blah. Marie Brun Barbantini

Maria Dominica Brun Barbantini

22. května, připomínka
Postavení:	vdova, zakladatelka kongregace
Úmrtí:	1868

ŽIVOTOPIS

Narodila se 17. 1. 1789 v Lucce v Itálii. Ve 22 letech 22. 4. vstoupila do manželství se Salvatorem Barbantinim. Ten jí ale zemřel po půl roce na plese, raněn mrtvicí. Ještě téže noci se odevzdala do Boží vůle se zásvětnými slovy: "Chci jen Tebe, můj Ukřižovaný Spasiteli, chci pouze Tobě náležet, nyní jen Ty budeš mé nejvyšší dobro."

Dostála slovu, a i když čekala dítě, všechny nápadníky odmítla. Dítě jí v osmi letech zemřelo a ona obnovila své zasvěcení Bohu. Tělesné mateřství nahradila mateřstvím duchovním. Rozhodla se sloužit Kristu především v nemocných a trpících. Ve své horlivosti hledala aktivní rozšíření činnosti pro církev, podílela se na založení kláštera Navštívení Panny Marie, v němž zřídila ústav pro dívky a organizovala i katecheze ve farnosti.

V roce 1829 Marie Dominika Brun shromáždila kolem sebe skupinu dívek, které jí pomáhaly v péči o nemocné a umírající. Napsala pro ně pravidla konstituce, které arcibiskup v Lucce schválil, a vznikla tak nová řeholní komunita. Ta se později změnila v kongregaci Služebnic nemocných s přičleněním k řádu sv. Kamila de Lellis. Jejich čtvrtým slibem byla pomoc nemocným s nasazením vlastního života. V Marii Dominice Brun viděla kongregace matku i vzor pro služebnou lásku, s níž chodila k nakažlivě nemocným nebo k takovým, kteří naplňovali druhé odporem.

Po smrti byly její ostatky uloženy v kostele Nejsvětější Trojice v Lucce.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rita de Cassia (r. 1457 nebo i před ním); Iulia, virgo et m. in Corsica (století neznámé); Castus et Æmilius, m. in Africa (203); Basiliscus (s. IV.); Maria Dominica Brun Barbantini^♦ (1868); Humilitas^♦ (1310); Ioannes Baptista Machalo et Petrus ab Assumptione^♦ (1617); Quiteria (s. inc.); Ausonius (s. IV/V); Lupus, ep. Lemovicen. (637); Ioannes, abbas Parmen (s. X); Atto (ca. 1153); Ioannes Forest^♦ (1538); Matthias de Arima^♦ (1620)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský