Macarius Alexandrinus
| 19. ledna, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | s. V. |
| Atributy: | lampa, mouchy, poustevník |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v hlavním egyptském městě. Někdy bývá nazýván nejen podle místa původu, ale i jako "Mladší". Stal se cukrářem, prodával koláče i sladké ovoce. Byl šetrný a velmi brzy začal s úsporami, aby se i ve stáří měl dobře. Pak uslyšel slova evangelia o zabezpečení života, která se dotkla jeho srdce: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."(Mt 6,24) A uvažoval i o předchozím 21. verši: "Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." On je chtěl mít v nebi u Boha. Proto se radikálně rozhodl k důslednému přijetí výzvy, kterou se cítil osobně osloven. Asi ve 40 letech se dal pokřtít, rozdal vše co měl chudým a odešel na poušť. První zkušenosti s novým způsobem života začal získávat v Thebaidě, ale usadil se až v místě Dolního Egypta. Pro boj s náklonností ke hříchům a proti pokušením byl vždy doporučován půst. Makarius se proto rozhodl živit se jen syrovými kořínky a zeleninou. Proti tělesným pokušením si vymyslel zátěž v podobě nošení písku v pytli po poušti. Podstatné je, že důvodem bylo zůstat čistý z lásky k Bohu a pro Něj. V tom má svůj význam i odřeknutí se své vůle a pěstování poslušnosti. Proto chtěl také do kláštera Tabennisi, neboť se doslechl o velké přísnosti v něm. Ve skutečnosti jeho asketické návyky byly tak tvrdé, že tamní mniši měli obavy, aby se jeho tvrdý režim nedotkl i jich, a proto jej opatu Pachomiovi nedoporučovali. Makarius se stal známým do té míry, že si jej povolal Alexandrijský patriarcha, aby jej vysvětil a pověřil duchovní správou poustevníků v Lybijské poušti.K jeho žákům patřil Paladius, který se později stal biskupem v Bithýnii. Ten za ním přišel kvůli problému se svou roztržitostí při modlitbě. Vnímal při ní výzvu, aby odešel, že je lenoch. Makarius mu poradil, aby nikdy modlitby nezanedbával, raději je prodlužoval a v roztržitosti si říkal: "Nedovedu-li se usebraně modlit, budu ve své poustevně klidně sedět a z lásky k Ježíši ji střežit."
Legenda připomíná také jedno řetězové obdarování hroznem. Vypadal vskutku lákavě, když jej Makarius dostal. Přemohl chuť a hrozen poslal k občerstvení bratru, který těžce pracoval. Ten si však vzpomněl na nemocného mnicha a dal mu ho. Nemocný se s ním rozhodl udělat dobrý skutek, tak jej daroval jinému a po několika dalších darováních byl hroznem znovu obdarován Makarius. Děkoval pak s dojetím Bohu za bratrskou lásku svých mnichů. Proto bývá někdy vyobrazován s hroznem. Mouchy jsou mezi jeho atributy připomínkou boje s tělesným pokušením, nad kterým mu svým štípáním pomohly zvítězit.
Jeho úmrtí bývá většinou uváděno na konci IV. století, blízko úmrtí jeho jmenovce, rovněž egyptského poustevníka, připomínaného ve stejný den. V obou životopisech se nacházejí zprávy o vyhnanství na ostrov za císaře Valense. U Makaria mladšího martyrologium uvádí, že zemřel až v pátém století jako opat. Z tohoto pohledu vychází úvaha, že stejný obsah zprávy o vyhnanství s obrácením ostrovanů se mohl na mladšího rozšířit omylem.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
sv. Márius a Marta a jejich synové (Marius, Martha, Audifax et Abacus) (asi s. IV.); Germanicus (asi 167); Pontianus, m. in Umbria (s. II); Macarius Magnus (asi 390); Macarius Alexandrinus (s. V.); Bassianus, ep. Lauden (409); Liberata et Faustina (asi 580); Launomarus (asi 593); Ioannes, ep. Ravennaten (595); Remigius, ep. Rothomagen (asi 762); Arsenius, ep. Corcyren (s. X.); Marcellus Spínola y Maestre♦ (1962)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský