Launomarus
| 19. ledna, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | asi 593 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 490 v oblasti Chartres za franského krále Chlodovíka I. První biografii Launomára (nazývaného také Laumer i Lomer) sepsal neznámý mnich z Corbionu, který ho osobně znal. Podle této biografie byli jeho rodiče chudí a zbožní. Launomár je v mládí uváděn jako pastýř ovcí. První vzdělání s duchovním vedením získal u kněze Cherimira a po potřebné přípravě obdržel od biskupa kněžské svěcení. V kapitule katedrály byl ustanoven za pokladníka, ale po nějakém čase odešel do kláštera Micy-Saint Mesmin poblíž Orleans. (Tento údaj prý není věrohodně doložen.) Odtud odešel na výzvu biskupa z Chartres do blízkosti svého rodiště a v roce 558 začal v odlehlé části perchevského lesa poustevnický život. Záhy se kolem něj vytvořila skupinka mužů, kteří ho chtěli následovat a on s nimi založil klášter Bellomer.V roce 575 se díky dárci pozemku stal zakladatelem malého kláštera v Corbionu ležícím asi 40 km od Chartres. V něm se stal prvním představeným a jako opat vedl komunitu až do své smrti.
Připomíná se, že konal zázraky. Na Madeleine-Bouvet je velký podlouhlý dutý kámen zvaný „kašna sv. Launomára“ a zde zachycenou vodou údajně zbavoval nemocné horečky. Ve vysokém věku onemocněl a zemřel.
Pohřbený byl v klášterním kostele Saint-Martin-en-Vallée na předměstí Chartres vedle sv. Leobina. V roce 595 byly jeho ostatky přeneseny do Corbionu a odtud se později dostaly do Maasu. Za normanských invazí byly přivezeny do Blois a v roce 924 byl pro jejich uložení založen klášter Saint-Laumer. V roce 1567 byly jeho ostatky spáleny hugenoty. Zůstala jen část, která byla od r. 912 v chrámu v Maissac v Auvergne, pojmenovaném na Saint-Laumer.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
sv. Márius a Marta a jejich synové (Marius, Martha, Audifax et Abacus) (asi s. IV.); Germanicus (asi 167); Pontianus, m. in Umbria (s. II); Macarius Magnus (asi 390); Macarius Alexandrinus (s. V.); Bassianus, ep. Lauden (409); Liberata et Faustina (asi 580); Launomarus (asi 593); Ioannes, ep. Ravennaten (595); Remigius, ep. Rothomagen (asi 762); Arsenius, ep. Corcyren (s. X.); Marcellus Spínola y Maestre♦ (1962)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský