Z MORAVSKÉHO PEKAŘE APOŠTOL VARŠAVY A VÍDNĚ
Narodil se 26. 12. 1751 v Tasovicích u Znojma jako deváté z dvanácti dětí a pokřtěn byl Jan. Otec Petr Pavel Dvořák pocházel z Mor. Budějovic a v Tasovicích převzal hospodářství a řeznictví. Matka Marie roz. Steerova ovdověla, když Janovi bylo šest a půl roku. Jan již v dětství začal toužit po kněžském povolání, ale na studie nebylo a chudá matka ho dala v 15 letech do učení ke znojemskému pekaři Františku Dobšovi. Po vyučení pracoval v klášteře v Louce a zároveň po 4 roky navštěvoval gymnázium, které skončil ve 26 letech. Pak od roku 1779 pracoval ve Vídni jako pekařský tovaryš. Tam už pod jménem Hofbauer. Jeho mistr ho chtěl oženit se svou dcerou a předat mu živnost.
Jan ale odešel se svým přítelem do Itálie, přitom navštívili Řím a v Tivoli poprosili o přijetí do tamní poustevny. Biskup Barnabas Chiarmonti (pozdější Pius VII.) jim předal poustevnický hábit o svátku Klementa z Ancyry 23. 1. 1783 a Jan Hofbauer přijal nové jméno Klement Maria. To jméno mu bylo připomínkou jak dne, tak i věrnosti k Matce Boží, kterou často vzýval.
Touha po kněžství ho dovedla znovu do Vídně. Zase se pustil do práce v pekařství a přitom navštěvoval katechetický kurs. Pak vykonal nějakou službu třem bohatým šlechtičnám a ony mu finančně pomohly, že se mohl začít studiem připravovat na kněžství. Profesoři teologické fakulty však byli osvícenci a Klement Maria záhy poznal, že se rozcházejí s čistou církevní naukou. Se svým spolužákem Tadeášem Hýblem proto studium přerušili a vydali se za zdrojem čisté nauky do Říma. Seznámili se tam s kongregací Nejsvětějšího Vykupitele - redemptoristy a stali se jejími členy. Řeholní sliby složili 19. 3. a o 9 dnů později 28. 3. 1785 byli vysvěceni na kněze. Po dokončeném vzdělání byli pak z kláštera Frosinone posláni do střední Evropy, aby rozšířili svou řeholní rodinu.
Klement Maria si vybral za své působiště Varšavu, kde po setkání s biskupem Saluzzo mu byla svěřena správa kostela sv. Benona. Tam působil s velkou horlivostí 21 let a už v roce 1787 založil redemptoristický klášter, který byl prvním mimo území Itálie. Pak následovaly kláštery další a Klement Maria bděl nad nimi jako generální vikář řeholní společnosti. Vedle zakládání a vedení řeholních domů věnoval hlavní zájem pastoraci a jeho pobyt ve Varšavě lze označit za nepřetržité lidové misie. S mladými různých národností rozvíjel nejen duchovní ale i sociálně charitativní činnost, takže od mnohých byl nazván apoštolem Varšavy. Určitý obraz jeho působení ukazuje nárůst sv. přijímání v kostele sv. Benona z dvou tisíc na více jak sto tisíc ročně.
Klement Maria Hofbauer obrácení mnohých docílil prostřednictvím růžence. V rukou nosil malý růženec, který měl od papeže Pia VII., a když jej jednou ztratil, byl z toho velmi smutný. Ale našla ho jedna sestra a on jí s radostí řekl: "Pomohla jste mi v obracení hříšníků, protože pokaždé, když jsem se pomodlil růženec za některého hříšníka, dosáhl jsem jeho obrácení." Také kajícníky prosil, aby mu pomáhali obracet hříšníky modlitbou mnoha růženců. Ujišťoval, že růžencem vždy dosáhl požadovaného obrácení, i když se jednalo o hříšníky, kteří se vyhýbali svátostem třicet nebo čtyřicet let. A jeho tvář vždy zazářila, když mohl říci, že mu Pán dal další duši prostřednictvím růžence.
Svými slovy také nabádal k vytrvalosti a dodával: "Viděl jsem mnohé bezbožníky umírat svatě a viděl jsem mnohé, kteří se zdáli být svatí, a zemřeli jako bezbožníci." Také doporučoval mluvit spíš s Bohem o hříšníkovi než s ním o Bohu.
V květnu r. 1808 Napoleon, maje okupační vojska v Polsku, nařídil zlikvidování klášterů redemptoristů a vyhnání řeholníků. Následkem tohoto rozkazu byl Klement Maria i s dalšími řeholníky 17. 6. uvězněn a později vypovězen z Polska.
Přišel znovu do Vídně a hned začal podobný apoštolát jako ve Varšavě. Policie ho však bedlivě sledovala, ale arcibiskup Hohenwart nad ním držel ochrannou ruku. První Klementovo působiště bylo v minoritském kostele a od r. 1813 mu arcibiskup svěřil kostel sv. Voršily i s vedením řeholnic. Klement horlivě rozvíjel svůj apoštolát a měl velký vliv na prostý lid i studenty a intelektuály. Stal se rádcem některých biskupů, spisovatelů, umělců a konvertitů. Mnohé přivedl k duchovnímu povolání, zejména mezi redemptoristy. Přes významné osobnosti měl vliv i na řešení církevních otázek na Vídeňském kongresu (1814-15). Když zemřel, jeho pohřeb byl velkou manifestací úcty obyvatel Vídně. Pohřben byl na hřbitově Maria-Enzersdorf, odkud v roce 1862 byly jeho ostatky přeneseny do redemptoristického kostela Maria Stiegen. V roce 1888 byl blahořečen Lvem XIII. a v roce 1909 kanonizován Piem X.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu si vyprošovat dokonalé srdce a o pomoc se obrátím desátkem k Duchu svatému. Růženec se také budu modlit za obrácení hříšníků s doplňující prosbou k sv. Klementovi.Bože, Tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
Modlitba sv. Klementa M. Hofbauera o dokonalost:
Ježíši, Tvé nejlaskavější srdce neodmítá ani největšího hříšníka, když se na ně obrátí. Proto Tě prosím, dej mně a všem kajícím hříšníkům srdce tiché, které miluje život skrytý a nehledá oblibu u lidí a nechce se mstít; srdce trpělivé, které umí snášet i největší životní těžkosti; srdce pokojné, které s bližním i se sebou samým žije v míru, srdce nezištné, spokojené s tím, co má.
Dej mi srdce, které miluje modlitbu; srdce, které touží jen po tom, aby Bůh byl ode všech tvorů poznáván a milován, srdce, které se rmoutí jen nad hříchem a nemá jiné přání, než aby podporovalo čest Boží a spásu bližního.
Dej mi srdce čisté, které ve všem hledá Boha a jen jemu se chce líbit; srdce vděčné, které se ničeho neleká, nýbrž všechna protivenství snáší z lásky k Bohu; srdce štědré k chudým a útrpné k duším v očistci.
Dej mi srdce vyrovnané, jehož radost i smutek, náklonnost i obtíže s bližními, a vůbec všechna hnutí se řídí vůlí Boží. Amen.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Ecclesiæ Mater, Ecclesiæ Mater ; Clemens Maria Hofbauer (1820); Bernardinus Senensis (1444); Lydia Thyatirensis (s.I.); Columba Angela♦, virgo de Pænit. S. Dominici (1501); Archangelus Tadini (1912); Baudelius (s. inc.); Thalal (s. III); Luciferus (370); Hilarius, ep. Tolosan. (ca. 400); Austregisilius (ca. 624); Anastasius, ep. Brixien. (s. VII); Theodorus, ep. Papien. (ca.785); Guido de Gherardesca♦ (ca.1134)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský