Lérinský klášter
Honoratus, ep. Arelaten.
| 16. ledna, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 429 |
| Patron: | vzývaný za zlého počasí a v neštěstí. |
| Atributy: | chleby a lopata |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v nevěřící galsko-římské rodině. S bratrem se stal křesťanem. Po pouti, při níž jeho bratr Venancius v Řecku zemřel, se uchýlil na pustý ostrov Lérins, kde založil klášter. Jak uvádí Hilárius "bral tam všechny starosti na sebe a bylo s podivem, kolik práce dokázal udělat, ač byl chabého zdraví." Tři roky před svou smrtí byl biskupem v Arles.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
POD OCHRANOU NEJVYŠŠÍHO
Pocházel ze vznešené galsko-římské rodiny žijící na území dnešní Francie. Rodiče jej od křesťanství odrazovali a snažili se jej přimět ke světským zálibám. Honorát všechny nabídky moudře posuzoval vzhledem k důsledkům, které měly přinášet. Tím se utvrzoval na cestě, určované křesťanskou naukou. Také jeho bratr Venancius po jeho příkladu přijal víru a oba se stali horlivými křesťany. Svým šlechetným jednáním získávali úctu a vážnost, kterou si z pokory a z obav před pýchou nepřáli. Hilárius o nich napsal, že spolu soutěžili ve skromnosti a zbožnosti. Chtějíce se od všeho, co na cestě k Bohu brzdí osvobodit, rozhodli se k pouti do Řecka a Říma a k vyhledání samoty. Z Marseille se přeplavili do Řecka, kde Venancius zemřel. Honorát se v severní Itálii rozhodl, že si vyhledá místo na pustém ostrově u Cannes. Zvolený Lerinský ostrov byl značně osídlen hady. Honoriovi to však nevadilo, připomínal si slova žalmu 91. z nedělní modlitby církve před spaním: "...za ochranu zvolil sis Nejvyššího. Nepřihodí se ti nic zlého... Po zmiji a hadu budeš kráčet..." Na paměti měl i slova z evangelia o znameních, která budou provázet ty, kdo uvěří: "budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane."(Mk 16,18)
Honorát chtěl původně žít jako poustevník, neodmítl však ty, kteří se k němu chtěli připojit. První z budoucích světců byli: Lupus z Troyes, Euchérius z Lyonu a Hilárius z Arles. Společně s nimi vybudoval Lérinský klášter, v němž se stal představeným. Klášter byl střediskem modlitby i vzdělávání, sloužil též za útočiště pronásledovaným, trpícím a chudým. Honorius jednou obdaroval posledními penězi jednoho chudáka a spolubratrům, kteří se nad tím pozastavili řekl: "Jsem si jist, že někdo je již s dalšími penězi na cestě k nám!" - Skutečně ještě téhož dne dopluli štědří dárci.
V roce 426 po smrti biskupa v Arles byl zvolen za jeho nástupce. Jen nerad a z poslušnosti opouštěl klášter. Na novém působišti hlásal Boží slovo i když jej zmáhala nemoc. Před svou smrtí, která jej zastihla asi ve třetím roce od jeho zvolení, řekl farníkům: "Děkujme Spasiteli, že nám smrt osladil nadějí na vzkříšení, které zaručil svým zmrtvýchvstáním. Žijme tak, abychom se nemuseli bát smrti. Pokud nevede do záhuby není zlem, ale přechodem k lepšímu životu."
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Sestavím si hodnotový žebříček vzhledem k věčnosti.Bože, Tys vedl svatého biskupa Honoráta, aby nám svým příkladem ukázal, jak žít podle evangelia. Vyslyš naše prosby, abychom i my dokázali žít plně v lásce k Tobě i k bližním a celým srdcem toužili po tom, cos nám připravil v nebi. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na motivy modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellus Pp I (309); Danax (století neznámé); Melas (asi 390); Honoratus, ep. Arelaten. (429); Iacobus, ep. Tarentasien (s. V); Titianus, ep. Opitergin. (s. V); Leobatius♦ (s. V); Trivierus (asi 550); Furseus (asi 650); Ioanna♦, virgo Ord. Camald (1105); Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus (1262); Iosephus Vaz (1711); Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières♦ (1890); Iosephus Antonius Tovini♦ (1897)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský