Beda Venerabilis, presb. et doctor Eccl.
| 25. května, nezávazná památka | |
| Postavení: | kněz a učitel církve OSB |
| Úmrtí: | 735 |
| Atributy: | kniha, pero |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze severovýchodní části Anglie. Již v mládí se řídil podle benediktinské řehole. Ve dne studoval, v noci vstával k modlitbě. Téměř celý život strávil v klášteře v Jarrowě nedaleko rodného místa. Když se stal knězem, byl již v celé Anglii znám jako vynikající vědec a svatý řeholník. Po 45 let svého řeholního života se řídil pravidlem: "Buď se učit, nebo vyučovat jiné, nebo psát". Přitom nezanedbával modlitbu ani řeholní povinnosti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
JEHO RADOSTÍ BYLO STUDOVAT, VYUČOVAT A PSÁT
Narodil se roku 672-673 na území kláštera ve Wearmouthu (dnes Monkwearmouth v Sunderlandu) v Northumbrii na severovýchodě Anglie. Životopisci předpokládají, že byl sirotkem, protože v sedmi letech ho příbuzní dali na vychování do benediktinského kláštera ve Wearmouthu. V roce 682 s několika mnichy přešel do nově otevřeného, 11 km vzdáleného kláštera v Jarrowě. Toto nové středisko mnišského života se stalo Bedovým celoživotním domovem.
Jeho vychovatelem byl opatův pomocník a pozdější nástupce i světec Ceolfrith. Pod jeho vedením získával nadaný Beda bohaté a všestranné vědomosti i vynikající výchovu. Již v 19 letech získal jáhenské svěcení, ale kněžské přijímal až ve 30 letech. Vzorně plnil základní povinnosti řeholního života, ale krom nich a modlitby všechen ostatní čas věnoval studiu, vyučování a psaní. Studoval hlavně ve dne a v noci se modlil. Byl velmi vytrvalý, a tak během svého života vykonal velmi mnoho.
Jako jáhen začal psát gramatická a literární díla. Většinou latinsky, ale některé spisy i v lidové řeči. Jeho všestranné vědomosti se promítly i do jeho děl. Najde se v nich matematika, zeměpisné i dějepisné znalosti, rovněž astronomie a přírodní vědy, zabýval se řečnickými spisy i básněmi. Ovládal řečtinu a hebrejštinu. Psal výklad Písma svatého a vyzdvihoval jeho věroučný i mravoučný smysl. Využíval také práce církevních otců. V jeho písemnostech převládala teologická díla s padesáti homiliemi, které mu získaly jméno Ctihodný. Některá díla se týkala hlavně věrouky a mravouky. S profesionální svědomitostí psal i dějiny církve v Anglii. Jeho "Historia Ecclesiastica Gentis Anglorum" v pěti knihách mu vysloužila i přezdívku "otec anglických dějin". Napsal také životopisy svatých ve formě osobitého martyrologia.
Bedovým nejdelším pobytem mimo klášter v Jarrowě byla asi v r. 734 doba strávená přednáškami na vyšší klášterní škole v Yorku, kam byl pozván bývalým žákem, opatem a arcibiskupem Egbertem.
O Velikonocích r. 735 těžce onemocněl a i přes problémy s dýcháním se zúčastňoval řeholních modliteb a snažil se pokračovat i ve psaní. Zemřel o svátku Nanebevstoupení Páně s chvalozpěvem na rtech: "Sláva Otci i Synu i Duchu sv. ..."
Pohřben byl v klášteře a za doby dánských nájezdů kolem r. 1025 byly jeho ostatky přeneseny do durhamské katedrály. V r. 1541 při odtržení Anglie od katolické církve byl hrob zničen a jeho kosti se s dalšími dostaly do společného hrobu. Po utišení náboženského nepřátelství mu vzdávali úctu i nekatolíci. Titul církevního učitele mu byl oficiálně udělen až koncem XIX. století papežem Lvem XIII. Skrze sv. Bedu ať i nám září Boží moudrost a učí nás, že máme vydávat světlo svými dobrými skutky.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Dnes své předsevzetí zaměřím na vzdělávání se a věnuji nějaký čas další duchovní četbě nebo někoho povzbudím např. dopisem.Bože, Tys povolal svatého kněze Bedu, aby svou zbožností a učeností vzdělával Tvou církev; na jeho přímluvu dej, ať je i náš život prozářen pravou moudrostí. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Beda Venerabilis, presb. et doctor Eccl. (735); Gregorius Pp VII (1085); Aldhelmus (709); Magdalena Sophia Barat (1865); Maria Magdalena de Pazzi (1607); Canion (s. III/IV); Dionysius, ep. Mediolanen. (ca.361); Zenobius, abbas (s. IV ex./V in.); Leo, abbas (s. VII); Gennadius, ep. in Asturia (ca. 925); Gerius♦ (ca. 1270); Iacobus Philippus (Andreas); Bertoni♦ (1483); Dionysius Ssebuggwawo (1886); Nicolaus Cehelskyj♦ (1951)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský