Ephræm Syrus, diaconus et doctor Eccl
| 9. června, nezávazná památka | |
| Postavení: | jáhen a učitel církve |
| Úmrtí: | 378 |
| Atributy: | jáhen, kniha, sloup |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Nisibis v Mezopotámii, kde se stal jáhnem a věhlasným učitelem. Asi od roku 363 pokračoval ve svém povolání v Edesse, kde založil teologickou školu.Modlitbou, sebezapíráním, čtením Písma sv. a duchovním vzděláváním dospěl ke křesťanské dokonalosti. Hříšníkům ukazoval cestu pravdy, jako kazatel hájil víru proti bludařům a prokazoval jim skutky lásky. Byl mírný, laskavý a ctitel Panny Marie. Zanechal mnoho syrsky psaných spisů a hymnů.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NÁSTROJ BOŽÍ
Narodil se kolem roku 306 v Nisibisu, dnes zvaném Nusabin a ležícím na území Turecka mezi horním tokem Eufratu a Tigridu. Matka prý byla křesťanka, zatímco otec aktivní pohan. Zprávy z mládí Efréma se různí a jsou nespolehlivé. Od dobré výchovy matkou, přes hříšné mládí po vyhnání otcem poté, co se stal křesťanem. Někde se uvádí jeho rozmarný život v mládí a nevinné uvěznění. Svůj duchovní život prý obnovil a ve víře utvrdil po poznání Boží Prozřetelnosti, o níž pochyboval. Na jeho náboženské výchově a vzdělání má zásluhu zřejmě modlitba matky a nisibiský biskup Jakub, na nějž Efrém později s velkou úctou vzpomínal. Dle některých byl od 18 let dělníkem v Edesse a pak se vrátil do rodného města pomáhat potřebným.
Zajímal se o řeckou filozofii a soustřeďoval se hlavně na teologii. Šlo mu o teologickou formaci, kterou chtěl předávat prostým lidem a vést je ke zbožnosti. Na své působení se prý připravoval i poustevnickým životem s rozjímáním textů Písma svatého.
Stal se jáhnem, aby mohl lépe hlásat evangelium, a z pokory jím zůstal po celý život. Chtěl být jen nástrojem. V roce 325 byl se svým biskupem na nicejském sněmu. V Nisibisu se pak stal správcem školy. Jako jáhen vyučoval, kázal, hodně psal a zabýval se dobročinností. V době věroučných sporů horlivě bránil pravou víru. Protože vynikal učeností, chtěli z něj věřící s místním duchovenstvem mít biskupa. V té době prý raději dovedně začal předstírat pomatenost, jen aby se vyhnul hodnosti.
V době, kdy se Nisibis dostalo pod perskou vládu, roku 363 nebo o něco později, Efrém i s částí obyvatel se uchýlil směrem na západ do Edessy (dnešní Urfy v jihovýchodním Turecku). Jednalo se o město s větší církevní obcí a Efrém tam založil teologickou školu, vyučoval, pokračoval v jáhenské službě a žil v asketické zdrženlivosti. Velkou část noci věnoval modlitbě a den horlivému apoštolátu.
Mezi častější témata jeho kázání prý patřily poslední věci člověka. Vynikl též jako spisovatel. Napsal výklady Písma sv., věroučné i mravoučné spisy a skládal církevní básně a písně. Ctil a opěvoval Pannu Marii, skrze kterou doufal dosáhnout nebeského království. Nazýval ji Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí a sám byl nazýván "harfou Ducha svatého" nebo "harfou Boží," pro hymny, které napsal. Jako nástroj Boží vynikl Efrém i ostatními spisy a celým svým jáhenským životem. Ukázal nám i příklad vroucí lásky a úcty k Matce Boží i k církvi a ke všem lidem.
Za velkého hladu v roce 372 organizoval Efrém jako jáhen pomoc postiženému obyvatelstvu a ošetřoval nemocné morem. Jeho život i dílo byly provanuty láskou ke Kristu a k Marii. Zemřel asi v 67 letech, podle nového martyrologia roku 378, jak píše i Baronius, a odkaz je i na stejný rok, kdy zemřel též Valencius.
Rok 378 uváděný v Martyrologiu se objevuje už v Calendarium Romanum (z r. 1969) - viz str. 94 a 126. Nejde o omyl, jen o nejistotu v určení roku vzhledem k odlišnosti roku v breviáři a jinde. Tam uváděný rok 373 se opírá o tzv. edeskou kroniku, která se stala směrodatnou pro většinu věřících. Pokoncilní úpravu textů breviáře připravovaly jiné pracovní skupiny. Závěrem lze uvést, že není úplná jistota zda Efrém zemřel v roce 378 nebo 373.
Do římského misálu zařadil sv. Efréma Benedikt XV., který ho 5. 10. 1920 poctil i titulem církevního učitele.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Také já mám být v určitém smyslu nástrojem Božím. Být použitelný Bohem ve službě pro druhé. V jedné duchovní písni dokonce zpíváme: "učiň mne Pane nástrojem". Předpokladem je pozvat Boha do svého života a odevzdat se mu. A to nyní učiním svými slovy.Bože, Tys naučil svatého jáhna Efréma vnímat Tvou slávu, a on z vnuknutí Ducha svatého zpíval o velikosti a kráse Tvých tajemství a zcela se oddal Tvé službě; naplň svým svatým Duchem i nás, abychom Ti sloužili s opravdovou vnitřní radostí. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ephræm Syrus, diaconus et doctor Eccl (378); Primus et Felicianus (století neznámé); Columba seu Colum Cille (asi. 597); Iosephus de Anchieta♦ (1597); Anna Maria Taigi♦ (1837); Diomedes, m. in Bithynia (s. inc.); Vincentius, m. in Aquitania (s. IV in.); Maximianus, ep. Syracusan. (594); Richardus, ep. Andrien. (s. XII ex.); Robertus Salt♦ (1537); Iosephus Imbert♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský