Pothinus, Blandina et XLVII socii, - , m.m.
| 2. června, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 177 |
| Patron: | Lyonu; Blandýna panen a služebnictva |
| Atributy: | jednotlivě Blandýny: býk, síť a rošt, event. kniha, palma a dva lvi, viz malba na skle v kostele Norte-Dame v Paříži; pro ostatní palmy event. znázornění týkající se mučednické smrti |
ŽIVOTOPIS
V čele 47 lyonských mučedníků si s církví připomínáme devadesátiletého vetchého biskupa Potina a vedle něj útlou služebnou Blandýnu. Skupinu doplňují tito mučedníci: Albína, Alexandr, Antonie, Apolon, Aristeus, Asklibiades, Atal, Ausona, Biblis, Emílie, Filomen, Gemin, Geminián, Gráta, Helpis, Jamnika, Julie (jsou dvě), Julius, Justa, Justus, Komélius, Komin, Kvarcia, Makarius, Materna, Maturus, Oktober, Pompeia (jsou dvě), Pontik, Potamia, Primus, Rodana, Sanktus, Silvius, Titus, Trofima, Ulpius, Vecius Epagatus, Vital, Zachariáš, Zosim a Zotik. Všichni v jižní Galii na jednom místě a v krátkém rozmezí podstoupili mučednickou smrt. Většinou byli bičováni, vystaveni dravé zvěři, páleni a ti, co měli římské občanství, byli sťati.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
VZORY STATEČNOSTI Z LYONU
Potin přišel do jižní Galie od smyrenského světce Polykarpa a stal se prvním biskupem v Lyonu. Působil i ve Vienně. Za císaře Marka Aurelia se rozpoutala nová vlna pronásledování křesťanů. Pohané v Lyonu spílali křesťanům a vyháněli je z domů i z veřejných míst. Na ulicích byli přepadáváni, biti i kamenováni. Marná byla naděje, že císařský náměstek, který se usadil v Lyonu, zavede lepší pořádek. Kristovy vyznavače dával krutým způsobem mučit, aby se odřekli víry. Na jejich obranu vystoupil mladý Epagatus, ale byl hned zařazen mezi vězně. Zatýkání a mučení bylo na každodenním pořádku. Asi deset ze zajatých ze strachu odpadlo k modloslužbě, ale stejně zůstali ve vězení častováni pohrdavými poznámkami strážců. Ostatní křesťané se ještě horlivěji modlili za potřebnou sílu k vytrvalosti za sebe i za slabé a odpadlé, aby se obrátili.
Mezi nevěřícími začaly být šířeny pomluvy, které ochotně dosvědčovali zajatí pohanští sluhové křesťanských pánů ze strachu před mučením, že totiž křesťané na svých shromážděních vraždí nemluvňata, pijí jejich krev a pojídají lidské maso, že se dopouští i krvesmilství a jiných ohavností. Po takovýchto vynucených pomluvách rostla mezi pohany nenávist vůči křesťanům. Naplňovala se předpověď Ježíšova: "že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha" (Jan 16,2) A k tomu Ježíš hned přidává důvod: "Protože nepoznali Otce ani mne."
Pohany prý byli nejvíce nenáviděni čtyři vyznavači, kterými byli viennský jáhen Sanktus, nově pokřtěný Maturus, Atal, o němž se mluvilo jako o sloupu církve a útlá panna a služebná s pověstí velké zbožnosti, Blandýna. Pro křehkost jejího těla i mládí se ostatní křesťané obávali o její vytrvalost při mukách, ale ona se nakonec projevila jako nejsilnější.
Zajatí byli postupně předváděni k výslechům a mukám. Blandýna prý zůstávala klidnou, i když jeden kat za druhým na ní zkoušel sílu svého krutého řemesla. Ona jen odpovídala: "Jsem křesťanka a u nás se neděje nic nešlechetného." A jako by s vyznáním nacházela posilu a úlevu v bolestech.
Také Sanktus snášel s nadpřirozenou trpělivostí velká muka. Kati ho pálili na bocích rozpálenými měděnými deskami a jeho tělo bylo od předchozích ran rozedrané. On však přes všechno mučení ještě povzbuzoval druhé křesťany. Po pár dnech přistoupili kati k novému mučení a tato další muka zázračným způsobem odstraňovala následky předchozích těžkých zranění, takže místo aby skončil polomrtvý, vyšel z mučidel zdravý.
Mezi zajatými byl i představený místní lyonské církve, stařičký biskup Potin. Byl veden před soud posmívajícím se davem, ale i přes svých 90 let pevně vyslechl obžalobu a důstojně odpovídal. Na dotaz místodržitele, kdo je křesťanským Bohem, odpověděl: "Budeš-li toho hoden, pak se to dovíš." Hrubě s ním pak cloumali, kopali do něj, takže ho do vězení dotáhli téměř v bezvědomí. Z ran utrpěných při výslechu se nezotavil a na jejich následky o dva dny později zemřel.
Opakovaně mučili Blandýnu až do bezvědomí a v tmavém žaláři ji i ostatní zavřeli do klád. V den stanovený vladařem mělo dojít k veřejnému mučení a popravám v amfiteátru. Mezi prvními byli bičováni Maturus a Sanktus. Pak byli vydáni na pospas dravé zvěři, která jim však neublížila, proto je posadili na železnou trdlici, pod níž plápolal oheň. Oba mučedníci se neustávali modlit a byli nakonec sťati.
Po nich následovalo mučení Blandýny. Se zvednutýma rukama ji přivázali ke kůlu a byla vydána za kořist šelmám. Ona přitom volala slova povzbuzení ostatním křesťanům: "Kdo trpí pro Ježíše Krista, stane se účastníkem jeho slávy." Když jí šelmy neublížily, dovedli Atala s deskou uvázanou na krku. Na ní byla napsána jeho vina. "Tento je křesťan!" Nápis diváky vyprovokoval k projevům nenávisti. V té chvíli byl vladař upozorněn, že se jedná o římského občana a že mezi vězni jsou i další s tímto občanstvím. Vladař nařídil, aby do té doby, než císař odpoví, nebylo s nimi nic podnikáno.
V čase před výročním trhem přišlo oznámení, že římští občané, pokud se nezřeknou víry, mají být sťati. V den slavných her byli do amfiteátru předvedeni i vězni, jenž víru zapřeli, aby se jí znovu veřejně odřekli. Diváci i soudce užasli, že mnoho předvedených hořce litovalo, že ze zbabělosti víru zapřeli a hlásili se ke Kristu s ochotou za víru zemřít. Za pokřiku diváků byli odsuzováni a usmrcováni. Vraždění všech byla nucena přihlížet Blandýna s patnáctiletým Pontikem. Pohled na muka je měl přimět k odpadu od víry. Blandýna zůstala pevnou a slabšího Pontika povzbuzovala. Šel na popravu jako předposlední a Blandýna po něm. Byla zbičována, mučena na rozpálené stolici, nakonec zavinuta do sítě a předhozena divokému býku, který ji usmrtil. Mezi mučedníky je zdůrazňována snad proto, že z mučených žen trpěla nejvíc.
Mučedníci byli hrdi nato, že jsou křesťané a vážili si toho nadevše. I my si važme toho, že jsme křesťané, že patříme ke Kristu, který nás svou krví vykoupil, posvětil a učinil z nás chrámy Ducha svatého. Nic nevyváží dědictví nebeského království.
Zprávy s podrobnostmi o mučednících a jejich smrti byly sepsány lyonskou obcí a v roce 179 poslány do Frýgie, odkud pocházelo dost mučených křesťanů.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Co znamená, že jsem křesťan pro mne i pro mé okolí? Jsem nositelem Boží milosti? Své předsevzetí zaměřím proti nedostatkům v tomto směru a podepřu ho modlitbou desátku růžence.Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatým lyonským mučedníkům sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellinus et Petrus (304); Pothinus, Blandina et XLVII socii, - , m.m. (177); Erasmus (asi 303); Nicephorus, ep. Cpolitan. (629); Eugenius Pp I (657); Sadochus et socii♦ (1250); Guido, ep. Aquen. (1070); Nicolaus, peregrinus (1094)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský