Maria Anna a Iesu de Paredes
26. května, připomínka | |
Postavení: | terciářka, mystička TOR |
Úmrtí: | 1645 |
Patron: | Ameriky, nemocných, sirotků |
Atributy: | kající nástroje, kříž, lilie, řeholní hábit |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z ekvádorského Quitu. Stala se sirotkem a od 12 let žila u své vdané sestry téměř jako poustevnička. Zároveň se stala františkánskou terciářkou. Žila hlubokou láskou k Bohu i k lidem, zvláště chudým, nemocným a opuštěným. Za moru v Quitu nabídla svůj život za záchranu ostatních a 26letá zemřela.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodila se 31. 10. 1618 v Quitu v Ekvádoru. Její otec, šlechtic Jeroným Flores de Paredes, pocházel z Toleda, vypravil se do Ameriky a v Quitu se oženil s Marií Annou. Měli dvě dcery, první se jménem po otci, druhá po matce. Ve velmi raném věku Marii Annu začal přitahovat hluboký náboženský život. Rok se svatými uvádí, že už ve věku sedmi let složila slib panenství, většinou je však uváděno, že se Bohu zaslíbila v deseti letech.
Dříve než dcery dospěly, rodiče jeden po druhém zemřeli. Starší dcera Jeronýma si vzala za manžela kapitána Kosmu de Casa Miranda a dvanáctiletou sestru Marii si vzala k sobě. Ta se už v té době stala františkánskou terciářkou. Nejraději měla samotu, v tichu se modlila a konala asketické skutky, které byly považovány za přepjaté až nezdravé. Jedla minimálně, je uváděno, že jen chléb, a ještě sotva jednou týdně. K svatému přijímání však chodila denně. Její cesta bývala jen do kostela a za službou chudým, nemocným a opuštěným domorodcům. Toužila po vzdáleném misijním působení jako to činili misionáři řádu, s nimiž se setkala. Boží slovo však alespoň hlásala v okolí rodného města, zejména indiánským dětem. Jinak žila téměř jako poustevnice. Pro svou činnou lásku k bližním byla nazývána "lilií z Quita".
Oplývala dary proroctví a čtení v srdcích lidí. Často dělala znamení kříže a používala svěcené vody. Vzkřísila prý k životu i mrtvou osobu. Za epidemie moru v Quitu, kterému snad předcházelo zemětřesení, veřejně nabídla svůj život, aby vykoupila hříchy ostatních i za záchranu města. Krátce nato byla nakažena při ošetřování nemocných. Zemřela ve věku 26 let a epidemie se pak zastavila.
Blahořečená byla 10. 11. 1853 papežem Piem IX. a kanonizována 9. 7. 1950 papežem Piem XII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zbožnost v útlém dětství má vliv i na pozdější život, na to bychom při výchově malých dětí neměli zapomínat, stejně jako že nesmí jít o donucování, ale o žití s Bohem a pro Boha při pěstování lásky k němu. Nemám-li sám malé děti, pomodlím se za druhé mladé rodiny. Zpytovat budu i svou ochotu sloužit druhým z lásky k Bohu i k nim, protože každého z nás Bůh nekonečně miluje.Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Marie de Paredes ochotně prokazovali milosrdenství a jako ona vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
SS.mae Trinitatis Sollemnitas; Philippus Neri (1595); Eleutherius Pp (189); Desiderius, ep. Viennen (asi 606); Maria Anna a Iesu de Paredes (1645); Simetrius (s. inc.); Felicissima (ca. III/IV); Priscus, m. in Gallia (s. inc.); Berengarius (1093); Lambertus, ep. Ventien. (1154); Franciscus Patrizi♦ (1328); Andreas Franchi (1401); Andreas Kaggwa (1886); Pontianus Ngondwe (1886)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský