sv. Zdislava

Zdislava, /1.1./

30. května, památka
Postavení:	matka a dobrodinec lidu, terciářka OP
Úmrtí:	1252
Patron:	rodin, českého národa, kongregace sester dominikánek
Atributy:	děti, manžel, kostel, vinná réva a břečťan, erb lvice; rozdavatelka almužen chudým či ošetřovatelka nemocných

ŽIVOTOPIS

Přes svůj šlechtický stav byla ženou prostého života, prokazovala dobrodiní chudým i nemocným. Snažila se co nejvíce ztotožnit s Kristem i jako manželka a matka čtyř dětí. Sjednocení s Kristem upevňovala modlitbou, čtením Písma sv., o kterém rozjímala, účastí na mši svaté a přijímáním svatých svátostí. Radostně snášela oběti každého dne a konala skutky kajícnosti. Svým příkladným životem a vytrvalou modlitbou dovedla získat svého muže pro věc Boží. S jeho svolením vstoupila do třetího řádu sv. Dominika.

Sv. Zdislava nám ukázala, že život navenek všední lze prožívat ve sjednocení s Kristem nevšedně hluboce, radostně a krásně.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽENA VELKÉ LÁSKY K POTŘEBNÝM

Narodila se v Křižanově asi v roce 1220 nebo po něm. Rodiče, Přibyslav z Křižanova a Sibyla ze Sicílie, byli značně zámožní, vzdělaní a velmi zbožní. Matka Sibyla, původem z dolnoitalských držav normanských, přišla z Německa s mladší královskou dcerou Kunhutou, nevěstou budoucího krále Václava I. Pan Přibyslav, který byl v Brně purkrabím, měl ve správě brněnský hrad a sídlil na hradě v Křižanově. Sibylu si vzal jako mladou vdovu po panu Bohušovi. Říkalo se o něm, že "byl zevně rytířem a v nitru mnichem". Zdislava měla mladší sourozence, Eufemii, Elišku, Libuši a Petra. Rodiče jí poskytli všestrannou výchovu a učili ji lásce k Bohu a úctě k duchovnímu stavu.

Bylo jí asi něco přes patnáct let, když se provdala za Havla z rodu Markvarticů, pána na hradě Lemberku v severních Čechách, kam se po svatbě na Křižanově přestěhovala. Její muž byl rytířem, zdobeným válečnou slávou, s křižáckým zanícením pro věc náboženství. Měli spolu čtyři děti: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislava.

Na hradě bývalo rušno, ale v nitru Zdislavy panoval klid, pramenící z Boží milosti. Plnila jak společenské povinnosti svého stavu, tak se pečlivě starala o svou rodinu a zároveň vedla duchovní život, z něhož čerpala sílu pro všechny činnosti. Byla hradní paní a světicí zároveň.

V blízkém městě Jablonném založila se svým manželem Havlem špitál, postavila chrám svatého Vavřince s klášterem pro dominikány. V Turnově kostel a dominikánský klášter. Nejvíce však vynikala svou velkou láskou k potřebným.

S radostí navštěvovala často chudé, jako by v nich očima víry viděla trpícího Ježíše. Zákon lásky k bližnímu byl náplní jejího života podle evangelia. Mateřsky cítila hlavně s těmi nemocnými a zraněnými, kteří byli upoutáni na lůžko nebo byli postiženi jakýmkoliv neštěstím a pohromou. Podle Dalimilovy kroniky dokonce prý křísila mrtvé, vracela zrak slepým a uzdravovala chromé i jinak nemocné.

Osvědčila se v době vzpoury proti Václavu I. v letech 1248-49, kdy země trpěla občanskou válkou a její muž Havel byl po boku Václavově. Zvládla zabezpečení hradu, starost o všechny obyvatele i o hladovějící uprchlíky z vypálených vesnic. Ošetřovala, léčila, přitom šířila kolem sebe klid a důvěru. Sama si odříkala vše, co jen bylo možné. Žila s Kristem v celém svém životě, nejen v modlitbě, rozjímání nad Písmem svatým, účastí na bohoslužbách a přijímáním svátostí. To byly jen zdroje, které ji posilovaly. Příkladným životem získávala i druhé, především svého muže, s jehož svolením se stala dominikánskou terciářkou a už předtím s ním mnohé dokázala vykonat. Zemřela nejpravděpodobněji ve 32 letech s možnou odchylkou asi jednoho roku. Pohřbena byla v dominikánském kostele v Jablonném, kde se její ostatky dochovávají dodnes. Zkoumány byly i antropology, kteří potvrzují věk úmrtí krátce před dosažením 33 let. Její lebka byla v opraveném barokním relikviáři uložena do postranního oltáře v chrámu sv. Vavřince. K blahořečení Zdislavy došlo roku 1907 Piem X. a ke kanonizaci 21. 5. 1995 papežem Janem Pavlem II. v Olomouci.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zdislava, patronka rodin, nám ukazuje, jak život v manželství může být plodný, požehnaný a plný pokoje. Podle svého postavení si u Zdislavy budu vyprošovat, abych i já šířil kolem sebe pokoj, s nímž chci sloužit bližním. Stanovím si konkrétní skutky duchovního a tělesného milosrdenství. Pro snoubence by bylo vhodné vykonat pouť ke svaté Zdislavě.

Bože, Tys naučil svatou Zdislavu osvědčovat lásku k Tobě v každodenní péči o vlastní rodinu i trpící bližní; dej, ať podle jejího příkladu i my využíváme času věrným plněním Tvé vůle. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

SS. Corporis et Sanguinis Christi Sollemnitas; Zdislava, /1.1./ (1252); Ferdinandus, rex Hispaniæ III (1252); Ioanna d'Arc (1431); Hubertus (727); Basilius et Emmelia (349 a 372); Dympna (s. VII/IX); Matthias Kalemba seu Mulumba (1886); Thomas Cottam^♦ (1582); Gabinus (ca. s. IV); Anastasius, ep. Papien. (ca. 680); Lucas Kirby (1582); Gulielmus Filby et Laurentius ]ohnson^♦ (1582); Gulielmus Scott et Richardus Newport^♦ (1612); Iosephus Marello (1895); Otho Neururer^♦ (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský