blah. Didak

Didacus /Iosephus/; Oddi

3. června, připomínka
Postavení:	řeholní bratr OFM
Úmrtí:	1919

ŽIVOTOPIS

Pocházel z římské provincie ve Vallinfredu. V rodné vsi žil do 32 let. Pak odešel k františkánům v Bellegra, kde žil jako kandidát a asi až ve 46 letech se stal novicem. Po složení slibu almužníkem. Žil ve velké zbožnosti, asketicky a s úsměvem. Byl pověstným rozdavatelem pokoje a štědrosti, hlavně duchovní, ale i z toho, co dostával. Zemřel ve vysokém věku.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ALMUŽNÍK NOSITELEM POKOJE

Narodil se roku 1839 ve Vallinfredu v římské provincii. Pokřtěn byl Josef a vyrůstal se svou sestrou ve velmi skromných venkovských poměrech. Od 12 let, kdy byl poprvé u sv. přijímání, cítil prý Boží volání k duchovnímu povolání. V mládí převážně pracoval s otcem na poli a jak dospěl, rodina mu navrhovala, aby se oženil. On však myslel na své zcela odlišné plány, ale pokusil se o jejich uskutečnění až ve 32 letech u františkánů v Bellegra. Pro celostátní zákaz přijímání noviců nemohl však být definitivně přijat. Téměř 14 let zůstal jako pouhý kandidát a až 12. 2. 1885 byl oblečen do františkánského hábitu a dostal jméno Didak. V Bellegra strávil celý svůj řeholní život podle zásad blah. Tomáše Cori, zakladatele domu. Jednalo se hlavně o život rozjímavé modlitby. Od slavných slibů mnoho nachodil žebrotou pro řeholní bratry, a přitom mluvil o Boží dobrotě i lidském přátelství. V létě i v zimě naboso v obnošených sandálech navštěvoval blízké i vzdálené okolí. Všude přicházel s úsměvem, s laskavou prosbou a zanechával přívětivost a radostný pokoj. Na svých cestách rozmlouval s milovaným Pánem i s jeho Matkou.

Přestože se nenaučil dokonale číst a psát, byl osvíceným a moudrým rádcem. V roce 1884 ho proto kvadrián poslal zjednat pokoj do rodiny, v níž synovec zavraždil strýce. Se slzami v očích řekl vdově zavražděného: "Marie, ty musíš odpustit, ty musíš být ochotná sednout si s rodinou vraha za jeden stůl a jíst s nimi polévku z jedné mísy. Jestliže neodpustíš, potom ani tobě Bůh neodpustí." A tak se obě rodiny usmířily.

Jednou mu bylo dopřáno zúčastnit se papežské audience a Pius X. vida ho v zástupu pošeptal svým průvodcům: "Tam ten je pravý syn svatého Františka." Jako takový i Didak v 80 letech očekával sestřičku smrt se zpěvem: "Do nebe, své vlasti odcházím, tam Marii Matku uvidím!" Jeho hrob se stal poutním místem a 3. 10. 1999 byl Janem Pavlem II. blahořečen s dalšíma dvěma františkány.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

I já mám rozdávat pokoj a šířit odpuštění. Dělám to? Po vzoru Didaka budu rozjímavou modlitbou čerpat pokoj u Dárce pokoje, abych se stal schopným ho vyzařovat a rozdávat.

Bože, Tys dal blahoslaveného Didaka Oddi františkánskému společenství a celé církvi za příklad evangelní prostoty a svatého života. Uč nás, abychom následovali jeho příklad, tak aby Kristus byl pro nás všechno ve všem, a naše láska k němu, aby se projevovala v starosti o jeho bratry. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.

(použita modlitba uváděná Gottfriedem Eggerem OFFM)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Carolus Lwanga et XII socii, - Achilles Kiwanuka (1886); Cæcilius, presb. (s. III.); Clotildis (545); Morandus (asi 1115); Andreas Caccioli^♦ (1254/1264); Didacus /Iosephus/; Oddi^♦ (1919); Hilarius, ep. Carcassonen. (s. VI); Lifardus (s. VI); Oliva (s. VI/VII); Coemgenus (622); Genesius, ep. Claromontan. (ca.650); Isaac, m. Cordubæ (851); Davinus, peregrinus (1051); Conus (s. XIII); Franciscus Ingleby^♦ (1580); Ioannes Grande (1600); Carolus Renatus Collas du Bignon^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský