Fabianus
| 20. ledna, nezávazná památka | |
| Postavení: | papež a mučedník |
| Úmrtí: | 250 |
| Patron: | hrnčířů, slévačů cínu |
| Atributy: | holubice, meč, papež |
ŽIVOTOPIS
Stal se papežem v době klidu mezi pronásledováním Církve. Řím rozdělil do sedmi obvodů a v každém z nich ustanovil za správce jednoho jáhna. Na začátku Deciova pronásledování byl popraven.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SVOBODA I PRONÁSLEDOVÁNÍ PROVĚRKOU KŘESŤANŮ
Fabián pocházel z italského venkova, jeho otec byl rolník. S přáteli zašel do Říma podívat se na volbu nového papeže, která se konala týden po smrti papeže Anterose. Během volby se nad Fabiánem objevila bílá holubice a ozval se hlas: "Ty budeš posvěcen na římského biskupa." Protože všichni ve zjevu holubice viděli Boží znamení, byl zvolen 19. nástupcem apoštola Petra.
Biskup Fabián rozhodl o rozdělení duchovní správy Říma na sedm obvodů a pro každý vybral jednoho jáhna. Přitom měl na mysli zajištění péče o chudé, kterou jáhny pověřil. Zajistil jim také prostory pro bydlení, útulky, zřídil dobročinné ústavy. Během 14 let působení nechal budovat stavby v cemeteriích s rozšířením hřbitovů.
Řešení největších mimořímských problémů se týkalo církevních obcí v Africe. Tamní biskupové, scházející se každoročně na synodě, odsoudili biskupa Privatuse z Lambesy, proti jehož bludu psal ostrá slova nejen Damián z Kartága, ale i Fabián z Říma, který jej sesadil z úřadu. Kartágo mělo na 30 až 40 tisíc křesťanů. Po smrti Donáta převzal duchovní správu pozdější světec Cyprián a problémy související se svobodou pokračovaly pro velké lpění na pozemských věcech.
Také v současnosti vidíme kolem sebe něco podobného. Za pronásledování je znát mezi křesťany více lásky a ve svobodě větší sklon k sebelásce. Svoboda na africké křesťany prý působila zhoubně. Začali být ziskuchtiví, tvrdí, docházelo ke smíšeným sňatkům, k uvolnění morálky. To vše tížilo i Fabiánovo srdce. Znovu si připomeňme, že jen láska dělá světce, kterým se otevírá nebe a nemůže tomu být jinak.
V září 249 byl za císaře provolán Decius, který vedle zastavení tažení Gotů si dal za cíl změnu mravů. Za největší zlo pro Řím považoval křesťany jako organizaci, proto zakázal jejich náboženská shromáždění a v první řadě se zaměřil na ty, kteří jim předsedali. Senátora Valeriána pověřil cenzorským úřadem s úkolem odstranit křesťanské zvyky. V císařském rozkazu bylo, že všichni podezřelí z křesťanství jsou povinni činem projevit svůj souhlas s bohoslužbou uznávanou císařem. Musí obětovat bohům a zúčastnit se náboženských hostin k jejich poctě. Provádění měly zajistit v každé obci zvláštní výbory, které pak vydávaly potvrzení o vykonání oněch pohanských úkonů. Kdo se nechtěl nechat donutit, přišel o vše, co vlastnil. Z toho důvodu se výbory zajímaly o ty, kdo měli více a kteří ještě pomáhali druhým.
Výše uvedenou informací je vysvětlen i vznik situací, jakými procházelo mnoho svatých mučedníků.
Představený biskup Fabián byl pro věrnost svému úřadu popraven v prvních dnech, jak dosvědčuje Cyprián, ale neuvádí způsob mučednické smrti. Traduje se, že byl sťat mečem. Dle značky v nápisu na mramorové desce "Fabianoe epi MTR" jde o stejný rukopis jako na hrobě sv. Ponciána a o uznání, rovnající se kanonizaci mučedníka. Ostatky sv. Fabiána byly asi ve IV. století z Kalistových katakomb přeneseny pod oltář baziliky sv. Šebestiána s jehož jménem byl dán v litaniích do jedné prosby. Společný svátek uvedl již r. 354 Filokalův kalendář.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Pronásledování fungovalo jako síto a krev opravdových křesťanů jako semeno pro nová křesťanská povolání. Jako křesťané jsme povoláni ke svatosti, k jednotě se svatostí Boží, které tito mučedníci dosáhli. Na to nesmíme zapomenout!"Bože, Ty dáváš účast na své slávě těm, kdo svůj život zasvětili Tvé službě; posiluj nás na přímluvu svatého mučedníka Fabiána, abychom statečně setrvávali ve společenství víry a věrně ti sloužili. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"
(závěrečná Denní modlitba Církve)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Fabianus (250); Sebastianus, m. Romæ (začátkem s. IV.); Asclas (s. IV.); Neophytus (s.IV.); Euthymius (473); Wulfstanus (1095); Benedictus Ricasoli♦ (asi 1107); Henricus, ep. Upsalien (asi 1157); Eustochium Calafato (1485); Angelus Paoli♦ (1720); Stephanus Min Kŭk-ka (1840); Basilius Antonius Maria Moreau♦ (1873); Maria Christina ab Immaculata (Adalheidis) Brandow, virgo (1906); Cyprianus (Michael) Iwene Tansi♦ (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský