sv. Felix Amoroso (Jakub z Nikosie)

Felix /Iacobus/ Amoroso

31. května, připomínka
Postavení:	řeholník, mystik OFMCap
Úmrtí:	1787

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Nikosii na Sicílii 5. 11. 1715. Stal se obuvníkem a až téměř ve 30 letech, 10. 10. 1745, vstoupil do řádu menších bratří kapucínů. S velkou horlivostí dbal přísného zachovávání chudoby, vynikal hrdinskou statečností a láskou k nemocným a vězněným. Zemřel ve věku 71 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"AŤ JE TO Z LÁSKY K BOHU!"

Narodil se v Nikosii na Sicílii 5. 11. 1715. Otec Filip Amoroso a matka Karmela jej dali pokřtít jmény Jakub Antonín. Již ve velmi mladém věku se po otci začal učit obuvníkem ve velké firmě Ciaverelliho. Žádného školního vzdělání se mu nedostalo. Často chodil na návštěvy k bratrům kapucínům a byl přitahován způsobem jejich života. Stal se také členem družiny kapucínků, v níž se napodobovala spiritualita řádu. V jeho chování se odrážela trpělivost, tichost i zbožnost řeholníků a s radostí se učil i přísnosti vůči sobě. Vynikal velkou úctou k eucharistii a při každé příležitosti vyzvedával úctu k nejsvětější svátosti. Ve svých myšlenkách se stále upíral k všudypřítomnému Bohu a z úcty k němu nenosil nic na hlavě. Chtěl, aby vše bylo konáno z lásky k Bohu - v tom byl program jeho života. Při hlasu klášterního zvonu poklekal k modlitbě.

V 18 letech začal žádat o přijetí za laického bratra u provinciála v Mesině, ale po dobu osmi let dostával zápornou odpověď s přihlédnutím k velké chudobě v rodině, která potřebovala jeho pomoci. Když po smrti rodičů při návštěvě mesinského provinciála v Nikosii znovu prosil o přijetí, bylo mu již vyhověno a byl téměř ve 30 letech poslán do noviciátu v Mistrettě.

Rozhodl se k následování svatého Felixe de Cantalicio a přijal jeho jméno. Když po roce složil sliby, byl poslán do Nikósie. Tam přijal úkol žebravého mnicha a byl jím po 43 let. Na zemi se považoval jen za poutníka a cizince, který nemá nic vlastního. Denně klepal na dveře bohatých s prosbou, aby se podělili o chléb s chudými. A ať byla jejich reakce jakákoliv, vždy děkoval. Také připojoval: "Ať je to z lásky k Bohu!" Sám sobě říkal klášterní soumar a když se vracel z žebroty, říkali o něm, že jde pěkně naložený. Chodil žebrat i do vzdálenějšího okolí, do Capizzi, Cerami, Galino, Mistretty a dalších vesnic.

Chudé navštěvoval, aby jim pomáhal. Na svých cestách míval růženec v ruce a oči přivřené. Setkal-li se s dětmi, vyučoval je katechismu a míval pro ně vždy nějaký drobný dárek v podobě oříšků nebo hrášků. Třemi připomínal jednoho Boha ve třech osobách, pěti Kristovy rány, deseti přikázání a podobně. Byl to jeho styl k navázání výuky. Pro hladové míval chléb a boby. Své malé kamarády učil také zbožným písničkám. Potkal-li někoho, kdo nesl něco těžkého, nabízel mu svoji pomoc. Byl citlivý k utrpení druhých. V neděli chodil navštěvovat vězně a nosil jim pokrmy. Pokud mu nebránila poslušnost, rád dával i ze svého přídělu. Rmoutilo ho, pokud někdy nemohl pomoci. V klášteře zastával i práce vrátného, zahradníka, ševce a ošetřovatele nemocných.

Představený byl k němu značně tvrdý, zkoušel co vydrží. Felixova pokora byla nepřekonatelná. Nic si nedělal z toho, byl-li nazván pokrytcem nebo dokonce podvodníkem. Se zraňujícími výrazy byla v kontrastu Felixova odpověď, znějící z jeho úst jako refrén: "Ať je to z lásky k Bohu!" Když měl jako šašek předvádět, že nabízí vonný sýr, ač měl jen těsto z popela, k úžasu všech se nevábná hmota zázrakem proměnila v to, co měla nahrazovat. Po práci mnoho hodin rád trávil v adoraci před svatostánkem. Vynikal mariánskou zbožností a šířením úcty k P. Marii.

Při poslední nemoci odmítal léky se zdůvodněním jejich zbytečnosti, protože jde o poslední nemoc. Tři hodiny poté, co Felix zemřel, mluvil ještě s představeným a žádal o dovolení k poslední cestě Božího žebráka. Ten nevěděl o jeho smrti a nejdříve odmítl. Lékař pak představeného informoval o Felixově úmrtí a že s ním mohl mluvit pouze Felixův duch. Poté představený Felixovi řekl, že jeho odchod je vůle Boží a požehnal mu. Nato slabě uslyšel poslední slova: "Ať je to z lásky k Bohu!"

Mnoho lidí pak chodilo k jeho katafalku a hodně se jich snažilo odnést si na památku ústřižek jeho hábitu. Museli ho proto znovu převlékat. Už před pohřbem došlo prý u jeho těla k dokonalému uzdravení tří dětí, z nichž jedno po těžkém úrazu kulhalo, druhé bylo ochrnuté a třetí zmrzačené. Pohřbu se zúčastnilo mimořádné množství lidu. Blahořečen byl Lvem XIII. 12. 2. 1888 a do seznamu svatých jej zapsal Benedikt XVI. 23. 10. 2005.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Všechno se budu dnes snažit konat jen z lásky k Bohu.

Bože, Tys povolal svatého Felixe, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom nezapomínali na Tvou lásku a dokázali také sami vše konat z lásky k Tobě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Visitatio ; Petronilla, virgo et m. Romæ (století neznámé); Baptista /Camilla/; Varano (1524); Felix /Iacobus/ Amoroso^♦ (1787); Marianus de Roccacasale /Dominicus/; Di Nicolantonio^♦ (1866); Hermias, miles (s. III); Cantius, Cantianus et Cantianilla (s. IV); Silvius, ep. Tolosan. (ca. 400); Iacobus Salomoni^♦ (1314); Robertus Thorpe et Thomas Watkinson^♦ (1591); Nicolaus Barré^♦ (1686); Noe Mawaggali (1886)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský