Erasmus
| 2. června, připomínka | |
| Postavení: | biskup, mučedník |
| Úmrtí: | asi 303 |
| Patron: | Gaty; námořníků, provazníků, soustružníků, tkalců; pomocník proti křečím, bolestem v podbřišku, nemocem žaludku; vzýván při porodu i jako ochránce lodí, domácích zvířat a přímluvce v nouzi |
| Atributy: | anděl, havran, hřeby event. šídla, kotel, mitra, rumpál, střeva |
ŽIVOTOPIS
Setkáváme se se světcem řazeným mezi tzv. 14 pomocníků a opředeným legendárními vyprávěními, která mají nahradit nedostatek toho, co o něm spolehlivě víme.Zřejmě pocházel z Antiochie, z území dnešní Sýrie. Zvolil si duchovní dráhu a později se stal biskupem. Na začátku Diokleciánova pronásledování ze své diecéze uprchl a dle legendy pak 7 let žil jako poustevník na vysoké hoře v Libanonu, kam mu havran přinášel potřebné jídlo. K návratu do Antiochie byl prý vyzván andělem. Dostal se však do zajetí císařských žoldáků, z něhož ho v noci anděl vysvobodil. Pak přestál ještě jedno zatčení a z něj byl archandělem Michaelem vyveden až do Itálie, kde žil a působil ve Formii v kampanském kraji.
Jeho cestu do Itálie legenda rozšiřuje o zážitky v bouři při plavbě na nějakém člunu. Zatímco vlny s plavidlem zmítaly, Erasmus se modlil s rozepjatýma rukama a dosáhl tak utišení vln. Zmiňován je i zázrak modravých elektrických výbojů na vrcholu stěžně, které prý připomínají světcovu ochranu, někde nazývané oheň sv. Erasma, jinde také sv. Eliáše.
Hněv císaře přece jen Erasma dostihl, a to pravděpodobně ve Formii. Jeho mučednictví je často zobrazované pro způsob, který dal i podněty k patronátům. Při mučení se zaměřili na jeho břicho a navijákem mu prý z něj vytahovali střeva, vytrhávali vnitřnosti. Předtím mu prý vráželi šídla pod nehty. Proti vší logice legenda mu ještě na chvíli vrací život, což není bráno jako věrohodné.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellinus et Petrus (304); Pothinus, Blandina et XLVII socii, - , m.m. (177); Erasmus (asi 303); Nicephorus, ep. Cpolitan. (629); Eugenius Pp I (657); Sadochus et socii♦ (1250); Guido, ep. Aquen. (1070); Nicolaus, peregrinus (1094)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský