blah. Marcel Spinola y Maestre

Marcellus Spínola y Maestre

19. ledna, připomínka
Postavení:	biskup
Úmrtí:	1962

ŽIVOTOPIS

Narodil se 14. 1. 1835 na Isla de San Fernando v provincii Cádiz ve Španělsku ze šlechtického rodu a byl pokřtěn jmény Marcelo Rafael José María de los Dolores Hilario. Pod vlivem výchovy žil s rozhodnutím „Buď svatost, nebo smrt,“ tato slova si častěji opakoval.

Jeho otec byl vysokým důstojníkem a v důsledku toho se rodina stěhovala a Marcel od deseti let střídal školy. Navštěvoval je v Cádizu, v Motrilu a v Granadě, kde s velmi dobrými výsledky končil 8. 3. 1848. V dalším roce začal studovat právo na univerzitě ve Valencii a od roku 1852 studoval na univerzitě v Seville. Zde v červnu 1856 získal titul občanského právníka i licenciát v oblasti církevního práva a následně začal vykonávat právní praxi. V Helvě pracoval pro chudé zdarma, proto dostal přezdívku „právník chudých“. Právní praxi také vykonával v Sanlúcar de Barrameda, kam se jeho otec přestěhoval v polovině roku 1858. Po určitém rozvažování zaměnil Marcel dráhu právníka za další studium v semináři v Seville. Vzdal se hraběcího titulu, jáhenské svěcení přijal 2. 5. 1864 a kněžské svěcení přijal 3. 6. téhož roku. Do roku 1869 působil v Sanlúcar de Barrameda jako kaplan chrámu de la Merced, poté dva roky coby kanovník kapituly katedrály v Cádiz. Od poloviny března jako farář u sv. Vavřince v Seville. Stal se známým jako horlivý a vynikající zpovědník. V polovině prosince 1880 byl jmenován pomocným biskupem v Seville. Vysvěcen na biskupa byl 6. 2. 1881 a o 10 dní později ustanoven vizitátorem. Vždy měl neúnavnou péčí o chudé a potřebné a velmi dobré organizační schopnosti. Založil institut a pozdější kongregaci Služebnic Božského Srdce Ježíšova, která byla formou apoštolátu mezi mládeží.

Jako biskup v Corii, kam nastoupil 14. 2. 1885, hned začal s vizitačními návštěvami všech obcí, aby zjistil stav a potřeby v diecézi. Viděl velkou chudobu a to, jak je mnoho sezonních pracovníků závislých na minimální mzdě. Snažil se přispívat k řešení sociálních otázek a vážně bral učení encykliky papeže Lva XIII. „Rerum novarum“ z r. 1893. Psal pastorační dopisy, zakládal školy, sirotčince a dělnické organizace. Vytrvale navštěvoval domovy, nemocnice, věznice a otevíral své dveře všem potřebným.

Další diecézi jako biskup převzal 16. 9. 1886 v Malaze. V prosinci 1895 byl jmenován sevillským arcibiskupem a 13. 2. 1896 převzal arcidiecézi.

Papež Pius X. ho 11. 12. 1905 jmenoval kardinálem. Brzy poté, 19. 1. 1906, v Seville zemřel a byl pohřben v místní katedrále.

Papež Jan Pavel II. jej 29. 3. 1987 blahořečil a při homilii uvedl, že nový blahoslavený byl prostředníkem pokoje a porozumění, bránil současnou svobodu Církve a možnosti plnění svatého poslání. Jako charakteristiku jeho života vedle osobní pokory zdůraznil srdečnou lásku k Ježíši Kristu. Ta má být náplní života nás všech.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

sv. Márius a Marta a jejich synové (Marius, Martha, Audifax et Abacus) (asi s. IV.); Germanicus (asi 167); Pontianus, m. in Umbria (s. II); Macarius Magnus (asi 390); Macarius Alexandrinus (s. V.); Bassianus, ep. Lauden (409); Liberata et Faustina (asi 580); Launomarus (asi 593); Ioannes, ep. Ravennaten (595); Remigius, ep. Rothomagen (asi 762); Arsenius, ep. Corcyren (s. X.); Marcellus Spínola y Maestre^♦ (1962)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský