sv. Hanibal Di Francia

Hannibal Maria Di Francia

1. června, připomínka
Postavení:	zakladatel kongregací
Úmrtí:	1927

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze Sicílie. Přijal Boží výzvu a stal se knězem. Zvolil si práci mezi nejchudšími na vykřičeném předměstí a založil tam kongregaci Rogacionistů a Dcer Boží horlivosti. Zvláštním a hlavním programem byla modlitba za růst dobrých duchovních povolání. Po chronickém zápalu plic a po mozkové příhodě zemřel v 76 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ÚSTA, KTERÁ NIKDY NEŘEKLA NE

Narodil se 5. 7. 1851 v Mesině na Sicilii v Itálii. Byl třetí ze čtyř dětí a jeho rodiče byli šlechtického původu. Otec z rodu Marchesi byl papežským vícekonzulem a čestným kapitánem námořnictva. Matka Anna byla z rodu markýzů a ovdověla, když Hanibal Maria měl 15 měsíců. Již v sedmi letech byl poslán do šlechtické koleje řízené cisterciáky, v níž byl do 14 let. Tehdy vláda rušila řády a zabavovala církevní majetek.

Hanibal byl vychován k zodpovědnému a zbožnému životu. Se souhlasem zpovědníka denně chodil k svatému přijímání a rozhodl se k modlitbám za svaté kněze pro Církev. Při adoraci před Nejsvětější svátostí jím pronikala slova evangelia: "Žeň je bohatá, ale dělníků málo..." svým studiem se zatím na duchovní dráhu nezaměřoval, protože o ní neuvažoval. Duchovní četbu, zejména životy svatých, však četl s oblibou. Jednou po noční modlitbě, při níž se v něm ozvala touha po opuštění světa pro Pána, navštívil Nejsvětější svátost se slovy: "Mluv Pane, tvůj služebník naslouchá."(1 Sam 3,10) Vzápětí ucítil v srdci žár a povolání ke kněžství, které jednoznačně přijímal od Pána.

Když se stal jáhnem, setkal se s otrhaným Františkem Zancone z nejchudšího předměstí a slíbil mu, že ho později jako kněz vyhledá. Pak s biskupovým souhlasem v oné čtvrti avignonských domů začal pomáhat a učit katechismu několik set obyvatel. Na tuto práci dostal později od biskupa další dva kněze a bratra Františka, který v roce 1880 přijal svěcení. Za šest let poté byla zřízena mezi avignonskými domy první kaple, v níž byla uchovávána Nejsvětější svátost. Stalo se tak k 1. červenci současně se založením nové kongregace, která byla svěřena svátostnému Kristu, který byl v chudinské čtvrti přijat jako král, dobrý pastýř a Boží hospodář. Otec Hanibal ustanovil každoroční obnovu láskyplného očekávání eucharistického Krista s pobožnostmi k obnovení duchovní horlivosti. A zdůrazňoval, že zakladatelem zbožného díla je On, Kristus. Program založené kongregace vyjádřil slovem: "Modlete se!" A tím dal vznik řeholním institutům Rogacionistů Nejsv. Srdce Ježíšova i Dcer Boží horlivosti. Podtrhl tak význam adorační modlitby.

První řeholní sliby se třemi kněžími a několika kleriky složil 6. června 1900. Byli však považováni spíše za církevní kolej a Mons. D´Arrigo je určil na výpomoc v diecézních farnostech. Otec Hanibal neprotestoval, naopak napomínal, když v tom druzí viděli zneužívání. Jeho zásadou bylo, že Pán mluví ústy představených a vždy je dokonale poslouchal.

V domku darovaném Piem X. otevřel 1. 7. 1900 kostelík, na jehož průčelí dal napsat: "Rogate Dominum messis" - "Proste Pána žně" Byl zasvěcen modlitbě za dobrá duchovní povolání.

Ke konci prosince 1908 postihlo Mesinu zemětřesení. Mezi 80 tisíci obětí bylo i 13 dcer Boží horlivosti a o. Hanibalem založené sirotčince bylo nutné přestěhovat do Oria u Bridisi. Tamním biskupem byli přijati s laskavostí. O Hanibalovi Di Francia pak dosvědčil, že si stále uvědomoval Boží přítomnost a vše dělal pro Boha a s Bohem.

Novým mesinským arcibiskupem byly oba Hanibalovy instituty, kterým v jednom období hrozilo zrušení, uznány za řeholní kongregace s diecézním právem od 6. 7. 1926 v souladu s kodexem kanonického práva. Ke třem základním slibům byl přidáván další, slib každodenní zvláštní modlitby za růst duchovních povolání.

Otec Hanibal se stal kanovníkem a při návštěvě chladných, vlhkých místností římského domu, určeného pro nové sídlo, dostal zápal plic, který se stal chronickým. S podlomeným zdravím vizitoval 3 mužské a 12 ženských domů. V zimě r. 1926 přestal být schopen sloužit mši svatou i u domácího oltáře. Na jaře následujícího roku byl převezen do venkovského kongregačního domu v blízkosti mariánského kostelíku della Guardia - Strážkyně. Prohlásil, že se jedná o poslední nemoc a 1. 6. zemřel v důsledku mozkové příhody.

Po smrti o něm říkali: "Zavřela se ústa, která nikdy neřekla ne." Byl vzorem ochoty a poslušnosti. Jeho pohřbu se zúčastnil velký zástup a byl uložen do chrámu Evangelní modlitby. Blahořečen byl 7. 10. 1990 Janem Pavlem II. a jím kanonizován 16. 5. 2004.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu pamatovat na častou modlitbu za dobrá duchovní povolání.

Bože, Tys naplnil svatého Hanibala Di Francia duchem pravdy a lásky, aby byl dobrým pastýřem Tvého lidu. Veď nás, abychom i my podle jeho příkladu pamatovali na potřebu modliteb za duchovní povolání a rostli v lásce. Na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iustinus, philosophus (asi r. 165); Ammon, Zeno (249); Simeon (1035); Theobaldus^♦, abbas (1150); Ioannes Pelingotto^♦ (1304); Alphonsus Navarrete^♦, Ferdinandus a Sancto Ioseph de Ayala et Leo Tanaka (1617); Hannibal Maria Di Francia (1927); Chariton, Charitus (ca. 165); Ischyrion et V socii, milites (ca. 250); Proculus, m. Bononiæ (ca. 300); Fortunatus, presb. (s. IV/V); Caprasius, solitarius (ca. 430); Florus (s. inc.); Ronanus (s. VII/VIII); Wistanus (849); Eneco (ca. 1060); Ioannes Storey^♦ (1571); Ioannes Baptista Vernoy de Montjournal^♦ (1794); Ioannes Baptista Scalabrini^♦ (1905)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský