sv. Basil Veliký (a Řehoř Naziánský)

Basilius Magnus et Gregorius Nazianzenus

2. ledna, památka
Postavení:	biskup a učitel církve
Úmrtí:	379
Patron:	východního mnišství
Atributy:	knihy, model kostela, holubice, lebka; bývá zobrazován jako biskup východního ritu; s postavičku žebráka u nohou, někdy i jako mnich či poustevník

ŽIVOTOPIS

Basil se narodil v Césareji r. 330. Byl vzdělaný, vynikl ve ctnostech. Žil poustevnickým životem, sestavil klášterní pravidla, velkou a malou řeholi, která se stala základem pro mnišský život na Východě.

Po církevních synodách, kterých se zúčastnil v Konstantinopoli, mu bylo uděleno kněžské svěcení a r. 370 byl jmenován biskupem rodného města. Přál si, aby mnišské komunity byly v kontaktu s okolním prostředím a podílely se na jeho náboženském, kulturním i sociálním povznesení. Jeho pravidly řeholního života se dodnes řídí většina východních mnichů.

S Řehořem žili na území dnešního Turecka a byli nazváni "světly Kappadokie".

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

KDYŽ BOŽÍ PLÁNY MAJÍ PŘEDNOST

Velikost a milosrdenství Boží, včera připomínané v pohledu na Boží Matku, jsou dnes dokreslovány v dalších služebnících a vůdčích osobnostech Božího lidu, kterými jsou dva biskupové ze IV. století. Začneme u sv. Basila.

Pocházel z 10 dětí svatých rodičů Basila staršího a Emélie (pam. 30. 5.). Nejen Basil mladší (Veliký), ale i jeho dva rodní bratři se stali biskupy a světci. Za svatou byla prohlášena i jejich sestra. Svatí rodiče – svaté děti. Z dvanáctičlenné rodiny šest svatořečených. Pokud by nebylo řečeno více, už v této malé statistice je skrytá odpověď na otázku, v čem vězí problém, že se dnes tolik dětí vzdaluje rodičům a veliké množství rodin se rozpadá.

V rodině u Basilů usilovali o napodobování Boží lásky. V rodinách, které se rozpadají, snaha být jako Bůh neznamená úsilí o napodobení jeho lásky, ale stavění sebe a svých zájmů na místo Boha a Božích zájmů. A pak se divíme, že se s nimi děje něco obdobného jako se staviteli Babylonské věže? Převrácená hierarchie hodnot přináší převrácené výsledky. Tolik rozdílné od těch, které pro ně naplánoval Bůh. Ale směřujeme-li ke kritickému pohledu, pozor! Nenaplánoval Bůh k jejich správnému nasměrování naše modlitby za ně? Nenaplánoval náš příklad? Nenaplánoval Bůh naše radostné svědectví, nepočítal i s mými slovy, aby i oni ho poznali, tak jako počítal pro spásu mnoha duší i s dnes připomínanými světci Basilem a Řehořem?

Na výchově Basila Velikého se vedle rodičů podílela další světice, jeho babička Makrína (pam. 14. 1.). Sám později napsal: "Honosím se tím, že jsem v sobě zachoval a rozmnožil nauku o Bohu, kterou jsem přijal od své matky Emélie a babičky Makríny." Jeho otec, věhlasný právník a učitel rétoriky (řečnictví) v Césareji mu vtiskl základy vědeckého vzdělání a dal vysoce solidní rodičovskou výchovu. Basil pokračoval na vysoké škole v Konstantinopoli, vyučován nejslavnějším řečníkem Libániem. Své vzdělání pak odešel dovršit do Atén, kde se opět sešel s Řehořem Naziánským a kde se pro shodné zájmy velmi prohloubilo jejich přátelství. Vzájemně se povzbuzovali a utvrzovali, toužíce být dokonalými křesťany.

Připomínku významu volby dobrých kamarádů najdeme i ve zpovědním zrcadle. Rodiče by měli vědět, s kým jejich děti kamarádí, a umět jim poradit a vést je tak, aby ony samy pak dovedly rozlišovat, co se líbí Bohu a co ne, co je ohrožuje a co prospívá. Příklady dnešních oslavenců ukazují, že to možné je.

Po studiích Basil nastoupil dráhu úspěšného právníka. Vzrušujícího zaměstnání v soudních síních se však brzy nabažil a dal na rady své zbožné sestry Makríny (pam. 19. 7.), aby se snažil uplatňovat své schopnosti k vyššímu cíli. S pomocí Ducha svatého se zaměřil na studium teologie a sebepřemáháním upevňoval svůj život ve správném směru. Neučil se jen ve škole, ale i při návštěvách klášterů a poustevníků, kde jej silně oslovila jejich askeze a modlitební život. Po dvouletém cestování si zřídil vlastní poustevnu nedaleko kláštera, v němž žila jeho sestra s matkou. K sobě přizval Řehoře Naziánského, společně se modlili a žili asketickým životem v blízkosti řeky Iridy. K nim se začali přidávat další a Basil proto začal s budováním kláštera.

Dle Řehořova svědectví se začal podobat mrtvole, když k postu o chlebu, bylinách a vodě, vedle nočního bdění na modlitbách si přibíral vysilující fyzickou práci na vybudování kláštera. Takto podávaný vzor může vést k "rozumové" kritice. Ale správný pohled je zcela jiný. Bůh se dívá na touhu srdce a z tohoto pohledu je zde vzor srdce, které je z lásky k Bohu a pro lid, za který Ježíš zemřel, odhodláno k jakémukoliv přemáhání. Neříkejme si "Bůh to či ono přece nechce", ale zapamatujme si, že Bůh hledí především na srdce. Žádné heroické skutky by před Bohem neměly cenu, pokud by jejich důvodem nebyla opravdová láska.

Celé společenství kolem Basila a pod jeho vedením čerpalo z rozjímavých modliteb, z četby Písma svatého a z církevních otců. Sami skládali také zpěvy a duchovní spisy. Kolem kláštera obdělávali půdu a zakládali cesty.

Na základě svých vědomostí Basil sepsal klášterní pravidla, velkou a malou řeholi. Pro ně je nazýván zakladatelem řeholního života na Východě.

Basil žil dle pravidel řehole a cítil se šťastně a spokojeně. Ale Bůh ho volal k dalším náročnějším úkolům. Roku 364 proto vyhověl žádosti césarejského biskupa Eusébia, přijal lektorskou službu ve stoličním chrámu a po dvou letech, ač to nebylo jeho přáním, přijal kněžské svěcení. Bylo to právě v době, kdy za velkého přispění císaře Valense se začaly šířit ariánské bludy. Biskup Eusébius neměl sil ani schopností, kterých bylo v boji s ariánským učením zapotřebí. Zde se však uplatnily Basilovy řečnické schopnosti a ohnivé srdce, takže z Césareje učinil tvrz na obranu katolického učení proti ariánským bludům.

Rok 367 a následující byl poznamenán neúrodou na poli a hladem. Basil vedl chudé k trpělivosti, bohaté ke štědrosti a lichváře prý donutil, aby otevřeli svoje sýpky a obilí nezdražovali.

V roce 370, po smrti Eusébia, byl zvolen arcibiskupem i přes nespokojenost ariánů.

Basil odzbrojoval svou pokorou a dobrotivostí. I přes svoji novou hodnost nadále žil prostě a asketicky jak si zvykl na poušti. Arcibiskupské příjmy používal ve prospěch církve a k všeobecnému dobru. Svědčí o tom i ústav křesťanského milosrdenství, pojmenovaný po zakladateli na "Basilias", o němž se také mluví jako o pomníku jeho dobročinnosti. Jeden pohled o něm mluví jako o starověkém špitálu, jenž v tehdejší době byl nazýván i divem světa. Jednalo se o skupinu domů za městskou branou, do nichž Basil přijímal bez rozdílu víry všechny pokud šlo o chudé, zestárlé a nemohoucí, nemocné i postižené malomocenstvím, rovněž pocestné a sirotky. Nechybělo v něm ubytování pro ošetřující personál, lékaře, kněze. Součástí komplexu byly i dílny a škola. Basil potlačoval nepořádky, jež bujely vlivem ariánů, věnoval se vzdělávání duchovních a povznesení života z víry. Konal vizitační cesty, aby celou svěřenou arcidiecézi utvrzoval v pravé víře a neopomíjel ani rozvoj řeholního života. Z důvodů obrany katolické pravdy proti ariánství udržoval korespondenci s papežem Damasem (pam. 11. 12.) a Athanasiem Velikým (pam. 2. 5.).

Zakládal nová biskupství a Řehoře Naziánského přiměl k přijetí svěcení a k převzetí biskupského úřadu v Sasimě a svého rodného bratra Řehoře uvedl v úřad biskupa nysského (pam. 10. 1.). Ve své horlivosti překračoval hranice Césarejské arcidiecéze a mnoho makedoniánů a ariánů přivedl k odřeknutí se bludů a k návratu do Církve.

Zajímavý je jeho souboj s rozhněvaným císařem Valensem dříve, než došlo k osobnímu setkání. Tlumočníkem ze strany císaře byl náčelník stráže, jenž prý dostal rozkaz donutit Basila k odpadu nebo vyhnat z Césareje. Po jeho domluvě a vyhrožování jak ztrátou majetku, tak i života, traduje se tato Basilova odpověď: "Co mi může císař vzít? Kdo ničeho nemá, tomu se ani nedá nic vzít. Krom několika knih nepotřebuji na světě nic než kousek chleba a chatrného oděvu. Vypovězení se mne nedotkne, protože na žádné místo tohoto světa nejsem upoután. Všude bude Bůh se mnou a já jeho hostem. Podívej na mé nepatrné tělo, moc toho k mučení není a smrt mi bude vítaná, protože mne přivede blíž k Bohu, pro nějž žiji a jemuž sloužím. Vyřiď tedy císaři, že se ho nebojím!" Je psáno, že císař pak zrušil již podepsané vyhnanství a nejenže dal příkaz nechat ho na pokoji, ještě vůči němu projevil úctu posláním darů pro jeho chudé.

Později se projevila císařova vratkost a chtěl jej znovu nechat ještě dvakrát deportovat do vyhnanství, ale Bůh to nedopustil. Po posledním vysvěcení nových kněží Basil ulehl, aby se připravil na smrt a s posledními slovy odevzdání se Pánu ukončil pozemský život v necelých 50 letech.

V jednom ze spisů sv. Basil připomíná: "Název duchovní osoba se dává tomu, kdo již nežije podle těla, ale kdo je pod vedením Ducha Božího, kdo se nazývá Božím dítětem a přizpůsobuje se obrazu Božího Syna."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při pohledu na život svatého Basila se dívám Pane i na Tvé působení v jeho životě. Na Tvé požehnání rodině, která Tě ctí a miluje tím, že žije podle Tvého plánu. Tvůj plán je plánem milosrdenství a záchrany druhých. To je to podstatné, co bychom měli na jeho životě vidět.

A jako sv. Basil i já potřebuji se snažit ustupovat se svým "já", abych dával možnost vyniknout Bohu a jeho působení v mém životě i ve světě. Bludů bylo a je vždy dost. Patří k nim zejména názory na to, co je a co není potřebné dělat pro život víry; co je a co není správné v morální oblasti a mnoho věcí, před které mne život může postavit.

Pane, dej prosím pro příklad sv. Basila a pro přímluvy chválící Tě Církve vítězné, s níž Tě toužím chválit i já, ať pochopím potřebu milosrdenství a potřebu lásky v každé činnosti, při každém svém rozhodování, abych jednoho dne nebyl shledán vlažným a neužitečným. Amen

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Basilius Magnus et Gregorius Nazianzenus (379); Gregorius Nazianzenus (389/390); Telesphorus Pp (asi 136); Argeus, Narcissus et Marcellinus, m. Romam (s. IV.); Theodorus, ep. Massilien (594); Bladulphus (asi 630); Ioannes, ep. Mediolanen (asi 660); Vincentianus (672); Mainchinus (s. VII.); Adalhardus (826); Airaldus (1146); Silvester, abbas (s. XII.); Marcolinus Amanni^♦ (1397); Stephana Quinzani^♦, Tertius Ordo Sancti Dominici (1530); Gulielmus Repin et Laurentius Bâtard^♦ (1794); Maria Anna (Maria Stella) Soureau-Blondin (1890)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský