Maximinus, ep. Treviren
| 29. května, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 346 |
| Patron: | ochránce proti křivé přísaze, vzýván proti nebezpečím na moři i proti dešti |
| Atributy: | kniha, medvěd, model kostela |
ŽIVOTOPIS
Byl horlivým obráncem víry, vychovatelem, mužem, jakého trevírská církev v oné době potřebovala. Má zásluhu, že se západ nestal ariánským, jak o to císařův dvůr usiloval.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
TREVÍRSKÝ BOJOVNÍK PROTI ARIANISMU
Narodil se kolem roku 280 v Silly ve Francii. O jeho mládí záznamy v životopisech chybí. Po Agriciovi se stal trevírským biskupem. Velmi ho trápilo šíření arianismu a bojoval proti němu. V roce 335 uvítal ve svém biskupství alexandrijského patriarchu Atanáše, který byl pro boj s arianismem vypovězen z Alexandrie. Velmi si spolu rozuměli a vzájemně se povzbuzovali. Atanáš byl hostem Maximinovým přes dvě léta.
O Maximinovi se uvádí, že měl dar zázraků a nejčastěji je zmiňován legendární příběh o jeho pouti s Martinem k apoštolským hrobům do Říma. Na cestě lesem jejich soumara napadl medvěd a usmrtil ho. Maximin pak poručil medvědovi, aby místo soumara nesl jejich zavazadla. A medvěd je s nimi skutečně prý následoval až k jednomu dvoru, kde jej biskup propustil s napomenutím, aby neškodil. Pro příběh se zázračným ochočením je medvěd jeho atributem.
Dalším vypovězeným hostem byl po Atanášovi Pavel z Cařihradu, který se znelíbil císaři Konstantinovi. Maximin se ho zastával proti nepřátelům. Poté opakovaně vypovězeného Atanáše se zastával císař Konstanc a ariáni začali usilovat o získání tohoto vladaře na svou stranu. Maximin je však předběhl a u císaře, který sídlil v Trevíru, obhájil nevinnost Atanáše i pravou víru a statečnou smělostí dosáhl toho, že Konstanc poslal hned ariány tam, odkud přišli. To byl důvod, pro který ariáni začali Maximina velmi nenávidět a chystat proti němu pikle. On zatím dál s plamennou výmluvností hájil apoštolskou víru proti bludařům. Ti ho na podvodném synodu ve Filippopelu prokleli, vystavili na něj veřejný rejstřík hříšníka a vedli proti němu další útoky. Miriam Liptovská v Maximinově životopise uvedla, že byl sedmkrát zbit a vyhnán, ale vždy proti bludům kázal na jiných místech. Rok se svatými oproti tomu zdůrazňuje, že se sešli západní biskupové a do vyhnanství vypověděli východní biskupy. Jisté je, že bludařství bylo velkým zraněním církve a Maximin, který jí byl věrný, hodně proto trpěl, možná víc duševně než tělesně. Na sněmu v Miláně se prý sešel znovu s Atanášem a dohodli se na potřebě všeobecného sněmu. Maximin pak naléhal na císaře Konstance a dosáhl toho, že po dvou letech se sešel všeobecný sněm v Sardice. Bylo na něm 170 biskupů a předsedal mu papežský vyslanec Hosius. Maximin byl pro svou řeč rozkolnickými biskupy vyloučen. Nepřestával však odhalovat úskočné pokusy bludařů.
O dosažení míru a pro nedorozumění kvůli dogmatickým rozporům byl jednat v Konstantinopoli a při zpáteční cestě se zastavil u svých příbuzných v blízkosti Poitiers. Tam mu vypovědělo srdce a zemřel. Nový trevírský biskup pak jeho ostatky přepravil do Trevíru.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Soustředěně se za církev pomodlím vyznání víry.Bože, Tys naplnil svatého Maximina svou láskou a odhodláním hájit pravou víru a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Paulus VI., Pp (1978); Maximinus, ep. Treviren (asi 346); Sisinnius, Martyrius et Alexander (397); Bona (1207); Iosephus Gérard♦ (1914); Ursula /Iulia/ Ledochówska (1939); Hesvchius, palatinus. (ca. 303); Exsuperantius, ep. Ravennaten. (430/476-477); Senator, ep. Mediolanen. (ca.480); Gerardus, eremita in Burgundia (ca. 940); Gulielmus Arnaud et X socii♦, (Ademarus (1242); Gherardesca♦ (ca. 1269); Richardus Thirkeld♦ (1583)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský