blah. Jana María Condessa Lluch

Ioanna, virgo Ord. Camald

16. ledna, připomínka
Postavení:	zakladatelka kongregace
Úmrtí:	1105

ŽIVOTOPIS

Narodila se 30. 3. 1862 ve Valencii ve Španělsku do zámožné věřící rodiny. V mládí prožívala hluboký duchovní život. Snažila se o každodenní účast na mši svaté a vroucími modlitbami posilovala svoji víru. V 18 letech zatoužila po osobním tlumočení evangelia pracujícím ženám v rozvíjejícím se průmyslu a bojovat za jejich práva.

Ve 22 letech Jana obdržela od arcibiskupa souhlas k otevření domu sociální péče pro pracující ženy ve Valenci. Za krátký čas se z její iniciativy otevírala škola pro dívky a obě instituce se úspěšně rozvíjely. Jana k sobě přitahovala zájem dalších spolupracovnic, se kterými vytvořila základ řeholní Kongregace Služebnic Neposkvrněné Panny Marie. Zaměřily se na úkoly pastorační, charitativní i činnost společenskou ve střediscích španělských dělnic. Činnost této řeholní instituce jako budoucí kongregace potvrdil místní arcibiskup v roce 1895. V tomto roce první skupina kandidátek skládala první řeholní sliby. Věčné sliby potom skládaly až v roce 1911. K papežskému potvrzení této kongregace došlo až v roce 1947, po smrti zakladatelky, jejímž heslem bylo: „Vše, čím jsem a co mám, předám pracujícím ženám.“ Svou aktivitou a pozvedáním jejich důstojnosti ze stavu, v němž byly považovány pouze za něco podřadného, předběhla praktickou realizací vydání sociální encykliky papeže Lva XIII. Nebyla ušetřena různých těžkostí, ale modlila se při nich slovy: „Pane, dej, abych statečně setrvala při tvém kříži.“

Byla blahořečená 23. 3. 2003 papežem Janem Pavlem II. na náměstí sv. Petra v Římě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcellus Pp I (309); Danax (století neznámé); Melas (asi 390); Honoratus, ep. Arelaten. (429); Iacobus, ep. Tarentasien (s. V); Titianus, ep. Opitergin. (s. V); Leobatius^♦ (s. V); Trivierus (asi 550); Furseus (asi 650); Ioanna^♦, virgo Ord. Camald (1105); Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus (1262); Iosephus Vaz (1711); Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières^♦ (1890); Iosephus Antonius Tovini^♦ (1897)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský