Eleutherius Pp
| 26. května, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 189 |
ŽIVOTOPIS
Životopisci uvádějí, že pocházel z Nikopole v Epiru, byl synem Abundiovým a stal se jáhnem u biskupa Aniceta. Zpráv o něm je velmi málo, spíše se týkají jeho života v době, když po papeži Soterovi nastoupil na jeho místo na Petrově stolci v roce 175.Přímo v Římě bylo za něj krvavé pronásledování jen výjimečně, např. nejvíce v roce 177, kdy někteří pochytaní křesťané zemřeli hladem. Mezi vězněnými v Lyonu byl i stařičký biskup Potin (pam. 2.6.), který na následky mučení ve vězení skonal. Ostatní pak byli o státní náboženské slavnosti Romy vyvedeni do amfiteatru, aby k pobavení ostatním v mukách zemřeli. Někteří byli za živa pečeni, jiní předhazováni šelmám, divadlo končilo usmrcením hocha Pontika s mladičkou pannou Blandýnou. Mrtvoly všech lyonských mučedníků byly spáleny a jejich popel vhozen do řeky Rhôny. .
Papež se cítil duchovním otcem vězněných a mučených křesťanů nejen v Římě. Tam k němu přišel lyonský kněz Irenej, který spravoval svou diecézi se zmíněným biskupem Potinem a informoval ho o lyonských mučednících i o šíření víry v Galii i mezi Kelty a Germány. Stěžoval si i na bludařství a vlastně přišel, aby i on načerpal od papeže informace a napsal spis proti bludům.
V té době současně přišly k Eleuterovi zprávy o novém prorockém hnutí na východě, které vzešlo z montanistického bludařství. Novokřesťan Montan, bývalý pohanský kněz Cybelin, upadal do vytržení ducha a přidaly se k němu ženy Priska a Maximilla a mnohé lidi svedli svým tvrzením. Hlásali, že z nich mluví Duch svatý a oznamuje blízkost soudného dne. Oznámili i místo, do kterého sestoupí nebeský Jeruzalém. Následkem tohoto proroctví vzniklo hnutí, které zachvátilo celou Frýgii, také Asii i Thrákii. Lidé opouštěli rodiny a spěchali do blízkosti sestupu nebeského Jeruzaléma, přestali se starat o zajištění živobytí a další základní potřeby. Nejen, že mnohé bylo považováno za nepřístupné a hříšné, ale na všechny provinilce těžkým hříchem se podle bludu vztahovalo vyloučení z církve. Montanisté chtěli být křesťany vyššího stupně a dokonalosti nad jiné. Před tímto bylo třeba co nejvíc lidí uchránit a to vše byly starosti doléhající na papežovo srdce, který pak radil Irenejovi.
Po smrti Marka Aurelia v r. 180 převzal vládu jeho nehodný syn Komod a ten se oddával radovánkám a nezřízeným choutkám a za sebe nechal vládnout náčelníka pretoriánů. Na císařském dvoře měli křesťané zastání v císařovně Marcii, která prý nepřestala být křesťankou, takže ji někteří považovali za jakousi novozákonní Esteru a jejího pěstouna za Mardochea. Ač křesťanům mnoho pomohli, někteří přesto byli zabiti rozeštvaným davem, další byli popravováni na rozkaz nenáviděných úředníků, náčelník pretoriánů dal popravit filosofa Apollonia a soudí se, že i papež Eleuter byl usmrcen katem. Potřebně věrohodné zprávy však chybí, proto to není jisté. Pohřben byl ve vatikánské hrobce.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
SS.mae Trinitatis Sollemnitas; Philippus Neri (1595); Eleutherius Pp (189); Desiderius, ep. Viennen (asi 606); Maria Anna a Iesu de Paredes (1645); Simetrius (s. inc.); Felicissima (ca. III/IV); Priscus, m. in Gallia (s. inc.); Berengarius (1093); Lambertus, ep. Ventien. (1154); Franciscus Patrizi♦ (1328); Andreas Franchi (1401); Andreas Kaggwa (1886); Pontianus Ngondwe (1886)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský