Pancratius, m. Romæ
12. května, nezávazná památka | |
Postavení: | mučedník |
Úmrtí: | zač. s. IV. |
Patron: | prvokomunikantů, dětí a mládeže; je vzýván proti bolestem hlavy i proti křivým přísahám jako zastánce pravdy a pro chladná rána i na ochranu mladých rostlin |
Atributy: | palmová ratolest a meč, někdy i koruna |
ŽIVOTOPIS
Pochází z maloasijské Frýgie a po smrti rodičů se přestěhoval do Říma se strýcem. Tam přijal víru a za Diokleciánova pronásledování byl sťat. Nad jeho hrobem na Via Aurelia stojí bazilika.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodil se prý v Synnadě ve Frýgii (území dnešního Turecka). V dětství osiřel a ujal se ho otcův bratr Dionysius. Tento strýc se stal jeho pečlivým vychovatelem. V Římě prý měl Pankrác nějaké dědictví, protože rodiče odtud pocházeli, a strýc předpokládal, že mu tam zajistí i lepší vzdělání. Ubytování našli údajně na Coeliu, jednom z římských vrchů a v sousedství místa, kde se scházeli křesťané s papežem Marcelinem. Oba projevili zájem zjistit více o náboženství, které vychovává velmi dobré lidi a přitom je krutě stíháno. Této příležitosti se jim dostalo. Sám papež je prý seznámil s vírou v Krista, připravil na křest a tuto svátost jim udělil. Také jim z důvodů pronásledování doporučil odchod na venkov, ale k tomu nedošlo.
Dionysius brzy zemřel a Pankrác se snažil svým zděděným majetkem křesťanům pomáhat, zvláště těm trpícím. Pak jako křesťan i on byl zatčen a předveden k soudu. Traduje se podání, že jeho výslechu se účastnil císař osobně, dle předpisu mu byli nezletilí provinilci představováni. Císař měl zájem na změně Pankrácova přesvědčení, poukazoval na bláhovost nechat se svést křesťany, jejichž náboženství bude brzy zlikvidováno. Asi čtrnáctiletý Pankrác prý odpověděl: "Stal jsem se křesťanem z přesvědčení a zůstanu křesťanem až do smrti." Za odhodlanou odpověď tohoto znění císař nařídil stětí.
Pohané žasli nad odvahou mladíka a prý říkali: "Hle i děti opovrhují bohy." Síla jeho přesvědčení je vybízela k úvaze o důvodech jeho víry.
Pankrácův život skončil poblíž Aureliovy silnice kolem roku 304. Jeho tělo zbožná paní Oktavilla tajně pohřbila asi na svém blízkém statku. Papež Symmachus kolem r. 500 nechal nad jeho hrobem postavit baziliku.
K hrobu sv. Pankráce se váže legenda o křivopřísežníkovi, který u jeho hrobu přísahal a jemuž nejdříve ochrnula pravice a pak prý zemřel. Skutečností je, že Pankrác je uváděn jako ochránce zachování přísahy a přísahy v chrámu nad jeho hrobem jsou brány za obzvlášť posvátné. V Římě se také stalo zvykem, že novokřtěnci na Bílou sobotu odkládali své bílé šaty na jeho hrob a křestním slibem se veřejně hlásili ke Kristu.
V Itálii začal být Pankrác uctíván jako patron mládeže a tato úcta se rozšířila i po Evropě. Ponejvíce je ale na něj upozorňováno jako na "ledového muže".
Zobrazování v rytířské zbroji souvisí s jeho rytířskou odvahou, ale může souviset i přijetím Pavlovy výzvy: "Vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry... Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží" (Ef 6,13-17). Tak stál také Pankrác před soudem pohana.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Pankrác si byl dobře vědom, komu uvěřil, a podle toho jednal. - A já? Zamyslím se nad tím, v čem musím změnit svůj život, aby bylo patrné, komu jsem uvěřil, uvěřil-li jsem doopravdy. Chci mít na mysli komu jsem uvěřil a žít podle svého přesvědčení.Bože, upevňuj ve své církvi radostnou důvěru a odevzdanost do Tvé vůle a na přímluvu svatého mučedníka Pankráce jí pomáhej vytrvale překonávat všechny nesnáze, aby se pod Tvou ochranou cítila v bezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Pancratius, m. Romæ (zač. s. IV.); Nereus et Achilleus, m. Romce (koncem s. III.); Epiphanius, ep. Salamnen (403); Imelda Lambertini♦ (1333); Ioanna de Lusitania♦ (1490); Cyrillus, m. in Mæsia (ca. s. III); Philippus, presb. in Sicilia (s. V); Modoaldus (ca. 647); Rictrudis (ca. 688); Germanus, ep. Cpolitan. (733); Dominicus Calciatensis (1060/1109); blah. Michael Rapacz♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský